ODSOUZENI K VÁLCE?

Minule jsem ovšem připomněl Milion chvilek, který na chvilku dokázal vybudit lidi a vypudit je na Václavák a na Letnou, vybrat od nich milion korun, ale pak je všechny rozfofrovat. Demonstrace letošní cílily sice na jiný typ voliče (spíše voliče – typově – „Babišovy“, než voliče proti „Babišovi“), ale jinak to s nimi bylo podobné – nadchnout lidi pro myšlenku, vybrat od nich peníze a pak jim ukázat dlouhý nos.

Je-li SPD volebním podvodem na voličích alternativy, pak demonstrace dua Havel-Vrábel jsou podvodem na té části alternativy, která je více aktivistická a akční a demonstrace doslova miluje. A aniž bych chtěl soudit, kdo z pánů má větší vinu na současné roztržce a komu bylo kým více ublíženo, jsou ve své podstatě oba podvodníky, kteří kšeftovali s vlasteneckým cítěním rozhořčených občanů, až jejich důvěru naprosto zklamali. Kdo teď bude chtít jít na demonstrace? Kdo teď bude věřit tomu, že demonstrace mohou něco změnit? Rakušan a Hňup musí být na výsost spokojeni…

Ačkoli je to smutné, není to však bohužel ta nejhorší zpráva za uplynulý týden. Co je totiž mnohem horší (a dokonce horší, než sprostě vysoké složenky za elektřinu a plyn), je rychlost, s jakou jsme se přiblížili k jaderné hrozbě. Ta sice byla latentně přítomná od samého počátku konfliktu na Ukrajině (který mimochodem vznikl poté, co Zelenáč oznámil, že Ukrajina má právo na vlastní atomové zbraně), ale až poslední dny nás k jadernému konfliktu posouvají zrychlujícím se tempem.

Už nejde jen o to, že provokovat jadernou velmoc v sobě vždy zahrnuje riziko, že to tímto tragickým způsobem může skončit, už nejde jen o to, že Ukrajinci ostřelovali záporožskou jadernou elektrárnu, aby vyvolali nový „Černobyl“, teď už je téměř veřejným tajemstvím, že použití jaderných zbraní bude další fází této podivně se protahující války.

Jednou je to Kadyrov, kdo se za jejich nasazení přimlouvá u Putina, jindy je to Zelenáč, který k jejich nasazení přemlouvá Západ. Rusové se údajně (podle svých zpravodajských složek) obávají, že Ukrajinci chtějí použít špinavou bombu v Kyjevě a obvinit z toho Rusko, aby měli záminku konflikt eskalovat. A ve hře je i ta možnost, že samo

Rusko použije taktickou jadernou zbraň ve chvíli, kdy bude cítit, že tím může eliminovat momentální ukrajinskou (řekněme ale spíše západní) přesilu na bojišti. Ať tak či onak, jaderné zbraně nejspíše použity budou, což otevírá všechny možné a nemožné scénáře a výsledek vleklého konfliktu to činí těžko předvídatelným…

Tady byste mi mohli namítnout, že je to ovšem něco, co nedokážeme ovlivnit a čemu nemůžeme zabránit, takže ani nemá smysl se tím trápit. Západ válku a konfrontaci za každou cenu chce, zfetovaný ukrajinský tajtrlík může kdykoli udělat jakoukoli pitomost, která ji vyostří, do hlavy nevidíme ani Putinovi. Volby ani demonstrace hrozbu jaderného konfliktu neodstraní. To je samozřejmě pravda.

V takové situaci, kdy jaderná válka je v podstatě nevyhnutelná, je však důležitější více než kdy jindy, na jaké straně konfliktu stojí naše země. My, v Národní demokracii, jsme vždy tvrdili, že požadujeme neutralitu České republiky, tedy, aby se naše země vojensky a politicky nijak neangažovala ve sporech svých sousedů či partnerů či ve prospěch jejich zájmů.

