Interpretace Putinových výroků o Sýrii, Izraeli a Turecku

Putin pak obhajoval postup svých ozbrojených sil během nedávných událostí tvrzením, že Rusko již nemá v Sýrii žádné pozemní jednotky. Navíc odhadem 30 000 syrských a „proíránských jednotek“, které bránily Aleppo, se vzdalo města pouhým 350 bojovníkům, načež jim až na výjimky předalo i zbytek země. Prozradil také, že Rusko evakuovalo 4 000 íránských bojovníků do Teheránu, zatímco ostatní spojenecké jednotky uprchly bez boje do Libanonu (narážka na Hizballáh) a Iráku.

Pokud jde o budoucnost ruského vlivu v Sýrii, Putin prohlásil, že „drtivá většina [skupin, které tam kontrolují situaci] nám říká, že by měla zájem na tom, aby naše vojenské základny zůstaly“. Poté navrhl, že by mohly být využity k dodávkám humanitární pomoci. Hlavním beneficientem posledních událostí je podle něj Izrael, protože prakticky demilitarizoval Sýrii a rozšířil svou okupační zónu v zemi. Tyto kroky odsoudil a doufá, že jednoho dne odejdou.

Putin také využil příležitosti a odsoudil nelegální osady Izraele v Palestině i jeho probíhající vojenskou operaci v Gaze. To vše jsou konzistentní ruské postoje a nic nového. Pozorovatele však mohlo překvapit, že neodsoudil také Turky. Místo toho vysvětlil, že „Turecko dělá vše pro zajištění bezpečnosti na svých jižních hranicích v souvislosti s vývojem situace v Sýrii“, což je podle něj zaměřeno na návrat uprchlíků a „zatlačení kurdských formací na hranici“.

V souvislosti s tímto druhým imperativem Putin vyjádřil naději, že nedojde ke zhoršení situace, jak se podle některých zpráv chystá Turecko. Řekl také, že „musíme vyřešit kurdský problém. V rámci Sýrie za prezidenta Asada to muselo být vyřešeno, nyní to musíme vyřešit s orgány, které kontrolují území Sýrie, a Turecko musí nějakým způsobem zajistit svou bezpečnost. Tomu všemu rozumíme.“ To se v podstatě rovná tomu, že se Turecku dává v Sýrii volná ruka.

Putinův zjevný dvojí metr vůči podobným otázkám turecké a izraelské vojenské angažovanosti v postasadovské Sýrii lze vysvětlit složitou provázaností Ruska s první jmenovanou zemí. Jsou spolu úzce spjaty prostřednictvím spolupráce v oblasti jaderné energetiky, systémů protivzdušné obrany (S-400), zemního plynu, obchodu a dřívější role Istanbulu při zprostředkování mezi Moskvou a Kyjevem. Naproti tomu Izrael sice Ukrajinu nevyzbrojil, ani na Rusko neuvrhl sankce, ale obchod je mnohem menší a vojensko-technická spolupráce neexistuje.

V úvahu je třeba vzít také optiku. Ačkoli je Sýrie stále politicky rozdělená a Turci skutečně podporují teroristickou skupinu Haját Tahrír aš-Šám (HTS), kterou tak označila OSN, nelze popřít, že mnoho Syřanů Ankaru podporuje, stejně jako mnoho dalších muslimů v regionu. Totéž se nedá říci o Izraeli, který je v Sýrii všeobecně odsuzován, s výjimkou některých drúzů, kteří vítali jednotky samozvaného židovského státu, a zuřivě nenáviděn většinou muslimů v regionu.

Pro měkké mocenské zájmy Ruska je proto lepší kritizovat Izrael za okupaci části Sýrie a mlčet k tomu, že totéž dělá Turecko. Stejně tak má vzhledem k domácím a regionálním náladám smysl, aby Putin všem připomínal zbabělost proíránských jednotek, které se vzdaly měst bez boje a poté uprchly do zahraničí. Koneckonců „Rusko se vyhnulo kulce tím, že se moudře rozhodlo nespojit se s nyní poraženou odbojovou osou“, takže nemá důvod přikrášlovat to, co udělalo.

Celkově Putinovy výroky o Sýrii, Izraeli a Turecku ukazují, že Rusko se vyhýbá odpovědnosti za to, co se právě stalo v Sýrii, odsuzuje Izrael za jeho probíhající invazi a bagatelizuje vlastní invazi v Turecku. Jedná se o chladně realistický a ultrapragmatický přístup k poslednímu vývoji, který plně odpovídá ruským národním zájmům, jak je Putin upřímně chápe. Je také v rozporu s očekáváním, které od něj mnozí členové různorodé nemainstreamové mediální komunity odsuzující Turecko očekávali.

Jak je vidět, Putinovi je v podstatě jedno, že Turkije je členem NATO, ani že zaštiťuje HTS označenou za teroristickou, neboť vždy trval na tom, že nejdůležitějším faktorem jejich současných vazeb jsou vynikající pracovní vztahy, které má se svým tureckým protějškem Recepem Tayyipem Erdoganem. Ruský vůdce na něj pěl chválu v říjnu 2022 při projevu na výročním zasedání Valdajského klubu, když byl dotázán, zda se jeho názor na něj za poslední dva roky změnil. Zde je jeho vyjádření:

„Je to kompetentní a silný vůdce, který se řídí především, a možná i výlučně, zájmy Turecka, jeho lidu a jeho ekonomiky... Prezident Erdogan nikdy nikomu nedává volnou ruku a nejedná v zájmu třetích zemí... Na obou stranách je však snaha dosáhnout dohody, a to se nám obvykle daří. V tomto smyslu je prezident Erdogan důsledným a spolehlivým partnerem. To je asi jeho nejdůležitější vlastnost, že je spolehlivým partnerem.“

Putin nehrál „5D šachy, aby vyvedl Turky z míry“, jak si tehdy představovali někteří členové různorodé komunity ne-Maisntream Media, ale otevřeně se podělil o své názory na Erdogana. Ti, kdo jeho slova brali vážně, proto věděli, že od něj nemají očekávat odsouzení Turecka za její akce v Sýrii. Putinovou odpovědností je zajišťovat ruské národní zájmy, a ne se přizpůsobovat představám svých online příznivců o tom, jak chrlí ty či ony řeči, což vyžaduje maximální flexibilitu.

„Neruské proruské“ a dokonce i některé Rusy může jeho postoj k nedávným událostem v Sýrii zklamat, ale měli by alespoň pochopit důvody, které za ním stojí. Rusko nemohlo zabránit tomu, co se právě stalo a co bylo výsledkem zbabělosti syrské arabské armády a proíránských jednotek tváří v tvář zahraničím podporovaným teroristům řízené bleskové válce, a nepůjde kvůli tomu ani do války s Turky. Přizpůsobením se této nové realitě má nyní Putin nejlepší možnou šanci prosadit ruské zájmy.

Neznamená to, že uspěje, ale není zaručeno, že neuspěje, jako by tomu bylo v případě, kdyby kritizoval Turecko poté, co ho nedokázal zastavit a nebyl ochoten s ním následně válčit. I kdyby věci nedopadly podle jeho představ, vzájemně výhodné bilaterální vztahy Ruska s Turecka to neohrozí a nepoškodí to ani měkkou sílu jeho země, protože se nebrání výsledku, který podporuje domácí a regionální většina. Putinovo pragmatické zajištění tedy zachovává ruské zájmy.

Zdroj: https://korybko.substack.com/p/interpreting-putins-remarks-on-syria