SLOVO SIONISMUS ZMIZELO Z VEŘEJNÉHO PROSTORU

Židé, sionisté a sionismus.

Není se co divit, že mezi Židy, žijícími po celá dvě tisíciletí v diaspoře, vznikaly ideje o návratu do své vlasti. Je to přirozené a asi by to málokomu vadilo, pokud by se jen vrátili na území Palestiny a žili tam vedle Palestinců a svých souvěrců, kteří území tak zvané „Svaté země“ nikdy neopustili. Na tomto místě pouze poznamenávám, že mýtus o vyhnání Židů z jejich domoviny starověkými Římany neodráží tehdejší realitou v celé její složitosti. Ale tento problém není předmětem tohoto textu. I když jde o téma značně zajímavé.

Čtenář si v každé encyklopedii může najít fakta o vznikání idejí národoveckého a religiózního Židovského hnutí, veřejně se prezentujícího v devatenáctém století v nitru Evropy, které vykrystalizovalo v sionismus, jak se samo nazvalo. Jeho základním rysem bylo, že hlásalo vytvoření národního státu Židů. Což by opět nebylo nic špatného. Jenže tento stát měl vzniknout na dávném, rozlehlém biblickém teritoriu, kde Židé žili ve starověku spolu s jinými semitskými národy. Ani to nemusela být zcestná idea, pokud by ji sionisté z netrpělivosti neprosazovali především terorem. A to už jsme ve dvacátém století, konkrétně po první světové válce, mezi válkami a po druhé světové válce.

Veškeré toto období je charakterizováno šířící se migrací Židů do Palestiny a enormním tlakem sionistů na vznik jejich státu. Zdůrazňuji, sionistického státu. Toto období totiž odhalilo pravou tvář sionismu. Ukázalo se, že Sionisté (tentokrát už s velkým S) jsou mocichtivou vrstvou Židovské národa, vrstvou, která existuje v každém etniku a jiných komunitách. A jako v každém etniku i mezi Sionisty vrchol této vrstvy tvořili „vůdcové“, čili vrstvička, čti kasta, šilhajících po světovládě. Závěrem této kapitolky dále konstatuji, že sionismus byl z počátku moderním hnutím vyznávajícím národovecké ideály, ovládající v tehdejší Evropě velkých říší nejen Židy, leč i mnohá jiná utlačovaná etnika včetně třeba Čechů. Zcestné na něm bylo, že se dožadoval návratu do jakési pravlasti a trestuhodné že své tužby prosazoval násilím v Evropě i v Palestině. Ideologie sionismu se tak řadí mezi ideologie zrůdného nacionalismu a někteří Sionisté již tehdy v sobě nesli rysy nacismu.

Ke vzniku státu Izrael.

Opět připomínáním, že v každé encyklopedii, či textu o dějinách vzniku Izraele čtenář najde desítky konkrétních událostí od pamfletů politiků po teroristické činy kupříkladu židovských milicí Hagana a Irgun (tehdy prohlášených za teroristy), které vraždili Britské úředníky stejně jako Palestince. Po první světové válce se velká část Osmanské říše, kam patřily i biblické země, stala Mandátním územím Velké Británie. Sionisté právě proto na její úředníky vyvíjeli nátlak až po teroristické útoky. Po druhé světové válce se nátlak podstatně zvýšil, takže nakonec Britové navrhli tehdy nově vzniklé OSN, aby zajistila vznik dvou států na vyčleněném území dnešního Izraele.

OSN po delších diskusích skutečně rozhodla o založení dvou států, Židovského a Palestinského. Na takové rozhodnutí v žádném případě ale neměla jiný nárok než plynoucí z tehdejší kolonialistické reality Západu vůči velké části zbytku světa. Řečeno jasně, povolila Sionistům okupaci cizího území. Ve světové veřejnosti je z toho počinu obviňován Truman, Britové a lidé určitého politické vyznání dokonce tvrdí, že to definitivně rozhodl vlastně Stalin. Nemíním se zde pouštět do diskuse v tomto směru, jenom si dovoluji upozornit, že tehdy měla OSN už 57 členů a Stalin měl sílu pouhých pěti hlasů.

Závěrem je třeba shrnout, že Sionistický stát Izrael vznikl na dvou fundamentech. Na terorismu Sionistů a na jejich násilné okupaci Mandátního území V. Británie. Takže je od samého svého vzniku vlastně zločineckým státem, zvláště když v okupaci pokračuje dodnes. Krytí křídly OSN je při nejmenším nemravné a z mého úhlu pohledu odporuje zásadám mezinárodního práva, které se začalo formovat v mezinárodní organizaci s názvem Společnost národů, založené v roce 1920.

