BKP: Zinscenovaná komedie s panem L. K., členem LGBTQ, na synodálním setkání v Praze a návod, jak se osvobodit od amorálnosti a homosexuality

Nebezpečím ale i tak bylo, že se katolíci polekají, že církev zrazuje své poslání, ruší Boží zákony a už jí nejde o spásu duší, proto byl nutný psychologický manévr s mediálním tzv. očerněním české církve z netolerantnosti. Homosexuál přišel představovat ukřivděnou oběť, která se ale dožadovala takzvaně nutných změn v církvi, a to přímo změny učení, a dokonce rezignace biskupů a změny formace kněžstva.

Arcibiskup Graubner je v plné jednotě ducha s pseudopapežem Františkem v otázce prosazování amorálního LGBTQ do církve. Proto také s nadšením uvítal a důsledně organizoval toto setkání v Praze. Na druhé straně hraje divadlo, že je pravověrným biskupem. Incident s panem L. K. Graubnerovi posloužil k realizaci jeho zašifrovaného vyjádření do rádia, které tentýž den pronesl: „Co se mně zdá důležité… být otevření vůči těm venku (osobám LGBTQ), ale ... abychom nově nedostali někoho na okraj z těch, kdo tam zatím nebyli (tedy běžné katolíky), zatímco chceme jiné z okraje (tedy osoby LGBTQ) jaksi pozvat dovnitř.“

Takže pokud kauzu L. K. Graubner přímo neorganizoval, tak rozhodně o ní předem věděl a velmi ji uvítal. Medializace požadavků pana L. K. posloužila k bezkonfliktnímu prosazení programu synody a zároveň před českou veřejností Graubnerovi zachovala image pravověrného biskupa, netolerantního vůči amorálnosti.

Navíc toto vystoupení homosexuála L. K. potřebovalo i předsednictvo CCEE, dosazené lžipapežem Bergogliem. CCEE cílevědomě prosazuje rozklad církve rušením Božích zákonů a legalizací LGBTQ.

Položme otázku: Kdyby místo pana L. K. přišel aktivní katolík a vyzval Synodu, aby se zastala ohrožené mládeže, která je vystavena diktatuře LGBTQ vnucováním hormonální terapie a následného přeoperování pohlaví, jak by se zachovala? V žádném případě by takový otevřený dopis aktivního katolíka nebyl zveřejněn a biskupové by ho vůbec neřešili.

Citace z otevřeného dopisu pana L. K.: „Uznejte, že sexuální orientace je vrozená. Stejně jak k tomu vyzvala synoda německých katolíků.“

Připomínáme, že dotyčný L. K., který se stal homosexuálem jako oběť zneužití, na druhé straně tvrdí, že se tak narodil a že celá církev má uznat, že homosexualita je vrozená, ne získaná. Realita je ale taková, že většina homosexuálů jsou oběti intenzivní propagandy této ideologie. Pokud se tak někdo narodil, pak vina je buď na rodičích či prarodičích za hříchy popírání Boha či za hříchy spojené s pohanským okultismem a úctou k démonům (srov. Ř 1,18-26). Tedy homosexualita není vrozená, ale je za ní duchovní vazba, která působí homosexualitu. Je Božím trestem za hříchy předků proti prvnímu přikázání, který zasahuje až třetí a čtvrté pokolení. Pokud ale tento člověk činí pokání a prosí Boha vytrvale za vysvobození, Bůh ho z tohoto pouta vysvobodí. Tak to bylo po celou dobu existence církve.

V minulosti i mezi křesťany, i když velmi, velmi zřídka, byli i tací, kteří měli nepřirozené sexuální sklony. Všeobecně se vědělo, že je to zlé, a proto když se u někoho projevily, nepoddával se jim. V zárodku proti nim bojoval, dokud je nevykořenil skrze účinný prostředek, kterým je živá víra. Dotyčný si v bázni Boží nejprve uvědomil, že Bůh ho vidí. Zároveň si byl vědom, že se vše zapisuje jako na kameru v jeho duši a také, že v duchovním světě ho vidí zlí i dobří duchové – andělé.

Ti pak před Bohem budou svědčit či žalovat. To bude, až člověk překročí práh smrti a bude stát před Božím soudem. Tam každý skutek, dobrý i zlý, ale i tento čin bude zjeven před Bohem i celým lidstvem. Zde platí Kristovo slovo: „Nic není skryto, co nebude odkryto, a nic tajného, co nevyjde najevo.“ (Mt 10,26) Před Božím soudem se ukáže, zda s pokušením bojoval, nebo zda se mu poddal. V porovnání se současnou technikou, která může sledovat mnohé naše slova a činy, a dokonce se pokouší sledovat i naše myšlenky, je tato duchovní báze uchovávání informací v naší duši i v duchovním světě nesrovnatelně dokonalejší.

Proto se dotyčný v Božím světle ještě za života od pokušení radikálně odděluje, tedy bojuje, což je záslužné pro věčnost. Pokušení vychází z ložiska zla v naší přirozenosti, z ducha tohoto světa i od ďábla. Účinné prostředky v boji s pokušením jsou upřímná modlitba, půst, sebezápor, pokořování, to je stavění do světla pravdy zbožňující se ego.

