Byly porušeny snad všechny možné zákony, vyhlášky, principy, zvyklosti a pořádky a gigantický podvod pak završila média, když vyhlásila – aniž by bylo sčítání hlasů oficiálně dokončeno – za vítěze Bidena. Fake news, že byste lepší příklad nenašli, ale tyto fake news evidentně nevadí, Česká televize jede fejky jak divá. Fejky sem, fejky tam, fejky kam se podívám…
A pak věřte na volby. Nedělám si iluze, že se to nedělá všude, i u nás, a mohl bych o tom vyprávět pár historek. Pokud to „nepraskne“ a nikdo odsouzen nebude, ti, co běžně při volbách výsledky falšují, mohou příští rok falšovat ještě více, ještě divočeji a ještě odvážněji, když vidí, jak to v té výspě demokracie – údajně nejdemokratičtější zemi světa – tak krásně jde (viz minulé parlamentní volby a vypnutí serverů ČSÚ ve prospěch TOP 09). A když to praskne? Pak zase hrozí, že se to projeví v (ne)důvěře lidí ve volební proces – k volbám jich může přijít ještě méně, než kolik jich chodí nyní…
Možná si ale Trump s těmi zloději hlasů vyřídí účty takovým stylem, že i u nás si ti, kteří volby falšovali běžně, podobné choutky příště raději rozmyslí. Ale kdo ví? Trump se sice zatím chová tak, že to jistou naději na dramatický obrat skýtá, ale obávám se, že z Ameriky se do Evropy kopírují spíše jen ty negativní procesy. Pozitivní tolik ne…
Podobně je ve hvězdách i osud Covidu. I Trump naznačoval, že když volby vyhraje, uvidíme Covid najednou na zázračném ústupu. Asi něco tušil – že covidová hra byla rozehrána i proto, aby umožnila podmínky pro jeho odstavení. Trump vyhrál, vítězství mu sice zatím upírají, a tak se vše natahuje, takže i Covid vlastně neví, zda má nebo nemá řádit, respektive zdejší politické figurky si nevědí rady, jaká čísla zmatené veřejnosti předkládat. A tak, třebaže před volbami šla covidová čísla raketově nahoru, po volbách se najednou čísla – světe div se – začala zlepšovat. To je ale náhodička, že? A to ještě není Trump oficiálně znovuzvoleným prezidentem. I tak se přesto někdo asi chytl za nos a připravuje si cestu, jak z Covidu ven?
Jenže dokud se v Americe nezačne za ten volební megapodvod masově zatýkat a tahanice o volby se bude ještě déle natahovat, omezení svobod, které nám politici vnutili a které se jim tak zalíbilo, bude i nadále trvat a možná se bude i prohlubovat.
Někdy mám pocit, že si z nás dělají blázny. Nejprve to vypadalo, že se děti do škol jen tak nevrátí a najednou, po amerických volbách, se mají vrátit tak rychle, že jsou z toho zaskočeny školy i rodiče. A školy – poněkud překvapivě – řeší, jak se s tím vypořádat, že děti půjdou do školy. Co je na tom, proboha, za problém? Připomíná to silničáře, kteří jsou každý rok zaskočeni prvním sněhem.
Jenže to vládní dělání si bláznů z lidí nespočívá v tom, že situace se mění ze dne na den a že děti jdou do školy zítra, když ještě včera říkali, že se tam vrátí možná až na jaře, nýbrž spočívá v tom, že vláda kromě A řekla i B, a to už se mnoha rodičům nelíbí. Děti (tedy jen první a druhé ročníky) se sice vrátí do škol (to je to A), ale budou muset celou dobu školní výuky sedět v lavicích v rouškách (to je to B), což je něco, z čeho má každý normální rodič hrůzu. Byl bych proti něčemu takovému už z principu a jsem proti něčemu takovému dvojnásob, protože mám dceru, které se to týká. Představa, že bude muset několik hodin každý den sedět v roušce, je děsivá – nejsem sám, kdo je přesvědčen o tom, že toto mučení dětí je zvrhlost, kterou nesmíme dopustit. Jistěže nošením roušky mučí i nás, dospělé (na Slovensku měl konečně odvahu něco takového říci například soudce Štefan Harabin), ale mučení dětí si snad už líbit nenecháme. Nebo ano? Politici je mučili beztak už několik měsíců psychicky a teď ještě tohle?
