Pokud mluvíme o budoucnosti, kterou bychom rádi viděli, můžeme říci následující. V německé klasické filozofii existují dva pojmy "správný" a "jsoucí". Neměly by se zaměňovat. Správná je taková, jakou bychom si ji přáli - je to sociálně spravedlivá společnost, její obraz je obecně jasný. Život je však uspořádán zcela jinak. Nyní prožíváme okamžik, kdy se starý svět zhroutil. Už je zničený. Ale pro mnoho lidí - zejména pro lidi mé generace a o něco mladší, kteří žili v pozdním Sovětském svazu - to byl přes všechnu kritiku pozdního Sovětského svazu klidný život s důvěrou v budoucnost.
Jednou ze zvláštností moderního života však je, že tato jistota je mnohem menší. A člověk si na to musí zvyknout. Celkově bych řekl, že období dějin, které následovalo po druhé světové válce a skončilo rozpadem Sovětského svazu, tedy těch 45 - 50 let, bylo jedinečným historickým obdobím. Byl to klidný život. Vidím pouze dvě analogie. Jedná se o období po napoleonských válkách v Evropě a Římské říši ve 2. století n. l. Taková období mohou být velmi, velmi krátká.
Nyní jsme vstoupili do období, kdy se jeden systém rozpadá a vzniká systém nový. Jedná se o velmi závažný otřes. A od lidí vyžaduje dvě velmi jednoduché věci. Jednoduché však jen na první pohled. Sílu vůle a inteligenci. Mysl, aby pochopila situaci a nepanikařila. Pochopila, že už to nebude jako dřív. A vůli vzdorovat okolnostem a vytvořit na území, které nám patří, společnost s nejvyšší možnou sociální spravedlností. Obecně platí, že neexistuje stoprocentně spravedlivá společnost. Jakákoli antentropická forma, jakákoli sociálně-biologická struktura předpokládá hierarchii. A to znamená porušení sociální spravedlnosti. Ale my dobře víme, že v Sovětském svazu bylo více sociální spravedlnosti než na kapitalistickém Západě.
Vzhledem k době, ve které žijeme, bychom tedy měli být připraveni na velmi vážnou konfrontaci s umírajícím post-západem. Je v agónii. V této agónii je však velmi nebezpečný. Je tedy zapotřebí především vnitřní psychologická mobilizace. A my musíme žít tak, abychom se nemuseli stydět před svými předky a potomky. Často vzpomínám na svého otce, který bojoval ve Velké vlastenecké válce a podepsal se na Říšský sněm co zanechal mně a mé generaci. Zanechal tu mocnou zemi. A co zanecháváme svým dětem my? Zpackali jsme to.
Vše, co se stalo za posledních 30 let, by se mělo napravit. Musíme napravit své chyby, aby se za nás naše děti nemusely stydět. Aby neskončily v elektronickém koncentračním táboře a nepodléhaly vlivu korporací. Musíme být připraveni na to, že žijeme ve zvláštním světě, kde se hranice mezi konfrontací a mírem postupně stírá. To znamená, že v jedné části světa je konflikt a jinde mír. Je to nepochopitelná situace.
Musíme být proto mobilizováni. Jde především o psychologickou mobilizaci, mobilizaci správního aparátu a občanského sektoru. Nemůžete být užiteční, pokud jste psychicky nepevní a myslíte si, že za další měsíc, dva nebo tři měsíce se vše vrátí. Ne, nevrátí. Je to úplně jiný život."
Zdroj: https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2022/11/je-to-uplne-jiny-zivot-na-co-bychom-se.html#more
Komentáře