To předpokládá nebýt v NATO a mít vlastní silnou armádu k obraně vlastního území. Snad zde nemusím popisovat, jaké naší zemi, coby spojenci Západu, hrozí nebezpečí, pokud by rusko-ukrajinský konflikt (který je stále více rusko-americkým vojenským konfliktem) nadále eskaloval – a dokonce i tehdy, když by jaderné země nebyly použity, ale použity by byly pouze zbraně konvenční.

I tehdy by z toho pro Českou republiku nekoukalo nic dobrého. O to hůře, kdyby mělo dojít k oné jaderné výměně. Tehdy by se nám nadmíru hodilo být neutrálními a stát stranou konfliktu. Bohužel, tento luxus momentálně nemáme. Až po Fialovy polobotky vězíme hluboko v americké řiti a v ní panáčkujeme.

Zůstat neutrální je přitom v takové situaci nejdůležitější. Ještě důležitější než plyn a ropa. Vystoupit z této nesmyslné války. Vykašlat se na to. Vykašlat se na NATO. Vystoupit z té nesmyslné aliance. Přestat posílat na Ukrajinu zbraně (prý jsme tam poslali zbraně za 48 miliard korun).

Jenomže tohle je tak zásadní změna, že ji nemůžeme od této vlády čekat a nejspíše ani od žádné další. Jedině od takové, která by byla ustanovena v zájmu zachování národa, a která by si říkala vláda národní jednoty nebo tak nějak – která by měla za cíl zachránit zemi před ekonomickým kolapsem a hlavně před válkou. Válka už je a válka ještě nějaký čas bude a válka taky nejspíše nabere ještě ošklivější obrysy než nyní. Je pravda, že mnoho lidí ji chce, mnohé vlády ji chtějí, mnohé země ji chtějí a dokonce i propagandou zblblí občané se jí dožadují a vlastně se na ni skoro těší.

Nejspíše nebude možné se jí vyhnout, protože do válečného úsilí bylo už tolik nainvestováno, že si to bude muset Západ vyžrat až do dna – nejspíše totiž už zapomněl, jaké to je a musí si to prožít znovu, když mu mír není dost dobrý. Ale stále ještě není nutné, aby si válku prožila i naše země. Stále se může – teoreticky – prohlásit za neutrální a vyhnout se případné katastrofě. Kdyby ovšem měla tu správnou vládu. Ale tu nemá…

Naopak – ve volbách jsme vlastně Hňupovi dali zelenou, skončily pro něj v podstatě úspěšně. A demonstrace dokázali organizátoři Pat a Mat úspěšně zazdít. Vláda se nemusí ničeho bát a my nejspíše nemáme žádné páky, které by mohly změnit směřování naší země. Páky, které by mohly naši zemi vykormidlovat z bouře, do které pluje. Demonstrace mohly aspoň trochu vytvářet na vládu tlak, ale to by nesměli Havel s Vrábelem hazardovat s důvěrou vlastenců. A dopad drahoty a nedostatku energie zatím není tak silný, aby lidi přinutil vládu vyměnit. Jestli se projeví, tak možná na jaře, až mezitím plyn dojde. Jenomže to už může být po nás, protože jaderná katastrofa se může odehrát lusknutím prstu. Dřív než si kyjevský komik šňupne bílou lajnu…

Pokud jsme mohli ještě donedávna říkat, že jsme vládě ve volbách před rokem nedali mandát, aby nás zatáhla do války, po nedávných volbách komunálních a senátních, které prý byly „referendem o vládě“, si Hňup může myslet, že ten mandát má. Prostě jsme si demokraticky odhlasovali (a hlasovali i ti, co byli doma – ti si to odhlasovali „nohama“), že válku chceme. A když už, tak pořádnou. Jadernou.

Chtěl jsem zakončit větou, že jsme ODSouzeni k válce, prostě kvůli Fialovi. Ale čím víc nad tím přemýšlím, zjišťuji, že je to nepřesné. My jsme si tu válku sami vybrali. My ji vlastně hrozně chceme. No, tak ji budeme mít. Pán Bůh s námi…

Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie

Zdroj: https://narodnidemokracie.cz/nedelnik-adama-b-bartose-105-odsouzeni-k-valce/