Protestantská církev Svaté korony

6. člen církve věří, že všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv a odmítá diskriminaci kteréhokoliv člověka z důvodu zdravotního stavu, bezinfekčnosti, podstoupení či nepodstoupení očkování nebo jakéhokoliv jiného lékařského zákroku.

7. člen církve věří, že péče o své zdraví je právem a povinností každého jednotlivce nikoliv státu nebo společnosti, stát má pouze zajistit dostupnost zdravotní péče, nikoliv údajnou ochranu zdraví občanů proti jejich vůli.

8. člen církve věří, že každý zdravotnický zákrok, včetně diagnózy a testování, může být proveden jen se svobodným a informovaným souhlasem pacienta, bez jakéhokoliv nátlaku a že nikdo, ani státní moc, nesmí donucovat jednotlivce k zásahu do tělesné integrity.

9. člen církve spoléhá více na vlastní tělo a svůj imunitní systém než na léky a vakcíny a odmítá víru v nadpřirozenou moc virů, bakterií či jakýchkoliv jiných nemocí.

10. člen církve nesmí být očkovaný proti koronaviru, stejně jako nesmí nechat očkovat své děti.

11. člen církve si odmítá zakrývat tvář na veřejnosti, ať už rouškou, respirátorem, šátkem či čímkoliv jiným.

12. člen církve nesděluje informace o svém zdravotním stavu nikomu jinému než ošetřujícímu lékaři, členům rodiny a případně nejbližším známým.

13. člen církve věří v Boha, ve svobodu jednotlivce, v instituci tradiční rodiny, v moc přírody a v existenci spontánního společenského řádu.

14. církev je protestantská, neboť protestuje vůči nástupu nového náboženství, které dominuje soudobým náboženským proudům a které připisuje nadpozemskou moc částicím vyskytujícím se spontánně v přírodě ve tvaru koruny.

15. církev odmítá modlářství a provádění fetišistických rituálů (souvisejících s uctíváním různých druhů nemocí a šířením apokalyptických proroctví).

16. členství v církvi se nevylučuje s členstvím v jiných křesťanských církvích a náboženských společnostech či organizacích ani s účastí na jejich obřadech.

Poslání církve/náboženské společnosti a základní články její víry:

Protestantská církev Svaté korony (dále jen církev) je církev svobodných lidí, kteří chtějí sami rozhodovat o svém zdraví a o jakémkoliv zásahu do svého těla, stejně tak jako o zdraví svých dětí.

Církev je pojmenována po Svaté Koroně, patronce epidemií. Název dále odkazuje na organismy vyskytující se spontánně v přírodě, k nimž většinové soudobé „kovidiánské“ náboženství vzhlíží s přehnanou úctou a jež zneužívá pro své fetišistické rituály (satanistické praktiky zahrnující mezi jiným zahalování tváře zdravým lidem, nucení malých dětí k očkování proti zboštěnému viru apod.). Proti tomuto církev protestuje, proto má v názvu protestantská církev.

Protestantská církev Svaté korony rovněž odmítá a staví se proti veškerým náboženským proudům, v křesťnaském světě, které namísto víry v jednoho Boha, Ježíše Krista, uctívají pohanské náboženské rituály (v podobě zmíněného bezdůvodného zahalování tváře a přijímání vakcín do těla, namísto přijímání těla Páně) a které družují občany věřící v extrémní nebezpečnost a toxicitu vybraných chřipkových.

Protestantská církev Svaté korony odmítá náboženské modlářské praktiky spočívající v uctívání virů či bakterií, namísto víry v jednoho Boha a provádění po staletí uznávané běžné křesťnaské liturgie; Protestantská církev Svaté korony se tedy silně hlásí ke křesťanskví a odmítá jakýkoliv odklon od něho.
Církev je součástí protestantského směru křesťanství, vychází z učení mistra Jana Husa, zejména jeho boje za pravdu i z učení jeho pokračovatelů například Jana Želivského a všeobecně z husitských tradic českého národa. Dále se církev hlásí k učení Martina Luthera, Jana Viklefa, Jana Kalvína a celé evropské protestantské reformace.

Církev uznává tradiční evropské křesťanské hodnoty a tradiční morálku založenou na desateru božích přikázání, hlásá však také svobodu a odpovědnost každého jednotlivce, především to že každý člověk má svobodnou vůli a sám nese následky svého jednání.

