Demokracie na CFP

Ten, kdo články připravuje, sám ví, kolik dá práce napsat článek tak, aby měl hlavu i patu. Sám to vím. Několik článků jsem, z přemíry horlivosti sdělit mnoho informací na jednom místě, pokazil. Proto nikdo normální, kdo ví, jak chutná tvořivá práce, nemá za cíl kohokoliv hanit a ponižovat. Tvoření je cesta a svým způsobem i umění. A je jedno, zda se jedná o psaní článku anebo o stavbu domu či atomové elektrárny. Je to prostě jen tvoření. A tvoření je to, co všichni potřebujeme. A když tvoříme, děláme chyby. Někdy jsou větší a někdy menší. A ten, kdo říká, že je bezchybný, ten vědomě lže. 

Chyby děláme proto, že jsme nedokonalí. Nedokonalosti dědíme od našich rodičů a předkům vůbec. Jsou nám vrozené. Proto je zde na místě říci, že nedokonalost není vada. Je to jen součást našeho bytí. A někdo se s ní naučí žít a jiný ne. Tak to prostě je. Nikdo z nás to nezmění, protože nikdo z nás nebude a ani nemůže dýchat za kohokoliv jiného.

Proto mne zaráží, že někteří jedinci tuto naši nedokonalost znevažují a jsou na koni, když něco uděláme špatně. Je mi jasné, že toto zase jejich nedokonalost, co jim přikazuje, co mají dělat. A to, za každou cenu. 

To jejich nedokonalost jim velí a přikazuje hanit a snižovat hodnotu někoho jiného už jen proto, že jejich vlastní hodnota (sebevědomí) je na nižší úrovni než toho, koho hodnotí. A nízké sebevědomí musí být povýšeno. A je jedno jak. 

A protože v komentáři píše diskutér o demokracii, pak je nutné se u tohoto slova zastavit a podívat se na jeho podstatu. 

Ve Slovníku cizích slov na str. 107 z roku 1994 (ISBN 80-04-26059-4) se píše: 

Pojem, který se používá velmi nejednoznačně. Zpravidla se jím označuje forma politického zřízení, spočívající na principu podřízení se menšiny většině a uznání svobody a rovnosti občanů… (Dále pak pokračuje informace o demokracii přímé a nepřímé. To ale již pro tento článek není podstavné.)

Z informace uvedené ve slovníku je jasné, že demokracie není o sprostosti (vulgaritě), ponižování a zesměšňování kohokoliv za jeho vlastní názor a úsudek, jistě dobře myšlený. A to i přesto, že by názor mohl být mylný. Stane-li se tak, že se pisatel mílí, pak je zde jiná technika – nahrazující vulgaritu a osočování -, která se jmenuje diskuze. Ta by měla ukázat pisateli jeho omyl na faktech, jež možná pisatel přehlédl anebo v horlivosti opomenul. To stát může a stává se to. To je normální.

A abychom zase věděli, o čem se bavíme, pak ve Slovníku cizích slov na str. 126 z roku 1994 (ISBN 80-04-26059-4) má slovo diskuze tři významy:

1. Výměna názorů, obvykle ve shromáždění, mající vést k vyjasnění, vyřešení nějaké otázky; rozprava, rokování, rozhovor.

2. Veřejná rozprava mající za účel vyvolat zájem veřejnosti o určitý problém, dát podnět k vyjádření dalších názorů a připomínek atd. anebo

3. Hromadné objasňování problémů širokého rozsahu.

Proč tedy používám Slovník cizích slov?

Jednoduše proto, aby se diskutující podívali a zamysleli nad tím, co diskuse je a hlavně, co je demokracie. 

Pravdou je, že každý máme právo se vyjádřit k tomu, co se kolem nás děje. A pravdou je, že stojí-li naše názory na vratkých nohou, pak je dobré na to upozornit. Ale jak upozornit, to si již mnozí přispěvatelé a komentující vykládají po svém. 

Dnes když jsem pročítal články a narazil na onen komentář z úvodu, kde bylo ještě jasně zdůrazněn, že: 

„…co druzí činí je jejich věc a vaše zbytečná starost… Chápete?“

s demokracií a demokratickou diskuzí nemá nic společného. Z toho, co je napsáno, je řečeno asi to:

„To, co já píši a jak se chovám, po tom ti nic není. Je to můj názor a ty ho buď přijmeš anebo ne. A pokud jej nepřijmeš, pak jsi jasný zastánce té, či oné strany, církve apod.“

Mám za to, že i proto, že neznáme významy slov, je naše společnost v takovém chaosu a problému, v jakém je. A kam vede nepochopení slova, to ukáže následující příběh. Zažil jsem jej na vlastní oči i uši.