Pokud někdo určitou dobu v hříšné myšlence a pocitu zůstával a do určité míry s nimi souhlasil, pak to v Božím světle před Bohem vyznává jako hřích nečistoty. Bolí ho, že znečistil svou mysl i duši touto nečistou myšlenkou, představou či pocitem. Pak se jako věřící v duchu postaví pod Kristův kříž. Zde si uvědomí, že Ježíš je pravým Bohem a pravým člověkem. On za něho prolil svou drahocennou krev na odpuštění i tohoto hříchu a tím vzal žalobcům dlužní úpis. Člověk vírou přijímá odpuštění skrze Kristovu krev za něho prolitou a tak v pravdě prožívá Boží lásku. To je spojeno s rozhodnutím více nehřešit. Podstata pravdivého pokání je postavit se do Božího světla, hřích nazvat hříchem a radikálně se od něho oddělit. To oddělení je bolestné. Ježíš je přirovnává k useknutí ruky či nohy či k vyloupnutí oka (Mt 5,29-30). Tento Kristův výrok o useknutí ruky a vyloupnutí oka se týká nejen pokušení k nepřirozené sexualitě, ale vztahuje se i na pokušení k onanii, cizoložství, předmanželskému intimnímu životu či k zůstávání v nečistých pocitech, představách a touhách. Radikální evangelijní postoj musí člověk zaujmout už v oblasti myšlení, pocitů a vůle. Je nutné useknout myšlenku, touhu, představu i pocit, aby nezneužily oko, ruku či nohu k realizaci hříchu a následné otrocké závislosti. Ke zdraví duše a zároveň k čistotě srdce (Mt 5,8) je nutná tato duševní hygiena.

Evangelijní návod se vztahuje nejen na šesté a deváté přikázání Desatera, ale i na jiné oblasti, jako je oblast duchovní čistoty (první přikázání). Tedy musíme radikálně odmítat falešné duchovno pohanských náboženství, které uctívají démony i jejich okultní praktiky (různé formy věštění, magie a orientální meditace, zen, jóga).

V oblasti pátého přikázání – Nezabiješ – platí: Kdyby na někoho přišla vražedná či sebevražedná myšlenka, musí se od ní hned radikálně oddělit a nazvat ji hříchem. Pokud v této myšlence určitou dobu zůstává a pak si s hrůzou uvědomí, jaký duch lži a smrti mu zaslepil rozum a city, pak s tím větší bolestí a radikálností musí konat pokání, podobně jako v oblasti morální čistoty.

Pan L. K. ale patří k těm, kteří se hrdě hlásí do spolku LGBTQ, který notoricky odmítá pokání a Boží zákony. Dokonce vyžaduje změnu církevního učení, které zabezpečuje skrze pokání spásu. Pan L. K. píše: „Najděte odvahu pojmenovat, že učení církve v záležitosti LGBT je nepodložené a špatné a že potřebuje změnu.“ Jakým právem se ale on pokládá za člena církve, když nejenže odmítá Boží zákony, ale žádá přímo jejich zrušení! To je ďábelská pýcha.

L. K. rovněž žádá tzv. kvalitnější formaci kněží v této oblasti. I tento požadavek pana L. K. prozrazuje, že nemluví sám za sebe, ale že je to zájem těch církevních kruhů, které prosazují LGBTQ a které ho najaly.

Dále pan L. K. kategoricky vyžaduje: „... aby biskupové, kteří nezabránili sexuálním predátorům z řad kněží v jejich působení, ač o něm měli informace, rezignovali.“ To prozrazuje, že zřejmě pod rouškou Synody dojde i k čistce biskupů. Co termín predátor znamená? Obecně je o něm možné hovořit jako o živém organismu, jehož přežití (zachování druhu) je závislé na usmrcení jiného živého organismu kvůli konzumaci. Tedy jde o šelmu či dravce. Je to zajímavá protichůdnost v myšlení pana L. K. i těch synodálních klerikálů, kteří si ho objednali. Pan L. K. se dožaduje, aby ti kněží, kteří se dopustili skutku homosexuality, byli trestáni jako zločinci a nazývá je predátory. 

Pokud je ale podle něj homosexualita a další LGBTQ orientace predátorstvím, pak jde o jasný trestný čin a je ho třeba trestat, nehledě na to, jestli je predátor kněz, biskup či jiný občan. Pan L. K. ale zároveň tvrdí pravý opak: „Respektujte, že LGBT lidé mají právo žít podle své přirozenosti, čímž nikomu neubližují.“ Toto je záměrná schizofrenie v myšlení a jednání. Jenže tuto schizofrenii prosazuje i pseudopapež František. Američtí biskupové chtěli spravedlivě potrestat zneužívání – pedofilii a také homosexualitu páchanou na seminaristech. Bergoglio jim to zakázal, ale zároveň vyhlašuje, že zneužívání je třeba trestat. Jiný případ této schizofrenie se stal s vídeňským kardinálem Groërem. Nevinný kardinál byl očerněn z homosexuální pedofilie, rozpoutána mediální kampaň a bez důkazů viny byl donucen k abdikaci. Místo něj byl dosazen aktivní propagátor homosexuality a transsexuality, nynější kardinál Schönborn.

Tyto schizofrenické metody církevních klerikálů začaly být v pokoncilní době používány s cílem oklamání společnosti a prosazení herezí a amorálnosti. Ve skutečnosti je to sebelikvidace církve.

BKP – hlas volajícího na poušti 
                                                                                                            14. 2. 2023