Posláním Protestantské církve Svaté korony je především sdružovat věřící a organizovat náboženskou a misijní činnost. Cíkev se skládá z členů církve, kněží, a funkcionářů: biskupů a arcibiskupů (dále jen biskupové).
Církev pořádá náboženské obřady nikoliv v kostelích ale zejména pod širým nebem, náboženské obřady jsou zejména procesí a pochody.

Člen církve nemá žádné povinnosti, kromě dodržování 16 článků víry, kněz má povinnost zejména šířit víru mezi ostatními lidmi. Člen církve nesmí vyvolávat v církvi spory a pomlouvat jiné členy církve, trestem je exkomunikace (vyloučení z církve).

Církev slaví křesťanské svátky jako jsou Vánoce, Velikonoce, státní svátky jako je Den upálení Mistra Jana Husa, Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje i další svátky jako den první pražské defenestrace, což je 30. července, výročí husitských bitev, například bitvy na Vítkově , což je 14. července a také svátek Svaté Korony, což je 14. května.

Členem církve se může stát každý občan ČR i cizinec, který se veřejně, alespoň před třemi lidmi prohlásí za vyznavače církve, přihlásí se ve facebookové skupině nebo pošle přihlášku písemně či emailem.

Orgán církve/náboženské společnosti, který jedná jejím jménem s orgány veřejné správy a třetími osobami na území České republiky jako statutární orgán, způsob jeho jednání a jeho ustavování a odvolávání, délka funkčního období jeho členů, popřípadě označení dalších orgánů církve/náboženské společnosti a orgánů řeholních institucí, které jsou oprávněny podávat návrhy podle zákona č. 3/2002 Sb., rozsah tohoto oprávnění a způsob jednání jménem církve/náboženské společnosti:

Nejvyšším orgánem církve je rada biskupů Protestantské církve Svaté korony (dále jen rada biskupů). Rada biskupů je shromáždění všech biskupů a arcibiskupa, arcibiskup i každý z biskupů má jeden hlas, při rovnosti hlasů rozhoduje hlas arcibiskupa. Ostatní kněží se mohou zúčastnit zasedání rady, avšak nemají hlasovací právo. Rada biskupů rozhoduje o zásadních otázkách směřování církve, hospodaření církve a volí nové biskupy a arcibiskupa. Rada biskupů se schází podle potřeby nejméně dvakrát za rok, rada je usnášeníschopná, pokud se jí zůčastní alespoň polovina všech biskupů, k přijetí usnesení včetně změn základního dokumentu a k volbě všech funkcionářů stačí prostá většina přítomných.

K případné změně 16 článků víry, změně názvu církve či sloučení s jinou církví nebo náboženskou společností je třeba tří čtvrtinová většina všech biskupů (ne jen přítomných). Všichni biskupové musí být obesláni emailem alespoň sedm dní předem. Kongregaci svolává arcibiskup, určuje místo a čas jejího zasedání a řídí její zasedání. Pokud arcibiskup déle než rok nesvolá radu biskupů, může jí svolat kterýkoliv biskup a pokud se arcibiskup nedostaví, přestože byl nejméně sedm dní předem obeslán emailem, předsedá jí místo něho, nemá však právo veta. První kongregace musí být svolána do pěti let od založení církve.

Jednání rady biskupů: ve věcech nakládání s majetkem církve do 5.000 Kč může jednat každý biskup samostatně. Ve věcech nakládání s majetkem církve nad 5.000 Kč je může samostatně jednat arcibiskup. Pokud se jedná o nakládání s majetkem církve přesahující 50.000 Kč jedná rada biskupů a každou takovou smlouvu podepisuje arcibiskup a nejméně dva biskupové, arcibiskup musí buďto svolat radu biskupů nebo nejméně tři dny předem informovat emailem všechny biskupy a vyžádat si jejich souhlas. Bez písemného (i email) souhlasu nadpoloviční většiny biskupů je jednání neplatné.

Ve ostatních věcech, zejména vysvěcování kněží, vydávání veřejných prohlášení a stanovisek a podobně jedná každý biskup samostatně.

Statutárním orgánem církve je arcibiskup. Arcibiskup zastupuje církev navenek, svolává jednání rady biskupů a předsedá mu. Arcibiskup má právo veta ve všech otázkách o kterých rozhoduje rada biskupů. Rada biskupů může jeho veto přehlasovat jen jednomyslným usnesením všech ostatních biskupů.

