BKP: Ovoce II. vatikánského koncilu  po 60 letech – transformace katolické církve  na pseudocírkev New Age (5. část)

II. vatikán vytyčil program klanění se rovněž dvěma telatům. Prvním teletem je úcta k pohanství a jeho démonům, zavedená deklarací Nostra aetate. Druhým teletem jsou hereze modernismu, které byly vtěleny jako plod II. vatikána na všechny teologické školy skrze historicko-kritickou metodu. O prvním modlářském teleti jsme hovořili v předcházejících čtyřech částech. Nyní budeme hovořit o druhém teleti – o modernismu. Obě tyto modly II. vatikána podkopávají nejen první, ale i všechna ostatní přikázání Desatera a vůbec celou podstatu věrouky.

Za cestu Jeroboáma, kterou vytyčil Jan XXIII. skrze II. vatikán, na něj dopadla posmrtná exkomunikace. František Bergoglio ho však paradoxně kanonizoval.

Pavel VI. heretické dokumenty i ducha II. vatikána potvrdil a za to na něho rovněž dopadla exkomunikace latae sententiae a posmrtné vyloučení z církve. Lžipapež František ho ale rovněž absurdně kanonizoval.

Jan Pavel II. místo toho, aby zastavil rozmach modlářství – klanění se dvěma telatům neopohanství a modernismu – proces apostaze ještě urychlil. Zachvátil pak všechny teologické školy. Modernismus je spojený s historicko-kritickou metodou. Ta zpochybňuje božství Kristovo, Jeho reálné a historické vzkříšení i inspiraci Písma. Jan Pavel II. svolal v roce 1986 do Assisi pohany a v jednotě s nimi se modlil. Jenže pohané se nemodlí k Bohu, ale k ďáblu a démonům. Papež se v tom s nimi sjednotil a dal velké pohoršení všem křesťanům. Urychlil tak přechod na cestu apostaze k pohanství. Bergoglio ho rovněž absurdně kanonizoval. Navíc všechno, co koná apostata, je dle věroučné buly Cum ex apostolatus officio neplatné a neúčinné. I to je proto důvodem neplatnosti kanonizace koncilních a pokoncilních papežů. Jeden osnoval, druhý schválil a třetí prosazoval skrytý puč – permanentní revoluci k sebezničení církve.

Benedikt XVI. byl povinen využít svěřenou papežskou autoritu k tomu, aby učinil záchranný krok, bez něhož není možná obnova církve. Tím krokem bylo nazvat II. vatikánský koncil tím, čím byl a čím je, tedy heretickým a neplatným. Toto neučinil, ale naopak Jana Pavla II. roku 2011 beatifikoval a tak potvrdil jeho apostatické gesto v Assisi. Uvrhl tím na sebe rovněž Boží anathemu.

František Bergoglio se dopustil série zjevných herezí, jako například intronizace démona Pačamamy a zasvěcení se satanu v Kanadě. Skrze věroučnou deklaraci Fiducia supplicans zrealizoval rozkol tím, že ustanovil nové učení – sodomské antievangelium. V duchu koncilu Bergoglio urychlil proces sebezničení církve také zavedením principu změny paradigmat. Tím lžipapež vyřazuje základní pravdy víry, nutné ke spáse.

Kořeny modernismu sahají až do 18. století. Tehdy povstalo pod vlivem zednářů hnutí zvané osvícenectví. Mělo vliv nejen na světské dění, ale i na církev. V 19. století navazuje na osvícenectví modernismus. Měl za cíl přizpůsobit pravdy víry světu – tzv. aggiornamento. Ve skutečnosti šlo o likvidaci podstatných pravd křesťanství, tedy o postupnou duchovní eutanázii. Modernisté byli a jsou neobrácení klerici, kteří nebojují s vlastní pýchou a žádostivostí a Krista nenásledují. Bohu nevěří, a proto se za pravdy víry stydí! Nevěra je jim motivací přizpůsobit učení církve duchu tohoto světa. Nadpřirozený charakter církve popírají, prvořadý úkol – a to spásu nesmrtelných duší – notoricky ignorují, a dělají tak z církve jakousi pseudohumanistickou organizaci.

Dnes je modernismus představován především historicko-kritickou metodou v teologii (HKT). Bez opravdového obrácení a konkrétního rozhodnutí následovat Krista a plně se otevřít Jeho Duchu, nejenže nikdo nebude schopen bojovat proti modernismu, tedy duchovnímu jedu HKT, ale bude ho i šířit. Ve skutečnosti jde o skrytý duchovní boj s mocnostmi temnoty (srov. Ef 6,11-19).

Co říká Písmo o saducejích? Oni nevěřili v anděly ani dobré, ani zlé, nevěřili ve vzkříšení z mrtvých, nevěřili v žádný zázrak. Tento duch je totožný s duchem, který je dnes v církvi reprezentován historicko-kritickými teology, kteří prakticky popírají Kristovo božství. Mají jiné evangelium a jiného ducha, než měl apoštol Pavel a ostatní apoštolové! V tomto jiném duchu, duchu ateismu, takzvaně vysvětlují Písmo.

Apoštol Jan píše, že do světa vyšlo mnoho bludařů, kteří popírají Krista. Varuje před těmito antikristy, aby je věřící nepřijímali do domu, ani je nezdravili a tím neměli účast na jejich bludu (srov. 2J 1,10n).