Několik tezí o roli OSN.

Organizace spojených národů si v uvedené věci:

-přisvojila oprávnění na které neměla nárok už jenom proto, že ho nemůže poskytnout každému národu, který by o něco podobného žádal.

-tím nechtě potvrdila dogma judaismu o Židech jako vyvoleném národu a tímto aktem ho utvrdila v myslích všech Židů a snad i jiných etnik.

-Povýšila Sionismus na všeobecnou ideologii a dala tak další impuls vzniku nežidovských sionistů, tentokrát převážně v katolické Evropě. Na tomto místě musím poznamenat, že mezi Anglosasy, především ale v USA, byl nežidovský sionismus velmi rozšířený už od přelomu století devatenáctého a dvacátého, o což se postaraly některé evangelické církve až sekty. Byly to právě ony, kdo zesílil vliv sionismus v Západní kultuře, čímž se jenom zostřoval konflikt Sionistů s Palestinci. Abych se vyhnul příliš velké složitosti problému, už nepřipomínám roli, spíše toky financí mezi tehdejšími zainteresovanými komunitami, ba až jednotlivci.

Tehdejší OSN byla jednoznačně organizací vycházející z kolonialistické praxe Západu. Ovšem už začínala přecházet z nadvlády Britů pod křídla byrokracie USA, která si připravovala konkrétní pravidla pro svou nadvládu nad světem. Vždyť už v červnu 1944, tedy ještě před založením OSN prosadila v Bretton Wood celosvětový systém zúčtování mezinárodního obchodu.

Teologický fundament sionismu.

Měl jsem záměr vyhnout se této kapitolce, ale uvědomil jsem si, že to není možné. Vím, že se tím vydávám na tenký led, protože ve věci nejsem nejen odborník, ale ani poučený laik. Ovšem přiměla mě k tomu příliš velká frekvence pojmu „ortodoxní Židé“, který se na můj vkus až příliš často v posledním měsíci objevuje v komentářích a zprávách z Izraele. Skoro vždy se v nich uvádí, že ortodoxní Židé pořádají veřejné akce na podporu Palestinců, že demonstrují proti Izraeli a jeho politice, ba dokonce pálí jeho vlajky. A skoro denně se objeví nějaký rabín, který v krátkosti vysvětluje proč tomu tak je. Ovšem to je, jako obvykle, pouze část skutečnosti.

Mě zásadně chybí, že není slyšet druhá strana. Že existují také rabíni, kteří podporují Sionisty. Protože v samém základu sionismu bylo učení jejich předchůdců. Byli to rabíni, kteří Tóru vykládali, a dosud vykládají jinak. Pokouším se o absolutní zkratku jejich učení. Očekávali příchod Mesiáše, který ale přijde až po Armagedonu, bude soudit a vládnout a vedle něj bude sedět 144 000 vyvolených Židů. Ten Armagedon má zničit onu bestii Velký Řím, svět gojimů čili dnešní Západ, v současnosti už i Ruské pravoslaví, a prý se jim už povedlo do té dogmatiky zamontovat i Čínu. Řečeno současným jazykem, je třeba vyvolat největší válku v dějinách, která umožní nadvládu Židů nad světem. Na tomto místě si dovolím ještě poznámku. V Západní kultuře se prakticky neobjevuje tvrzení, že samotný islám vznikl jako reakce na rozpínavost této sorty Židů.

Největší poválečný podvod Sionistů

Ne, není to vznik Izraele. Ten obludný podvod spočívá v tom, že masivní, agresivní a všeobsáhlou propagandou podsunuli Sionisté Evropě pocit kolektivní viny za holocaust. Pod jejích nátlakem bylo dosaženo stavu, že celý Západní okruh všelidské civilizace propadl doslova komplexu zavinění rasistického útisku Židů. Zrůdným vrcholem pak bylo, že vnutili dokonce celému světu přesvědčení, že každá kritika Židů, židovství, judaismu, a hlavně Izraelského státu je antisemitismem, který prohlašovali za největší zločin proti lidskosti. Podle nich prý představuje zločin neodporování zlu, který proto skončil holocaustem. Vrcholem takového zvráceného myšlení je zvrhlá show, kterou předvedla delegace Sionistického Izraele v RB OSN tím, že si členové připnuli žluté hvězdy. V mých očích by jim měla OSN naopak nařídit, že musí na zádech nosit podstatně jiné označení.

Ve své mrzkosti si Sionisté ani neuvědomili, že dogma o kolektivní vině zásadně odporuje Západní kultuře a je spíše produktem myšlení právě Sionismu. Konec konců Sionisté to potvrzují právě nyní svým chováním v Gaze.