Pravomoc autoritativně vykládat otázky víry má Svatý Synod , který se skládá z arcibiskupa a nejméně dvou biskupů volených a odvolávaných radou biskupů. Prvními členy Svatého Synodu jsou:

JUDr. Norbert Naxera
Mgr. Radim Brňák
Josef Šperling

Do doby registrace církve zastává funkci rady biskupů přípravný výbor.

Podávat návrhy na registraci a evidenci podle zákona Ministerstvu kultury je oprávněn JUDr. Norbert Naxera, nar. 14. 5. 1985, bytem Rebcova 555, Přeštice, jako zmocněnec přípravného výboru.

Organizační struktura církve/náboženské společnosti včetně výčtu všech typů právnických osob, které budou navrhovány k evidenci v souladu se zákonem č. 3/2002 Sb. podle § 15a odst. 1, způsob jejich zřizování a rušení, včetně případného uvedení právního nástupce při jejich zániku, označení jejich statutárních orgánů, způsob jejich ustavování a odvolávání, délka funkčního období členů statutárních orgánů:

Organizační struktura církve

Nejvyšší orgány a jejich pravomoci jsou stanoveny v odstavci 4.

Základním orgánem je biskupství, biskupství jsou zřizována radou biskupů v jednotlivých oblastech České republiky podle potřeby. V čele biskupství stojí biskup. Biskup organizuje náboženskou činnost ve svém biskupství a může vysvěcovat kněží. Biskupství je organizační jednotka církve, není právnickou osobou.

Církev nenavrhuje k evidenci právnické osoby ve smyslu § 15a zákona č. 3/2002 Sb.

7. Způsob ustanovování a odvolávání duchovních a seznam v církvi/náboženské společnosti používaných označení duchovních:

Knězem se může stát každý člen církve starší než 18 let, muž i žena, který uznává 16 článků víry, řídí se podle nich, aktivně je prosazuje, účastní se náboženské činnosti církve, zejména náboženských shromáždění a procesí a snaží se šířit víru mezi ostatními lidmi. Knězem se člen církve stane tak, že požádá kteréhokoliv biskupa, aby jej vysvětil. Pokud biskup žádost přijme, dá mu potvrzení o tom že se stal knězem a kopii tohoto potvrzení zašle elektronicky ostatním biskupům. Knězem se člen církve stává doživotně.

Kněz přestává být knězem z důvodu:

1. smrti
2. vzdání se kněžství, které musí být odesláno radě biskupů doporučeným dopisem nebo datovou schránkou.
3. exkomunikace (vyloučení z církve). O exkomunikaci rozhoduje rada biskupů prostou většinou přítomných. Důvodem může být závažné či opakované porušení 16 článků víry, nebo vyvolávání rozporů v církvi a veřejné šíření pomluv o jiných členech církve. Proti exkomunikaci není možné se odvolat. Po uplynutí tří let je možno požádat o opětovné přijetí do církve případně vysvěcení na kněze.

Biskup je doživotně volen radou biskupů. Biskupem se může stát každý člen církve starší než 30 let, muž i žena, který uznává 16 článků víry, řídí se podle nich, aktivně je prosazuje, aktivně se účastní náboženské činnosti církve, zejména náboženských shromáždění a procesí a snaží se šířit víru mezi ostatními lidmi. Tyto podmínky dočasně neplatí pro členy přípravného výboru do konání první kongregace.

Biskup přestává být biskupem z důvodu:

1. smrti
2. vzdání se biskupství, které musí být odesláno radě biskupů doporučeným dopisem nebo datovou schránkou.
3. usnesením rady biskupů, že biskup přestal být schopen vykonávat svoji funkci z důvodu věku nebo zdravotního stavu.
4. exkomunikace (vyloučení z církve). O exkomunikaci rozhoduje rada biskupů a to jednomyslně, avšak bez hlasu toho biskupa, o kterém je hlasováno. Důvodem může být závažné či opakované porušení 16 článků víry, nebo vyvolávání rozporů v církvi a veřejné šíření pomluv o jiných členech církve. Proti exkomunikaci není možné se odvolat. Po uplynutí tří let je možno požádat o opětovné přijetí do církve případně vysvěcení na kněze nebo zvolení biskupem.

Arcibiskup je doživotně volen radou biskupů. Podmínky volitelnosti i zániku funkce jsou stejné jako u biskupů.

