Jsme opravdu NULY?

Netušil jsem, jak nádherný bude den. Jak hezká mi bude připadat příroda asi tak o čtyři hodiny později. To jsem na internetu hledal nějaké věci pro svoji práci a chtěl jsem, jako vždy při práci, poslouchat hezkou hudbu. Při hledání jsem narazil na velice zajímavý několika minutový příběh s českými titulky, na který je níže odkaz.

Jak to již chodí, bylo toto krátké video pro mne inspirací k zamyšlení se na d tím, zda jsme opravdu NULY. Resp. zda jsme to býlí rostoucí u cesty, co pro mnoho "povznesených" lidí má jen velice nízkou hodnotu, o kterou je zbytečné se dále zajímat.

Mnoho z nás je výchovou odsouzeno k tomu, abychom NULAMI byli. Ve škole jsme posuzování podle toho, jak rychle zvedneme ruku, když se počítá nějaký matematický případ. Dříve se tato, veskrze demotivující hra, jmenovala "Hra na zmrzlíka". Vždy někdo zůstal na konci a byl Zmrzlíkem. Několik bystřejších Zmrzlíky nikdy nebylo. Mnoho těch méně bystrých ovšem ano.

A jaký má taková hra na Zmrzlíka, kterou dnes vidíme všude každý den kolem sebe vliv na osobnost každého z nás?

Jednoduchý, jak jinak. Že?

Každý, kdo jednou zmrzlíkem byl a v to můžeme počítat i děti, co se narodily později, než měli a byli třeba při porodu i přidušeni, se dostává do role outsidera-Zmrzlíka. Sám na sobě poznává, jak chutná neúspěch. Jak bolí, když je odsouzen být poslední v řadě. Jak je zničující je, když si na něj "ti lepší" ukazují prstem.

Co pak takový člověk v životě očekává, má-li zkušenosti jen s tím, jak byl Zmrzlíkem a potažmo následně i odsouzen být Zamrzlíkem?

Proč nikdy nikoho nezajímalo, kde je Zmrzlíkova přednost a stále se upozorňovalo jen na jeho "nedostatečnost"?

A proč se jeho nedostatečnost porovnávala s tím, co je všeobecně (NE-Zmrzlíky) definováno jako NORMÁLNÍ?

Proč je Zmrzlík v očích těch, co jej neustále jakkoliv ohodnocovali a hodnotili ve vztahu k jeho okolí následně stále jen outsiderem?

Co pak takový člověk udělá proto, aby byl pochválen a ohodnocen, aby sám před sebou Zmrzlíkem nebyl?

Jak moc jej taková demotivující společnost poznamená?

A co je schopen a ochoten udělat proto, aby mu někdo poklepal na rameno?

K jakým věcem se soustavný Zmrzlík sníží, aby jej společnost NE-Zmrzlíků přijala mezi sebe?

Uvědomuji si, o čem píši a o lidech co píši. Co jsou neustále odsuzování k tomu, aby byli Zmrzlíky. A oni, aby jimi nebyli, udělají vše jen proto, aby NE-Zmrzlíkům ukázali, že jsou minimálně tak dobří, jako oni a na toto dokazování ve své podstatě i "umírají".

Klidně vystojí frontu v bance jen proto, aby mohli svému dítěti koupit nový mobil, aby i ono nebylo Zmrzlíkem, jako jeho rodiče, co se Zmrzlictvím mají zkušenost. Jsou ochotní podvádět, jen proto, aby si udrželi práci a měli jak uživit sami sebe a pomohli svým dětem stát se NE-Zmrzlíky. Jsou ochotní krást a přivlastnit si i věci, co jim nikdy "nepatřili" a nikdy patřit "nebudou".

A proč?

Protože díky byť i jednomu jedinému odsouzení do role Zmrzlíka jim naprosto zkomplikovalo život a oni tak nedosahují hodnot, jaké se "NORMÁLNÍ" společností předpokládají.

Nikdy se nevzpamatovali z toho, že byli odsouzeni do role těch posledních, těch, na které se ukazuje vždy a jen prstem. Nikdy na nich nebude nit suchá. A i kdyby se na hlavu postavili, vždy se najde něco, za co je možné na ně ukázat a konstatovat: "Hele, Zmrzlík."

