PODĚKOVÁNÍ NAŠIM VOLIČŮM

1) V Praze kandidovalo 22 stran, my skončili jako jedenáctí. Před námi byly samozřejmě velké a zavedené strany a pak už jen Svobodní (ale ti mají podobný výsledek stabilně) a „motoristé“. Za námi naopak skončily strany jako Přísaha s Patrioty, Volfové Domov s Hannigovými Rozumnými (škoda, že šli vlastní cestou), miliardář Sehnal a další (Soukromníci apod.) Trikolóra a PES se schovali za SPD, což jim samozřejmě pomohlo v tom, že mohou na výsledku SPD parazitovat, ale nepomohlo to jim samotným, vlastně jim je to k ničemu – zvolení zastupitelé jsou tři, první dva jsou členové SPD, ten třetí je bez politické příslušnosti, takže nikdo z členů Psa či Trikolóry se do zastupitelstva výtahem zvaným SPD nedostal. Nevím, zda to paní Majerová či Jakub Olbert mohou brát za úspěch. Ale ano – jistou optikou pomohli SPD, aby se do zastupitelstva hl. m. Prahy tato strana dostala, protože to bylo těsně a bez Trikolóry a Psa by se to SPD nepodařilo. No tak SPD posloužili a – mohou jít…

2) To my jsme bojovali sami za sebe. A vlastně jsme ani nebojovali. Schválně jsme nedělali žádnou kampaň (vyjma toho, co Pavel Opl zveřejňoval na facebooku). Nechali jsme věcem volný průběh a zkoušeli, jak to dopadne. Nemuseli jsme dělat krkolomné koalice, protože ND a ANS jsou přirozenými partnery, naše strany jsou nacionalisticky (národovecky) orientované a jsou v tomto smyslu na politické scéně jediné. Možná by se k nám ještě hodila DSSS, ale Tomáš Vandas zase udělal chybu, jako před rokem – SPD mu slíbilo, že jejich kandidáty vezmou na kandidátku, on tomu zase naivně uvěřil, oni ho opili rohlíkem a těsně před volbami mu řekli nazdar a jemu nezbylo, než na poslední chvíli nasadit vlastní kandidátku, jenomže sehnal pouhých 13 lidí (místo potřebných 65). Podle toho to dopadlo. Před rokem ho takhle obalamutil Volný, přesně stejně. Snad Tomášovi může být útěchou, že se ale konečně probojoval do funkce – byl zvolen zastupitelem v Bílině. Gratulujeme, jen mi není jasné, jak bude svoji úlohu zastupitele zvládat, když v Bílině nežije. To tam bude pravidelně z Prahy dojíždět? To není úplně ideální řešení, ale budiž.

3) My jsme se letos soustředili na komunální volby v Praze. Vybrali jsme si tak vlastně nejtěžší bojiště. V Praze volby vyhrávají jen šílenci z pětidemolice, piráti, levičáci, liberálové, progresivisté, prostě všechna ta odnárodněná pakáž. A my do těch voleb šli, nešli jsme do nějaké Bíliny nebo někam, kde to je jednoduché, my šli do té jámy lvové, rvát se s těmi největšími gaunery. V Praze to jsou vlastně krajské volby, je to už vysoká politika, je to něco jako velké volby. Nedělali jsme žádnou kampaň a přesto skončili jedenáctí, což není vůbec špatné.

4) A teď to hlavní – a napíšu to schválně jako samostatný argument. Do kampaně jsme NEDALI ANI KORUNU. Neměli jsme jediný plakát, jediný billboard, my jsme dokonce neměli jediný leták. Ne že bychom na to neměli, my to nechtěli dělat. My to schválně zkusili bez toho. Neměli jsme stánek, nedělali kontaktní kampaň, my nedělali vůbec žádnou kampaň. Neměli jsme ani placenou kampaň na sociálních sítích a dokonce náš lídr ani nechodil do debat, kam byl zván, protože jsme věděli, že média všechno překroutí v náš neprospěch (i v živém přenosu) a že je to vlastně kontraproduktivní. Kolik prachů do kampaně musela nasypat v Praze pětikolka a kolik ANO? Kolik Piráti a kolik stánkaři? Kolik Čižinský? Kolik SPD, aby se tam konečně dostala? Jistě desítky milionů. Kolik do toho narval zase Sehnal (a přesto skončil za námi)? „Motoristé sobě“ měli něco možná od Klause nebo Kellnerové (protože jejich lídr pracuje v Klausově institutu). Svobodní mají pravidelný přísun peněz a jejich kampaně také něco stojí. Než se někdo začne smát, že náš výsledek opět začíná na nulu, ať si uvědomí, že my těch 0,88 procent (207 tisíc hlasů v Praze) udělali za nula korun, nula haléřů. Kdybychom měli billboardy, jsme v zastupitelstvu. V tomto smyslu jsme všechny porazili na hlavu…

5) Podtrženo sečteno – šli jsme do nejtěžších voleb bez jakékoli kampaně. V Praze, kde nacionalistická strana nemůže nikdy vyhrát. Prostě jsme si něco chtěli ověřit, vyzkoušet a tyhle volby k tomu byly ideální. V tomto kontextu viděno je náš výsledek skvělý. Za mne spokojenost a ještě jednou vám všem děkuji.

Tady ale spokojenost končí. Celkově volby dopadly špatně. Bereme-li ANO jako opozici k pětidemolici, pak někoho může těšit, že mají dost želízek v ohni do druhého kola senátních voleb či že vyhráli ve všech větších městech (vyjma Prahy a Brna). Jenže druhé kolo senátních voleb s tím může zamíchat, stejně jako mohou vzniknout takové koalice na radnicích, které vítěze obejdou.