Registrací církve se ze všech členů přípravného výboru automaticky stávají biskupové a ze zmocněnce přípravného výboru se automaticky stává arcibiskup.

8. Způsob schvalování změn základního dokumentu a těch dokumentů církve/náboženské společnosti a jejich změn, které jsou přikládány k základnímu dokumentu, nebo z nichž jsou uváděny údaje do základního dokumentu:

O změnách základního dokumentu rozhoduje rada biskupů, která také může vydávat jiné dokumenty a články víry. Rada biskupů rozhoduje prostou většinou postupem podle odstavce 4. V současné době žádné vnitřní předpisy ani jiné dokumenty nebyly vydány.

9. Začlenění církve/náboženské společnosti do struktur církve/náboženské společnosti mimo území České republiky:

Církev není začleněna do struktur mimo území ČR. Církev může zřídit kterémkoli státě svoji rezidenturu v souladu se zákony tohoto státu .

10. Zásady hospodaření církve/náboženské společnosti, zejména způsob získávání finančních prostředků, včetně rozsahu oprávnění osob, orgánů a jiných institucí církve/náboženské společnosti k nakládání s majetkem a údaje podle § 27 odst. 5 zákona č. 3/2002 Sb.:

Církev hospodaří se svým majetkem, movitým i nemovitým, a jinými majetkovými hodnotami zahrnutými ve svém majetku v souladu s příslušnými právními předpisy. Podrobnosti mohou být v případě potřeby upraveny vnitřním předpisem církve.

Příjmy Církve tvoří dary a dědictví, úroky z vkladů, příjmy z prodeje a z pronájmu movitého, nemovitého a nehmotného majetku, sbírky podle zvláštního zákona, půjčky a úvěry, příjmy z odpustků, které jsou přijímány formou daru a působí směrem k věřícím jako prostředek pro odbřemenění jejich svědomí za hříchy spojené s korona fetišismem nebo porušení základních 16 článků víry, případně příjmy z podnikání nebo z jiné výdělečné činnosti v souladu s § 27 zákona č. 3/2002 Sb., pokud se rada biskupů rozhodne vykonávat vedlejší hospodářskou činnost.

Výdaje církve jsou zaměřeny na uskutečňování cílů církve, především na šíření víry, pořádání osvětové činnosti, konání náboženských shromáždění a procesí, prosazování práv a zájmů svých členů podle 16ti článků víry a podobně.
Církev nevybírá od svých členů žádné pravidelné příspěvky, může vybírat dobrovolné dary na konkrétní projekty. Církev je také financována prodejem propagačních předmětů.
Za hospodaření Církve odpovídá rada biskupů.

11. Způsob naložení s likvidačním zůstatkem, který vyplyne z likvidace církve/náboženské společnosti:

Církev je založena na věčné časy, a její likvidace nepřichází v úvahu. Pokud by k tomu však přece jen došlo, například zásahem státní moci, majetek přejde na církev nebo náboženskou společnost, jejíž učení je nejbližší učení církve.

12. Práva a povinnosti osob hlásících se k církvi/náboženské společnosti:

Každý člen církve, kněz, biskup i arcibiskup, je svobodným člověkem, který má všechna práva které mu stanoví Ústavní pořádek České republiky a mezinárodní smlouvy o lidských právech. Každý člen církve má také právo, aby mu církev v rámci svých možností pomáhala a podporovala jej při výkonu těchto práv a svobod.

Protestantská církev Svaté korony je církví svobodných lidí, proto nestanoví svým členům žádné povinnosti kromě těch, které jsou stanoveny ve 16 článcích víry a povinnosti mlčenlivosti o vnitřních záležitostech církve, zákazu vyvolávání sporů v církvi a zákazu veřejných pomluv jiných členů církve. I od 16 článků víry se lze v individuálních případech odchýlit, pokud by jejich důsledné dodržování bylo v rozporu se zákony České republiky. Jinak je veškerá činnost členů církve dobrovolná.

Datum: v Praze dne 21. prosince 2021

Přílohy základního dokumentu: Na tomto místě se uvedou názvy všech přiložených vnitřních předpisů církve/náboženské společnosti, na jejichž ustanovení se církev/náboženská společnost odvolává v základním dokumentu, a názvy dalších vnitřních předpisů církve/náboženské společnosti, které jsou vyjmenovány výše v bodě 8 základního dokumentu.

Církev nemá žádné vnitřní předpisy