Heretici si dnes dělají nárok na to, že jako jediní smí vysvětlovat Písmo svaté i celé katolické učení, a to prý takzvaně vědecky. Nerespektují přitom autoritu a tradici církve ani pilíře víry, dogmata. Modernismus popírá to, co církev učila 2000 let. Je založen na ateistické filosofii, popírá nadpřirozeno v Bibli, skrytě popírá i Kristovo vzkříšení, nevěří, že Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk, jediný Spasitel. Modernismus má nové učení, v němž Krista rozděluje na Krista historického a Krista víry, kterého si prý vysnila první obec věřících. Jak tyto nesmysly, odsouzené už Piem X., mohly být prosazeny na všechny teologické školy? Odpovědí je II. vatikánský koncil a pokoncilní duch.  

Působení tohoto heretického ducha je možno přirovnat k otravě prostřednictvím kyanidu draselného (cyankáli). Cyankáli se chemicky váže na kyslíkové receptory krve. Spojení s jedem, který přináší smrt, je mnohem rychlejší a snadnější než spojení s kyslíkem, který přináší život. Smrt nastává z nedostatku kyslíku. Podobně působí i duch, který je za modernismem HKT. Lichotí smýšlení starého člověka a jeho spojení s duchem lži je rychlejší a jednodušší než spojení s Božím slovem a Duchem pravdy. Přirozený, tělesný člověk svým čistě racionálním přístupem k Písmu svatému vždy plodil a bude plodit bludy a s lehkostí a velkou rychlostí je šířit.  

Cyankáli má příjemnou mandlovou vůni. Podobně i všechny bludy, včetně HKT, příjemně lichotí tělesnému člověku. Po použití je člověk jednoduše – nemilosrdně a rychle udušen, protože už nemůže ze vzduchu přijímat životodárný kyslík, i kdyby se nadechoval sebevíc. Jeho organismus už není schopný ho do své struktury zabudovat – vtělit. To samé se děje se studentem teologie či čtenářem literatury HKT. Každý, kdo se otevřel a přijal do své duše jed modernismu, není už schopen přijmout živé Boží slovo, a tak nastává duchovní smrt skrze nevěru. Omámený příjemnou vůní duchovního jedu (bludu), za kterým stojí duch lži a smrti (srov. J 8,44), se jím dotyčný vnitřně udusí.

Svatý Bazil jasně ukazuje, že Písmo svaté je pro život, a každý se bude zodpovídat, zda žil či nežil podle Božího slova. Heretičtí teologové vůbec nechápou smysl Písma svatého a pravověrný postoj, který mají svatí otcové, je jim naprosto cizí.

Modernistická metoda se zabývá zcela nepodstatným, absolutně zavádějícím a uměle vyrobeným řešením vykonstruovaných problémů. Činnost liberálních teologů je pro církev tím, čím by pro zemědělství bylo vyškolování agronomů, kteří by vyšlechťovali různé druhy škůdců, vzájemně by se v tom předháněli, až by zamořili veškerou úrodu natolik, že by nakonec zapříčinili světový hladomor.

Svatý Bazil volá v době, kdy je církev vnitřně ničena bludem arianismu: „Všichni tito lidé jsou poraženi nevyléčitelnou epidemií bláznivé lásky ke slávě, takže každý touží být výše než druhý, ale ve skutečnosti v tom samém čase, se jejich loď potápí na dno strašné hlubiny. … Každý hraniční znak (dogma), zasazený otci církve, je pohnut, každý základ, každá tvrz zdravého pohledu pravé víry je otřesena… Jestliže náš nepřítel první neudeří na nás, pak nás raní druh po našem boku…“. Takový stav je i dnes, ale mnozí to už nevidí – duchovně oslepli!

Profesorka Eta Linnemannová vydala svědectví, proč řekla „Ne!“ historicko-kritické teologii. Jako žákyně profesorů Bultmanna, Fuchse, Gogartena a Ebelinga měla v tom směru ty nejfundovanější učitele, kteří jí mohli historickou teologii nabídnout. Její první kniha se stala bestsellerem. Sama působila jako univerzitní profesorka teologie a metodiky. Pak ale veřejně a radikálně vyznala, že taková práce je na škodu hlásání evangelia. Po svém upřímném obrácení odešla na misie.

Citace profesorky Linnemannové: „Ateistická historická věda zachází s Božím slovem, aniž by se jím samým zabývala. A tomu se pořád ještě říká teologie – řeč o Bohu! Tato zvrácenost je obrovská. Boží děti, jednu generaci za druhou, které byly ochotné a horlivé Bohu sloužit, jsme nechali ‚projít ohněm‘ a obětovali tomuto Molochu ateistické teologie. Výsledkem jsou generace svedených svůdců. Kdy se konečně obrátíme a zanecháme této modloslužby?

Kdo se vydá touto cestou bezbožnosti, není pak už ve svém rozhodování svobodný; je tu něco či někdo, kdo ho donucuje. Tento tlak není vykonáván pouze prostřednictvím nacvičených metod. Jsou to démonické síly, pod jejichž tlakem se ocitne každý, kdo se dá na tuto cestu. Od té chvíle už není svobodný, ale podléhá neodolatelné moci.
Nezvratně považuji za smetí všechno, co jsem učila a napsala před tím, než jsem Ježíši otevřela svůj život… odnesla jsem to v roce 1978 vlastnoručně do smetí a prosím vás upřímně: pokud ještě něco z toho máte v knihovně, udělejte totéž.“  

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři
                                                                                                        17. 1. 2025