Zemřela spoluzakladatelka a bývalá šéfredaktorka CFP! Tereza Spencerová, jedna z nejvýznamnějších novinářek polistopadového Česka

S Terkou byla legrace, někdy i vášnivé debaty o geopolitické situaci ve světě, byla svá, chytrá, vášnivá, rebel a přitom citlivá. Byla jedna z těch novinářek/ů, kteří neseděli v hotelu u rautu a šli do města a zjišťovali v místních ulicích od lidí, jaká je situace a ne vždy to bylo bezpečné. Právě proto se stala v roce 2015 první českou novinářkou, jíž poskytl rozhovor syrský prezident Bašár Asad. Často to byla právě ona, která přinášela nejaktuálnější informace o tom, co se kde skutečně děje, na blízkém východě, který cítila jako svůj druhý domov, stáří si plánovala dožít tam.

Asi před 14 dny jsme měly jednu z vášnivých debat o migrantech, nakonec jsme se obě zasmály, pochopily, přátelsky objaly a respektovaly, protože Terezka byla v jádru bodrá a přátel si cenila, stejně jako já. Sama se rozmluvila o tom, že už viděla hodně, ale co ji dostalo nejvíc, byl jeden záchytný tábor, kdysi před lety a že nikdy nepochopí, co jsme my lidi zač. Říkala o tom, jak se tam cítila jako v říši mrtvých v jednom z táborů, do kterého utekli lidé před válkou, většina o někoho přišla a měli strach, že si pro ně přijdou. Dojaly ji ženy, které přišly o děti a muže a samy se ujímaly a objímaly děti, které přišli o své rodiny. Jak se tulili v hadrech, na sobě a při sobě neměli skoro nic, leželi v noci v klubkách na zemi na kartonech papíru,aby jim bylo teplo. A tenkrát někdo od teplé večeře u stolu rozhodl zabránit humanitární pomoci tomu místu. Říkala, jak se cítila, když je polonahé ve sněhu opoušťěla, protože jí vypršelo vízum. Bolelo jí srdíčko z toho, jaký je svět. Moc doufám, že dojde tam, kde je doma a že se tam všichni jednou setkáme a povíme si to pak.. Terezko, přeju ti rovnou stezku a světlo na cestě domů.

------------------------------------------------------

Tereza Spencerová

Narodila se v roce 1965. Studovala žurnalistiku na Karlově univerzitě. Poté sedm let působila v zahraniční redakci České tiskové kanceláře (ČTK), mimo jiné letech 1991–1992 byla v Egyptě zpravodajem ČTK pro Blízký východ. Poté pracovala v nakladatelství Reader's Digest Výběr. Psala sloupky pro časopis Reflex. V letech 2003–2005 byla redaktorkou týdeníku Mladý svět. Byla také editorkou časopisu MF Plus,v letech 2013–2016 psala i pro magazín Lidé a země.

Nejpozději od června 2009 působila jako redaktorka, komentátorka a editorka v Literárních novinách. Ty opustila v polovině října 2018. Od té doby známe její ranní kávičku, kvůli které vstávala každý den v pět hodin a "šmejdila" několik hodin po zprávách z celého světa, aby nám přinesla nejaktuálnější info, ať už právě byla doma nebo na cestách.

V roce 2016 obdržela Krameriovu cenu, kterou vyhlašuje Asociace nezávislých médií (ANM).

Soukromý život a aktivismus

 Z přelomu 80. a 90. let má syna. V roce 1998 podstoupila operativní změnu pohlaví.

V roce 1998 stála u zrodu občanského sdružení TransForum, první oficiální organizace svého druhu ve východní Evropě. V roce 2003 o ní Andrea Majstorovič natočila díl z dokumentárního cyklu společnosti Febio Zpověď – Zpověď matky, která byla otcem.

Literární dílo

Spencerová, Tereza: Jsem tranďák! (2000)[
Feinberg, Leslie: Pohlavní štvanci (G plus G, 2000, překlad)

PS: Četla jsem knihu "Jsem tranďák" a byla velmi zajímavá, dozvěděla jsem se mnoho zajímavých věcí př. o vývoji přístupu společnosti k dransgender lidem napříč kulturami až po osobní pocity Terezky. Knihu vřele doporučuji, je moc dobrá, skvěle Čtivě napsaná a otevírá oči v pohledu na to, co je to vlastně menšina.

Hezkou cestu domů Terezko

Zdroj: FB: Martina Landergott

-----------------------------------------------------

SPUTNIK:

Nejen její čtenáři, ale také její přátelé momentálně na Facebooku píší o tom, jak jim bude chybět jejich Ranní kávička. Komentátorka Karolina Stonjeková uvedla, že s Terezou si sedly i navzdory tomu, že „politicky patřily každá na jinou stranu politického spektra“. Také napsala, jak spolu trávily čas a bavily se o politice.

„Poslední dobou jsme se ale víc, než o politice bavily o dětech. Ona byla nadšená ze svého nedávno narozeného vnoučka a těšila se se mnou na moji Magdalénku. A přesně tohle téma, děti, bylo i to poslední, o čem jsme si povídaly, když jsme si spolu minulý týden volaly. Nikdy by mě nenapadlo, že to bylo naposledy... A jí určitě taky ne, protože už měla hlavu plnou dalších velkých plánů, například na rozjezd svého nového webu. Nic z toho už se ale bohužel nestane a její texty, i ona jako osobnost, tu budou zatraceně chybět! Je mi to hrozně líto a nikdy na Tebe nezapomenu! Díky za všechno tam nahoru...,“ dodala Stonjeková.

zdroj: https://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/2020040711768763-zemrela-novinarka-tereza-spencerova-bylo-ji-55-let/

-----------------------------

CFP!:

Tereza milovala  bílé víno, cigarety, kafe a politiku. Hlavně tu mezinárodní. Dalo by se neskromně tvrdit, že v Česku nebylo na Blízký a Střední východ respektovanější novinářky.

Mít ji v redakci bylo známkou prestiže a kvality. Proto ji mnoho novin, časopisů a redakcí angažovalo. A zatímco všude psala pro peníze, CFP roky vedla bez nároku na honorář. Kdyby nepotřebovala platit účty, tak by snad CFP vedla doteď.

Na Terezu jsem byl naštvaný jen dvakrát. Poprvé, když odešla z CFP a podruhé teď, když odešla ze světa živých. Bylo to totiž hodně brzy. Tešil jsem se na připravované zpravodajství Prima-CNN, protože její přítomnost v redakci, byla zárukou kvality a nezávisloti. 

Její vliv byl takový, že kavárnící a sluníčka psali do ústředí CNN, ať Primě, kvůli Tereze, odejme licenci. Mám takový divný pocit, že kdyby nebyla karanténa, tak v pražských kavárnách teď teče šampaňské proudem. Takový měla vliv.

V roce 2016 jí byla Asociací nezávislých médií udělena Krameriova cena a snad nikdo si ji nezasloužil více než ONA.

Jestli tady po Tereze, kromě stovek kvalitních článků pro všechna možná média, něco zůstalo, tak je to bezesporu CFP!.

A co píše o Tereze WIKI si můžete přečíst ZDE:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tereza_Spencerov%C3%A1