Podlehli a přijali roli těch posledních. Těch NUL, kterých je na Zemi bez 5% sedm miliard.

Film, na který odkazuji je o tom, jak mnohé Zmrzlíky společnost odsuzuje. Bere jim možnost, aby se projevili tou jejich jinou a pravdivou tváří. Tváří, která hovoří o tom, že matematiku prostě neumím. A zároveň v závěru s neuvěřitelnou nádherou ukazuje a poukazuje na to, jak ten poslední, může být ten první. Jak se NULA, může vytvořit něco báječného a nekonečně krásného.

A snad jen poznamenám. NO A CO, že neumím zrovna matematiku, fyziku, deskriptivu a nejsem bankéř, ředitel a atomový vědec? NO A CO????

CO JE ŠPATNÉHO NA TOM, ŽE:

Umím nádherně malovat, lepit modely letadel, pěstovat květiny, dělat nádherné fotky, malovat nosorožce, vyřezávat dýně, dobře udělat svoji práci, být poctivý, mít rád okolní přírodu, milovat kohokoliv jen proto, že prostě JE a JE vedle mne?

Zde nikde není logika a umné používání logaritmů, integrálních počtů a fyziky. Je to něco jiného a mnohem lepšího a hodnotnějšího. Něco, za co má cenu být i Zmrzlíkem. A to ihned v okamžiku, když si uvědomíme své odsouzení do role Zmrzlíka. Že jako Zmrzlíci máme hodnotu jinou, větší, jen někde jinde, než se všeobecně předpokládá.

Že my sami o sobě jsme ta hodnota, která mám, bohužel, nikdy vysvětlena nebyla proto, že systém vyznává jiné hodnoty, na kterých staví a které prozatím stále vedou k boji, závisti, nenávisti, despocii, podvodům, lžím, krvácení národů i rodinnému násilí.

Zkusme si tedy, na základě onoho příběhu, položit otázku.

Jsme opravdu NULY, jak se nám to od mého útlého věku tato společnost snaží vnutit a přesvědčit nás o tom svojí logickou výchovou?

NE!

JSME NĚCO MNOHEM VĚTŠÍHO A CENĚJŠÍHO!

Tvrdím, A JE TO PRAVDA, že každý z nás je naprostý a úžasný originál. Co umí, cítí, vnímá a jen jedná, chápe a uvažuje jinak, než je obvyklé, již v okamžiku našeho narození. Prostě, je to tak a ne jinak. Tečka, puntík, bodka.

A co na závěr?

Važme si Zmrzlíků. Jsou, tak jako každý NE-Zmrzlík, výjimeční. Mají něco, co jim nebylo dáno, aby o sobě odhalili.

Dejme si tedy my sami tu možnost a najděme v sobě to, co je pro jiné "nízké". To zdokonalme to, a najděme tak v sobě náš originální a jedinečný poklad. Poklad co patří nám a co o nás říká, kdo doopravdy jsme.

A je jedno, zda se jedná o Zmrzlíka anebo o NE-Zmrzlíka. Každý jej máme. Je v nás samotných a je dobré jej najít anebo si alespoň uvědomit, že jej někde, hluboko v nás MÁME. Že je náš. Nikoho jiného.

Kdo nám jej tedy může vzít?

Jen ten, komu to dovolíme. Třeba učiteli ve škole, školce, kde se to nejčastěji děje tím, že nás znehodnotí a odsoudí role skrčka, co si nakonec zakáže vystrčit hlavu, aby po ní zase nedostal.

Motivujme se navzájem k hledání toho, co je v nás hluboko skryto. To podstatné a krásné. To, co bylo zatlačeno do pozadí a o čem skoro již ani nevíme, že existuje.

Potvrďme našim dětem to, co ony vidí.

Že je to jiné, že to vidíme my?

To je již náš problém. Ne jejich.

Všem Zmrzlíkům i NE-zamrzlíkům přeji hezký a sluneční den při hledání toho, nejzákladnějšího co je pro každého jednoho z nás jedinečné a ve výsledku, pro mnohé nesmírně přínosné a důležité. Bez čehož tato planeta nepokvete.