Závěrem této kapitolky tvrdím, že jsou to právě Sionisté, kteří zneužitím holocaustu se dopustili největšího zneuctění památky obětí holocaustu.

Krátká vložka o pomateném pojmu antisemitismus.

Druhým nesmyslným počinem Sionistů je fakt, že si ani nepřipustili, že nejsou jedinými Semity na této planetě, že kupříkladu právě Palestinci jsou rovněž Semité. Nálepka antisemitismu je nesmyslná, protože by to musel být člověk, který nenávidí nejen Židy, ale stokrát větší komunitu všech Arabů. Především je ale její až dětinská hloupost potvrzena těmi ortodoxními Židy, kteří všichni bez výjimky jsou proti jakémukoliv Židovskému státu, tím spíše Sionistickému, ač jsou sami semity. Právě oni dokazují, že být antisionista neznamená být proti Židům, není známkou fobie z judaismu, či nenaznačuje nepřátelství k židovství nýbrž je jednoznačně antisionismem. Opakuji. Antisionismem, a to je naprosto něco jiného než zmatená, a podle mě záměrně matoucí nálepka antisemitismu.

Sionisté získali svůj stát terorismem, od jeho vzniku jsou okupanty cizího území, které po celou dobu rozšiřují na úkor Palestinců. Sionističtí Židé jsou jednoznačně okupanty a Palestinci nezpochybnitelně okupovanými. Podle mezinárodního práva má každý okupovaný nejen právo na osvobození sama sebe všemi prostředky, ale dokonce povinnost vybojovat si svobodu. A podle rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora, orgánu to OSN, naopak žádný okupant dokonce nemá právo na sebeobranu. To by podle mého soudu nemělo platit jako obecný precedent, ale jde přece jenom o prvek mezinárodního práva, který dokresluje současné veřejnosti stav válčení dnešních dnů v Izraeli.

Aktuální poznámka – dva státy?

Mezi moudrými a rozumnými státníky převažuje názor, že jediným řešením současné situace válčení v Izraeli je vytvoření dvou států, jak to vyžadovala rezoluce OSN už v roce 1948. Nemyslím si to. Už jenom proto ne, že by to představovalo obrovské přesuny obyvatel, které by se neobešly bez individuálního násilí, protože by samy o sobě už byly násilím.

Jsem pro jeden stát. Jakousi Židovsko – Palestinskou, nebo Palestinsko – Židovskou federaci. Absolutním předpokladem by ale musela být důsledná desionizace Židovské komunity. Nově vytvořený stát by musel být pod přísnou kuratelou mezinárodního společenství. Nejlépe zajišťovaného gubernátorskou radou tří supermocností. V této věci se nelze spoléhat na OSN jejíž skoro tři stovky rezolucí Sionistický Izrael cynicky ignoroval. Izrael by musel být demilitarizován a jeho sousedé i regionální mocnosti by musely zaručit jmenované federaci spolehlivou bezpečnost. Krásná utopie.

Jelikož jsem ale realista, přepokládám, že dříve, či později se současný, tři čtvrtiny století se vlekoucí konflikt rozroste v další epizodu první globální války, která má přinést světu nový mezinárodní řád. Z čehož mě vyplývá, že jediným řešením bude zmrazení konfliktu. Bylo by při tom obrovským úspěchem, kdyby zamrznutí přineslo ztrátu hegemonie sionistů v Západní Asii.

Závěrečné poznámky

Tento text v tak kratičkém rozsahu se záměrně vyhýbal složitosti celého problému vzniku a existence Izraele. Proto v něm není vzpomenuta prakticky žádná konkrétní událost. Měl jediný cíl. Zdůraznit, aby se v mediálním a celém veřejném prostou zásadně rozlišovalo mezi Židy a Sionisty. A za druhé, aby se kritika Izraele, Židů, židovství či judaismu nenálepkovala tím perfidním termínem antisemitismus. Zásadně odmítám užívání pojmu antisemitismus a jsem proto, aby každý, kdo jí onálepkuje někoho mohl být stíhán za utrhání na cti. Naopak prohlašuji, že sionistická ideologie spočívá ve zrůdné interpretaci biblických textů, Sionismus nejen propaguje nenávist, ale dokonce ji realizuje, ba otevřeně vyzývá k zabíjení, a proto musí být zákony, a to i mezinárodně platnými zakázán a trestán. Tím se připojuji k nedávné výzvě, aby Netanjahu a další vůdčí Sionisté byli postaveni před mezinárodní soud coby váleční zločinci.

Stanislav A. Hošek