Bylo chvílí po řízeném převratu – sametové revoluci. Jedna paní nastoupila do tramvaje s kočárkem. Paní řidičkou byla upozorněna na to, že její místo, tedy pokud má kočárek a v něm i dítě, je jí vyhrazeno v jiné části vozu. Upozornila ji, že pokud se nepřemístí s kočárkem tam, kam má, tak si buď vystoupí anebo tramvaj prostě nepojede dál. 

A víte, co se stalo?

Mladá maminka začala na celé kolo vykřikovat o tom, že máme demokracii a ona tedy nikam nepůjde. Ona, díky nově se ve společnosti objevenému a nepochopenému významu slova demokracie, bude tam, kde je. Bylo zcela jedno, že paní řidička má nějaké instrukce a pracovní povinnost s ohledem na přepravované cestující a má platné přepravní předpisy a dopravní pokyny. Nezajímalo ji ani to, že ohrožuje nejen své dítě, ale i lidi, kolem ní. 

Zkrátka a dobře. Ona má ve své hlavě demokracii, kdy ona může vše. My ostatní se musíme podřít jí, jediné a demokraticky naladěné (nyní mi prosím promiňte neslušnost) a chodit čuchat tam, kam si ona uleví.

A to se dnes děje i zde na CFP. Několik jedinců likviduje v rámci JEJICH pokřivené DEMOKRACIE ty ostatní. Ty, co také nejsou svatí. A kdo z nás je? Ale co je na všem nejhorší? Že ten, kdo zde útočí, se cítí ještě poškozen, aniž by si uvědomil, že je příčinou on sám tím, co dělá ostatním. Pak se diví a píše o tom, jak jsou k němu ostatní zlí a jak mu tím ubližují.

Je to jednoduše začarovaný kruh. Někdo je příčinou a jiný následkem a příčina se brání, když se následek ozve.

Myslím, že nyní, když jsme si vysvětlili pojmy demokracie a Diskuze, budeme k sobě normální. Promiňte mi, ale Bordelu, je kolem nás dost, tak proč jej tahat i sem na CFP?

Proto tedy ještě jednou a zjednodušeně zopakují to, co jsem napsal. 

Demokracie a diskuze, z výše popsaného, nikde nehovoří o neslušnosti (vulgaritě). Nikde nehovoří o ponižování a zesměšňování kohokoliv za cokoliv. Nikde se zde nehovoří o tom, že cílem je být vítěz za každou cenu. Nikde se nehovoří o tom, že se má komukoliv ubližovat a dělat kohokoliv blázna jen proto, že se rozhodne mít a zveřejnit svůj vlastní názor na věc a na dění kolem něj. 

Toto demokracie není. To, co jsem popsal v předchozím odstavci a v pravdivém příběhu o mamince s kočárkem, je zvrhlá demokracie, která s tou, co by měla být, nemá nic společného. 

To co je dnes kolem nás je exportovaná demokracie importovaná k nám z USA. Ta říká: „Dělej si, co chceš. Ty můžeš vše a vše si můžeš dovolit.“ 

Ano, na jednu stranu je to pravda, ale pak je zde etika z ní vycházející morálka. A morálka, ještě neznamená, že dění kolem nás je etické. A to vidíme dnes na Ukrajině a dříve v zemích jiných, kde bylo cílem vyvést onu pochybnou demokracii, která říká, že: „Já si budu dělat to, co chci já. A vy, ostatní, mě budete poslouchat!“

To se dnes ve světě děje. A bohužel nyní i zde na CFP. Hrstka, které byla demokraticky daná moc, ji NE-demokraticky zneužívají. A v případě, že jsou jejich hanebné činy odhaleny a postaveny před soud, ohánějí se demokracií a dožadují se, aby se s nimi demokraticky zacházelo. 

Najednou zapomenou, že šli proti etice a opravdové demokracii. Najednou, je jim demokracie dobrá a to v okamžiku, kdy najednou pochopí význam onoho slova a sami uznají, význam slova demokracie je nejednoznačný a oni jej pochopili jinak, než by pochopeno mělo být. 

Půjde-li demokracie ruku v ruce s etikou, která je nám vlastní od narození, pak vybudujeme nový svět. A to už jen proto, že etika je jen jedna a je podřízena Zákonu jedinému, který je nad všechny pozemské zákony. 

Proto zde na záběr zopakuji, co slovo demokracie znamená: 

Pojem, který se používá velmi nejednoznačně. Zpravidla se jím označuje forma politického zřízení, spočívající na principu podřízení se menšiny většině a uznání svobody a rovnosti občanů…

V. Suchý

Všem přeji hezky nejen tento čtecí den, ale i dny co přijdou. Ať Vám slunce na vaší cestě svítí a jste šťastní už jen z toho, že JSTE.