Kissingerova potravinová okupace Iráku pokračuje v devastaci Úrodného půlměsíce

Avšak pěstování, které probíhalo po celá staletí, se obrátilo v prach v roce 2003, kdy bývalý prezident USA George W. Bush vpadl do země a zasadil semínka války, která budou sklízena ještě v mnoha nadcházejících letech.

Bohužel Spojené státy přivezly do Iráku něco víc, než jen obrazná semínka.

Zatímco v důsledku americké invaze do Iráku byly zabity asi dva miliony civilistů, tato válka je v psychice Američanů stále hluboce zakořeněná jako humanitární snaha zachránit irácký lid před brutálním diktátorem.

Ale ve skutečnosti šlo o to vydláždit cestu zahraničním korporacím, aby se nahrnuly do země a těžily na chaosu.

Invaze a vykořisťování - angažovanost zahraničních korporací

Po americkém bombardování Iráku a dopadení Saddáma Husajna byl založen koaliční prozatímní úřad, který měl fungovat jako dočasná vláda v zemi.

Centrum pro preventivní akce (CPA) řídil Paul Bremer, bývalý generální ředitel Kissinger Associates, vlivné konzultační společnosti, kterou založil Henry Kissinger, bývalý ministr zahraničí a válečný zločinec.

Rychle se ukázalo, že svržení Saddáma nebylo pro Američany jediným cílem. Síly, přebírající kontrolu nad iráckou vládou, se také snažily o získání kontroly nad zemědělským průmyslem.

V roce 2004 uvedl Bremer v platnost „100 nařízení“. Jsou to „povinné instrukce či pokyny pro irácký lid, týkající se trestních důsledků, které mají přímý vliv na způsob, jakým jsou Iráčané usměrňováni, včetně změn v iráckém právu.“

Jinými slovy, Iráčanům bylo řečeno: „Dodržujte naše nařízení nebo zemřete.“

Zejména jedno nařízení mělo ochromující vliv na irácké, po staletí dlouhé zemědělské tradice, včetně pěstování plodin.

Nařízení č. 81 - „Patenty, průmyslový design, utajované informace, integrované obvody a zákon o odrůdách“ - umožnilo těm, kteří mají patent na určité odrůdy, absolutní právo na jejich využití v Iráku po dobu 20 let.

Nařízení také usnadnilo zavádění a dominantní postavení importovaných a drahých semínek, pocházejících z korporací, zejména z USA. Z těchto semínek nelze vypěstovat nic bez předepsaných chemických hnojiv a pesticidů.

To způsobilo iráckým zemědělcům velké dilema, jak o tom napsala Najma Sadeque v roce 2012:

„To znamenalo, že většina zemědělců, kteří nikdy předtím nemuseli utrácet peníze za osivo, ani za přísun vstupních materiálů, které byly získány zdarma z přírody, museli od nynějška investovat do korporátních materiálů a vybavení - nebo se kvůli tomu museli zadlužit, akceptovat nižší zisky či museli úplně zanechat zemědělství.“

Mezitím byla národní osivová banka – která se bohužel nachází v nechvalně proslulém městě Abu Ghraib – zničena během americké invaze v roce 2003 a následného vyrabování, čímž se stala další obětí irácké války.

Zemědělci jsou poprvé v životě nuceni platit za osivo

Kvůli nařízení č. 81 musí dnes iráčtí zemědělci, kteří se rozhodnou zasadit patentované osivo, pocházející z nadnárodních monopolů agrobyznysu, podepsat smlouvu, na jejímž základě musí zaplatit „technologický poplatek“ a roční licenční poplatek.

Pokud si irácký zemědělec uschová osivo na později, na novou výsadbu v budoucnu – jak to dělají zemědělci na celém světě po staletí – vystavují se značným pokutám od dodavatele osiva.

Konec konců, nařízení č. 81 a opatření, přijatá společnostmi, jako je Monsanto a Cargill, se postaraly o to, aby Iráčané, kteří už nejsou ovládáni Saddámem Husajnem, byli uvězněni v moderním koloniálním boji proti okupačním silám, které se snaží řídit jejich živobytí, zásoby potravin a kulturní tradice.

Asi by to nemělo být žádným překvapením, vzhledem k vzájemným vazbám mezi Bremerem a Kissingerem. Byl to právě Kissinger, který údajně kdysi řekl: „Získejte kontrolu nad ropou a budete ovládat národy; získejte kontrolu nad potravinami a budete ovládat lidi.“

Tento typ kontroly nad zemědělstvím a potravinářskou produkcí je válečnou zbraní a nástrojem utlačovatele. Amerika využívá potravinovou pomoc a svou roli v celosvětové produkci potravin k prosazování vlastních zájmů již od dob první světové války.

V poválečném obchodním systému, zejména za vlády Nixona, vznikly obchodní pakty, jako je Všeobecná dohoda o clech a obchodu, jejichž účelem bylo podpořit novou exportní agendu globálního agrobyznysu.

Během desetiletí začal být globální potravinový kartel řízen nejelitnějšími rodinami z impéria USA-NATO. Začaly skupovat všechny hlavní světové zdroje potravin a osiva. To je důvod, proč jen několik firem - včetně Monsanto a Cargill - ovládá světové zásoby obilí a obilovin.

To je také důvod, proč se tyto společnosti nahrnuly do Iráku, jakmile koaliční prozatímní úřad vytvořil tuto příležitost, přičemž zničily kdysi prosperující zemědělský průmysl a nezávislost iráckých zemědělců, a donutily irácký lid spoléhat se na zahraniční korporace dokonce i ve věci základní obživy.

Více se k zápasům, s jakými se potýkal irácký zemědělský sektor během války v Iráku a po ní, i k tomu, co dělá irácká vláda pro obnovu tohoto průmyslu, vyjadřuje Dr. Nakd Altameemi.

Dr. Altameemi začal svou kariéru na iráckém ministerstvu zemědělství, posléze působil jako generální ředitel jak Irácké státní rady pro testování a certifikaci osiva, tak Mezopotamské osevní společnosti. V letech 2008 až 2015 pracoval jako konzultant v organizaci pro výživu a zemědělství při Organizaci spojených národů.

Článek vyšel 30.března 2017 na webu MintPress News. Jeho autorem je Mnar Muhawesh, pro WertyzReport přeložila Jana Schönová.

zdroj:http://wertyzreport.cz/clanek/kissingerova-potravinova-okupace-iraku