Barbara

Vzpomeň si Barbaro 

Ten den na Brest bez přestání pršelo 
Potkal jsem tě v Siamské ulici 
Usmála ses na mě 
A já se usmál stejně 
Vzpomeň si Barbaro 
Ty kterou jsem neznal 
Ty která jsi neznala mě 
Tak si vzpomeň 
Vzpomeň si přece na ten den 
A nezapomeň 
Pod portálem se ukryl nějaký muž 
Vykřikl tvoje jméno 
Barbaro 
A ty ses rozběhla k němu deštivou ulicí 
Rozkvetlá orosená zářící 
A pak ses mu vrhla do náruče 
Vzpomeň si na to Barbaro 
A nezlob se na mě že ti tykám 
Říkám ty každému koho mám rád 
Říkám ty všem kteří se mají rádi 
I když je neznám 
Barbaro tak si vzpomeň 
A nezapomeň 
Na ten moudrý a šťastný déšť 
Na tvé šťastné tváři 
Na střechách šťastného města 
Na déšť dopadající na moře 
Na skladiště zbraní 
Na déšť snášející se na parník z ostrova Ouessant 
Ach Barbaro 
Jaká blbost je válka 
Kam jsi se poděla právě teď 
Když z nebe prší železo 
Plameny ocel a krev 
A muž který tě svíral ve své náruči dřív 
Láskyplně 
Je mrtev nezvěstný anebo ještě živ 
Ach Barbaro 
Na Brest bez přestání prší 
Jako dřív pršelo 
Není to stejný déšť trosky se v něm vrší 
Je to déšť pohřební hrozný a zoufalý 
Není to vlastně už uragán 
Kdy létá železo ocel a krev 
Všechno jsou to mraky jen 
Trhajíc se pojdou jak pár psic 
Šedých psic které se ztrácejí bůhvíkam 
V lijáku nad Brestem 
A shnijí daleko 
Daleko mnohem dál od Brestu 
Z něhož nezbylo nic.