Toto, dámy a pánové, není uvolňování, to je zpřísňování. A rodiče, kteří toto nařízení vítají, jsou nejspíše padlí na hlavu. Když už tedy byly děti doma, a rodiče i učitelé si jakžtakž zvykli na distanční výuku, tak děti zase nyní vyženou do škol, aby v nich seděly v rouškách, což na jaře nemusely (ale ročníky od třetího výše budou i nadále dřepět doma). Logiku v tom nehledej. Někdy to vypadá, že dementní není jen Biden a že psychopati nesedí jen ve slovenské vládě.
Rodiče i učitelé by se měli spojit a odmítnout roušky pro prvňáky a druháky. Buď si vynutit zrušení povinnosti jejich nošení ve třídě (nejlépe ve škole úplně), nebo ať si rodiče mohou vybrat, jako na jaře, zda dítě do školy poslat, či ne. Ne každý si to může dovolit (pokud nepracuje z domova), ale který rodič jen trochu může, raději nechá své děti doma a bude se s nimi raději učit sám, než aby je nutil podstupovat něco tak odporného, jako je výuka v rouškách.
Může to být jen další nonsenc vlády, a jednotliví ministři mohou ještě dvakrát či třikrát odvolat či odvolat odvolané, nebo (a to spíše) je to jasný záměr, jak nás buzerovat a zkoušet naši trpělivost, co vše si ještě necháme líbit. Že jsme si všichni svorně nechali líbit roušky, je zřejmě povzbudilo, že to s námi tak těžké nebude. Tak zkoušejí přitvrdit. Vnutíme roušky i vašim dětem, aby se v nich celé dny a týdny dusily a aby kolabovaly…
Nemluvě o tom, že podobná zhovadilost je i plošné testování učitelů. A co teprve, až se ve třídě objeví „pozitivní“ dítě? Otestují celou třídu? Otestují bez našeho vědomí naše děti?
Takže co? V USA to možná neomarxisti přepískli a teď se jen čeká, zda jim to projde, nebo zda půjdou od válu a do tepláků. A zda tedy „demokracie“ bude moci jakžtakž fungovat dál a zda voliči, když si drtivou většinou vybrali Trumpa, toho Trumpa nakonec skutečně dostanou. Ani to samozřejmě nebude žádná extra výhra, protože Trump má jiné úkoly, než kopat za Spojené státy (jeho MAGA je spíše MIGA). Ale pořád lepší než ta druhá možnost – neomarxistická „Kamarila“ Harris, se kterou se počítalo jako s prezidentkou poté, co starý Biden zaklepe bačkorami. Už nyní, když se milovníci nových technologií zeptají virtuální asistentky Siri, kdo je prezidentem USA, dozví se, že prý Kamala Harris. Že by se vloudila další chybička – asi jako když hlasatelka ve zprávách oznamovala, že spadl barák, který za jejími zády v přímém přenosu ještě nějakou dobu stál?
Situace se dramaticky vyvíjí a mění ze dne na den, vývoj ve Spojených státech banánových bude mít jistě velký vliv i na to, co se bude dít u nás, ale bez ohledu na to, kdo nakonec usedne v Bílém domě, nesmíme se nechat připravit o svá práva, o náš důstojný život a naše děti o jejich duševní a fyzické zdraví. Nastal čas, abychom přestali donekonečna ustupovat, na něčem se konečně „kousli“ a „zabejčili“ (což mohou právě být roušky pro děti ve škole), odmítli to, získali zpět ztracené sebevědomí a odvahu a jedno po druhém si pak vzali zpět i to, co nám vzali už dříve. Než nás ta neomarxistická kamarila zničí totálně a nadobro…
zdroj: https://narodnidemokracie.cz/nedelnik-adama-b-bartose-xiii-deti-ve-skole-v-rouskach-ani-nahodou/