SPD posílila, ale na pronárodní procesy to nebude mít žádný vliv. O tom, že SPD je jen převlečenou ČSSD, se toho napsalo mnoho. A nejen ČSSD. Například na Chomutovsku místní buňku ovládli lidé kolem odsouzeného modroptáka Alexandra Nováka. Takže SPD se skládá z bývalých kádrů ČSSD, ODS a TOP 09. Její úspěchy tedy nejsou úspěchy vlastenců, natož národovců. Takže nemá smysl toto téma rozebírat. A národovci musejí pochopit, že nemá smysl pomáhat SPD.

„Objev týdne“ – nová strana PRO pana „budoucího premiéra“ Jindry Rajchla měla kandidáty do Senátu, nikdo z nich do druhého kola nepostoupil a ani jsem si nevšiml, že by to některému z nich uniklo těsně. Pokud vím, v komunálu podporovali opět SPD a Trikošku. Vlastně v žádném senátorském obvodu nezvítězil vlastenecký kandidát, jejichž seznamy kolovaly mezi vlastenci. Pouze v obvodu Kroměříž má šanci na zvolení právnička Zwyrtek-Hamplová. Takže ani velké demonstrace nejsou a nemohou být výtahem k vytouženým křeslům.

A to je asi to největší překvapení – i když jak pro koho. O tom, že ani tentokrát lidé nebudou volit jinak, jsem psal už před týdnem. Lidé totiž skutečně nevolili jinak, oni volili, jako by se nic nedělo. Jakoby tu žádná krize nebyla, jako bychom nebyli (kvůli Fialovi) ve válce, jako bychom tu neměli statisíce úkáček, jako kdyby nebyla žádná inflace a žádná drahota. Pětidemolice tyto volby v podstatě ustála a byla-li snaha učinit z voleb referendum o vládě, vláda může být spokojená. I ti největší škůdci a vlastizrádci svá místa obhájili, často dokonce s přehledem. Lid žádnou vládu nevytrestal. Ani jeden vládní škůdce nebyl pomyslně zaříznut či pomyslně defenestrován. Byla-li mezi vlastenci bojovná nálada, umocněná dobrým dojmem z nedávné velké demonstrace, ukázalo se, že to byla jen chiméra. Lid vlastně změnu nechce, na drahotu sice nadává a brblá, ale k volbám je líný dojít. A pokud k nim jde, volí tak, že vláda se nakonec může cítit tak, jak se už nechala slyšet – že ten volební víkend bere jako mandát k dalšímu vládnutí. To je smutné, protože vláda v přímém přenosu likviduje národ a národu je to – úplně šumák…

Tím se dostáváme k oné velké demonstraci či k demonstracím obecně. Byl jsem k nim (k ní) skeptický, byť na efekt vypadala působivě. Jenomže to, co množstvím připomínalo „Listopad“ a v mnoha lidech na vlastenecké scéně vzbuzovalo dojem, že se konečně něco začíná dít, se ukázalo být optickým klamem. Volby ukázaly, že ve skutečnosti je nespokojených, kteří by byli sto něco učinit, stále ještě málo. A dost možná, že celá demonstrace mohla být podvodem na nás nespokojených. Možná to bylo v plánu. Trochu před volbami upustit páru. Fiala pak těsně před volbami zastropuje ceny (které přitom půl roku zastropovat odmítal) – a je vymalováno. Volby má vláda v kapse a nějaké drobné vedlejší ztráty se nepočítají. Podtrženo sečteno – jedinci se možná probouzejí, ale národ tvrdě spí…

Pro nás, národovce, to je velké poučení. Ještě pořád se lidem daří dobře, museli sice sáhnout na své úspory, inflace jim žere peníze rychlostí blesku, ale dokud mají práci a v krámech je jídlo, jsou spokojeni. Jestli někdy na alternativě propadáme jiným dojmům, je to spíše naše zbožné přání, které se ale – bohužel – rozchází s realitou. Dělat další demonstraci nespokojenců poté, co lid spokojeně odměnil u voleb své trýznitele, by bylo čirým šílenstvím. Nehledě na to, že tentokrát už Rakušan pošle těžkooděnce a vodní děla. Dostal k tomu přece mandát…

Pro nás to tedy znamená to, co už tady píšu rok – od sněmovních voleb. Vše je prohráno, ztraceno, zachraň se, kdo můžeš. Soustřeďme se na své rodiny a jejich přežití, na krizové plány, na apokalypsu, která přijde. Protože mastné složenky od ČEZu nemusí být tím nejhorším. Na Ukrajině se schyluje k třetí světové válce a mílovými kroky jdeme vstříc jadernému konfliktu.

Volby ukázaly, že lidem nejenže nevadí zdražování, jim vlastně nevadí ani to, že kvůli této zasrané vládě jsou permanentně ohroženy naše životy a existence tohoto státu a národa. V těchto volbách jsme si vlastně odhlasovali, že nechceme mír, že chceme válku a že v té válce chceme zdechnout. Právě proto teď nemá smysl nic jiného, než aby se každý z nás soustředil na své vlastní přežití a přežití své rodiny. Vše ostatní (i demonstrace) je plýtvání drahocennou energií, mrhání časem a prostředky, ztrátou času. I proto jsme v Praze nedělali žádnou volební kampaň – teď na takové věci zkrátka není čas. Teď se musíme každý z nás připravovat na ten náraz, který přijde. A času k tomu máme žalostně málo…

Vlasti zdar!
Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie