Svět je ovládán organizovaným zločinem – odjakživa

Leckdo by si vzpomněl na futurologické socialistické publikace z 70-80. let, kde se psalo o tom, jak už brzy budeme chodit do práce jen čtyři dny v týdnu na pár hodin. A když se podíváme na produktivitu dnešní ekonomiky, je úplně jasné, že kdyby se chtělo, tak je to úplně snadno možné. Ale realita dnešní Evropy a Severní Ameriky, neboli tzv. západní civilizace, je úplně někde jinde. Obrovské množství lidí se propadá do stále větší chudoby, zaniká střední třída a bohatí stále více bohatnou. Ze západních států se stávají korporátně fašistické diktatury s tvrdou cenzurou. Sen o svobodě, demokracii a prosperitě se rozplývá.

Když se na to díváme pohledem občana věřícího na demokracii, nedává to smysl. Vždyť díky svobodným volbám by se do vedení státu měli přeci dostávat ti nejlepší z nás. Měli by s tím nejlepším svědomím pracovat pro nás, obyčejné občany. Jenže tomu už teď věří možná tak děti na základní škole a důchodci s pokročilou demencí. Mnozí jsme se již z této iluze probudili. Nejdříve jsme přestali důvěřovat politikům, že pracují v náš prospěch. Pak jsme přestali věřit médiím, že chtějí vysílat pravdu, soudům, že soudí spravedlivě, policistům, že stíhají ty opravdové zločince, armádě, že chrání mír, lékařům, že chrání zdraví, atd. Také jsme pochopili, že je v tomhle situace na celém světě prakticky stejná. Všude na světě jsou ve vedení lidé, kteří se tam dostali díky tomu, že byli nejsilnější a nejbezohlednější. A pouze ve státech, kde je hra na demokracii už delší dobu oblíbená, se snaží politici alespoň minimálně předstírat, že jim jde o blaho obyvatelstva. Nevěří tomu však už nikdo.

Při pohledu do minulosti je zřejmé, že ve vedení byli vždy největší tyrani a paraziti. Každý král, kníže, císař – to byli vždy, až na nepravděpodobné výjimky, skuteční zločinci, kteří se ve své svévolnosti běžně a systematicky dopouštěli všech druhů zločinů proti lidskosti. Celé dějiny lidstvo žije se zvykem, že představitelé vrchnosti představují zlo, tyranii a nebezpečí a že je to tak normální. Zároveň jsou lidé neustále před volbou menšího nebo většího zla. Vybírají si, že se buď k tyranovi přidají, čímž si zjednoduší život, ale zatíží svědomí. A nebo se k tyranovi nepřidají, ale žijí pak bez výhod, případně jsou ostrakizováni a žijí pak v hanbě ze slabosti. Odvahu vybrat si dobro, což za těchto okolností znamená boj proti tyranii, už má málokdo. Úspěch je totiž nepravděpodobný.

Jedinou anomálií ve známých dějinách, kdy došlo k vítězství nad systémovou tyranií, bylo komunistické hnutí. Jak dobře víme, tak při vzniku i udržování socialistických států došlo také k obrovskému množství zločinů proti lidskosti. Ale z hlediska celku byla v socialistické společnosti úplně jiná atmosféra vztahů. V monarchiích i v kapitalismu vždy vládla a stále vládne ideologie konkurence. Lidé musí soupeřit o přízeň vládců a o zdroje. Kdo nechce soutěžit, zahyne. Za socialismu jsme byli vedeni, i když často nuceně, ke spolupráci a ke sdílení zdrojů. A protože socialismus byl úspěšný, což vítězstvím ve 2. světové válce prokázal Sovětský svaz, museli kapitalističtí tyrani na západě dopřát svému ovčanstvu více bohatství a pohodlí. Obyvatelé socialistických států pak uvěřili západnímu pozlátku a dobrovolně se vrátili pod jho tyranů, tentokrát v podobě majitelů bank a korporací. Že byly sliby o svobodě, demokracii a prosperitě pouze bludičkou, která nás zavedla do dnešní bažiny, je nyní naprosto zřejmé každému, kdo se z tohoto bludu probudil.

Poníženému vzhlížení k panstvu nás učila v minulosti církev. Za první republiky byl u nás „tatíček Masaryk“. Za komunistů jsme byli vedeni k oslavování stranických funkcionářů. A protože si lidé žili poměrně dobře a zločiny komunistického vedení byly proti těm dnešním zanedbatelné, uvěřilo naivní obyvatelstvo tomu, že nové „demokraticky zvolené“ vlády budou o vlast pečovat ještě lépe, než komunisté. Uvěřilo také tomu, že svobodná média budou informovat pravdivě a objektivně a že zahraničním investorům jde o zlepšení naší životní úrovně. Písnička západních tyranů byla opravdu velmi krásná a snadno lapila sociálně smýšlející ptactvo do klece kapitalistického otroctví. Místo komunistických papalášů teď obdivujeme hvězdy showbusinessu nastrčené k našemu rozptýlení a debilizaci. Praktická politika drtivou většinu lidí ve skutečnosti nezajímá. Výsledky voleb i veřejné diskuze ukazují, že většina lidí vůbec nechápe souvislost mezi stavem země a jejich politickou volbou. Většina lidí stále žije v mediální hypnóze a přijdou o ni nejspíše až tehdy, když jim nepůjde elektřina a internet. Součástí mediální hypnózy o poctivých politicích je též podprahová propaganda o tom, že tu existuje jakási nezávislá policie a nezávislé soudy. Jenže i vedení těchto institucí je dosazováno politiky. Proto také není možné, aby policie a soudy stíhaly politiky za jejich zločiny. Lidstvo je celé své dějiny cvičeno k tomu, že panstvo je nedotknutelné a svaté. Je vedeno k politické negramotnosti a poslušnosti vůči systému. Jako tupé ovce vedené na jatka. Policejní drábi o to více.

I když se dějiny opakují a vracíme se nyní částečně do krutého kapitalismu z přelomu 19. a 20. století, tak nikdy se neopakují úplně stejně. Právě nyní máme unikátní příležitost, kdy je ještě minimálně polovina obyvatelstva vychována v socialistických hodnotách, které umožňují poměrně dobře rozeznat dobro a zlo. Druhá polovina obyvatelstva je vychována v západních hodnotách především prostřednictvím showbusinessu. A kupodivu i v západní kultuře hrdinové vždy mají protivníky, kteří skutečně představují zlo. Lidstvo je tedy v převážné většině povahově dobré, protože přijímá hromadně pouze takové kulturní vzory, které správně představují univerzální dobro. Kdyby nebyli zhypnotizovaní, tak by správně dokázali rozlišovat zloděje, lháře a vrahy ve vedení států. Masmediální hypnóza je však stále dostatečně silná a tak budeme muset počkat na to, až ještě většímu množství lidí vypnou elektřinu a internet.

Pak se lidé vzpamatují a dosadí do vedení státu správce moudré a poctivé. Ti pak uvězní a odsoudí všechny zločince, kteří od roku 1989 likvidovali naši zemi. Budou tu tisíce lidí odsouzených za § 145 Těžké ublížení na zdraví, § 146 Ublížení na zdraví, § 147 Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, § 148 Ublížení na zdraví z nedbalosti, § 220 Porušení povinnosti při správě cizího majetku, § 309 Vlastizradu, § 314 Sabotáž, § 315 Zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace, § 329 Zneužití pravomoci úřední osoby, § 400 Genocidum, § 401 Útok proti lidskosti, § 402 Apartheid, § 403 Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, § 406 Příprava útočné války, § 407 Podněcování útočné války. Určitě se tam najdou i další porušené zákony. Do věznic bude putovat drtivá většina ministrů, poslanců i europoslanců, kteří vládli od roku 1989. Půjde tam většina policejních prezidentů, celý ústavní soud, všichni exekutoři, většina státních zástupců, mnoho soudců, celá redakce zpravodajství ČT i ČRo, a mnoho a mnoho dalších zločinců, kteří organizovaně činí zlo a likvidují dobrý život v této zemi. Nezapomeneme ani na prezidenty.

Až se dostatečné množství lidí probere z hypnózy, bude náprava poměrů snadná. I nová ústava bude celkem snadná. Objeví se však v celé kráse podstatně závažnější problém.

Nemáme dostatek věznic!