Mobilní operátoři aneb poněkud podivná změna obchodních zvyklostí

Původně zákazník koupil či zaplatil věc(službu), kterou chtěl a využil ji. Když někdo prodal „šmejd“ tak si to od něj příště nikdo nekoupil a on mohl se svým obchodem skončit. Jak jednoduché, že? A o tom, že by vám někdo prodal něco co nechcete ani nemluvím. Nešlo to.

Jenže dnes jsme se dostali do jakési pasti. Ze všech stran je slyšet ohrané klišé – Náš zákazník, náš pán – ale tomu už nevěří ani ti co ho propagují. Checht.

Mistry v oboru zvaném, klamání spotřebitele, se v naší zemi stali mobilní operátoři. Svou zkušenost s nimi má jistě každý. Dlouhou dobu jsem věřila, že na místním trhu existuje výjimka. Opravdu možná existovala, dokud to byl Oskar. Ale to se změnilo, když tuto společnost spolkla korporace Vodafone. Přesto jsem u této společnosti setrvala celé jedno desetiletí. S tarifem i předplacenými službami. Ve srovnání s obdobnými službami ostatních dvou „konkurenčních?“ operátorů jsem s jejich službami byla dlouho dobu poměrně spokojená.

Ale je tu nová doba a i můj operátor se přizpůsobil, nesmí přece zůstat pozadu. Tuto novou éru můžeme nazvat „Udělejme si ze svého zákazníka ovci“. A ne ovci ledajakou, pěkně nakrátko uvázanou.

Už samotný princip paušálních služeb je způsobem poněkud nešťastným. Za to, že od někoho službu kupujeme, se automaticky stáváme dlužníkem za služby využité i ještě nevyužité. I když jsme dlužníky „pouze“ do uhrazení faktury, už to, že se jimi vůbec ochotně stáváme po dobu do konce zúčtovacího období mi přijde scestné. Ale budiž, jsme ovce a sami se do této ohrady necháváme nahnat.

Platíme přemrštěné ceny za služby, které jsou v jiných zemích o desítky procent levnější. Náš telekomunikační úřad, zřízený proto aby tomu bránil, jen nečinně s úsměškem přihlíží. S úsměškem pravděpodobně dobře zaplaceným. Vidíme to všichni, jen se o tom nemluví.

Při mém posledním pokusu kontaktovat svého operátora a odmítnout zaplatit služby, které jsem nechtěla a přišla jsem k nim nedopatřením, jsem měla dost velký problém nebýt zlá na nevinného člověka u telefonu na zákaznické lince.Pche, zákaznické lince,jako zákazník jsem si po rozhovoru vůbec nepřišla. Cítila jsem se spíš okradená. Okradená o 17,- .

Proč, že řeším tak malichernou částku? Protože se mi sama aktivovala služba internet na den. Dobře, může za to můj náhradní telefon, stařičká čtyřřádková nokie, která má v menu ikonku přístupu na wap. Když k tomu připočtete zapomenutý zámek kláves, chvilkovou nepozornost a to že jste v nemocnici a nemáte si kde dobít další kredit, tak vás to zaručeně trochu překvapí. A překvapí vás to, že zjistíte ,že jste se v kapse omylem proklikali k wapu a i když během vteřiny veškeré načítání zrušíte aniž by jste se někam vůbec stihli připojit(nemyslím tím to, že s tím modelem telefonu byste se na internet stejně nepodívali) váš milý operátor vám obratem zašle SMS s informací jak vám laskavě službu aktivoval. Bez jakéhokoliv dotazu zda o to skutečně stojíte.

Cítila jsem se oprávněně zavolat operátorovi a službu zrušit. Připomínám, že se tak stalo do minuty od přijetí sms o aktivaci. Jelikož mám simkartu, kterou před tím používal můj přítel tak jsem neznala administrátorský kód či co. Nepokládala jsem to za důležité, když odečetli kredit který byl zakoupen mnou. A zřejmě jsem žila i v mylné představě, že předplacené telefonní karty jsou do jisté míry anonymní, když se dají koupit v každé trafice,poště,atd. a nikde své jméno při koupi neuvádíte. Taky jste si to mysleli?

Slečna z call centra,zastupující operátora mi sdělila že bez kódu mi službu deaktivovat nemůže. Mimochodem si nejsem jistá jestli můj přitel nějaký kód kdy zadával,nebo by si ho snad pamatoval u několik let staré simkarty. Na můj dotaz jestli je tedy v pořádku,když platím za službu, kterou nechci,nevyužiju a ani nepotřebuju mi nebyla schopná odpovědět. No jo, nemohla to přece přiznat když byl hovor nahrávaný jak mnou, tak operátorem.

Tudíž jsem byla poučena o nových obchodních zvyklostech, a vynalézavých způsobech jak vyjebat se zákazníkem. Vyhrožovat změnou operátora nemělo smysl, protože stejně není kam jít. U všech je to stejné.

A tak budeme zřejmě dál nečinně přihlížet a to nás ani nemusí uplácet jako TKÚ. A ještě hůř, nechme se dál mlčky okrádat a utíkejme podepisovat „výhodné“ tarify, „skvělé“ půjčky. Žerme dále ty předražené makety potravin, co nám nabízejí v supermarketech jako věci určené k jídlu. Kupujme šmejdy co nic nevydrží a stojí mnoho peněz. Naslouchejme zmanipulovaným médíím.

Není trend být dobrým a poctivým obchodníkem, se spokojenými zákazníky a kvalitními výrobky a službami…….Už dávno ne.

Kam to povede?