Jak funguje tento svět – základní rámec FIX

„Historie válek“

Pro začátek se autor krátce zmíní, že lidská historie je „historií válek“, což v podstatě nijak nerozvede, třebaže z toho pak odvozuje v podstatě zbytek článku. Může se zdát, že v další části článku naznačuje, proč je naše historie plná konfliktů. Může se skoro i zdát, že se tam objevuje jakési reverzní vysvětlení, kdy naše historie je plná válek protože x/y. Podobně by se dalo například postupovat v případě, že po ochutnání zmzliny s příchutí jahod bychom dovozovali, že musí být nutně vyrobena z jahod – je to přece logické, ze čeho by měla být vyrobena, když ne z jahod? Vychází se tu tedy z předpokladu, že lze-li naší historii pojmout například jako jakýsi sborník konfliktů, vychází z toho, že jsme všichni válečníci. A na základě tohoto se snaží vysvětlit, proč jsme válečníci a co nás k tomu vede. Dovolím si tvrdit, že jakkoli by se to mohlo blížit pravdě a jakkoli to možná i pravda může být, vždy je to jen její odraz o více, či méně pokřivené zrdcadlo snahy o pojmenování, názorů a neobjektivních dohadů – ostatně, jako vždy, když se snažíme uchopit pravdu člověkem.

Použít výklad historie, coby historie válek, jako výchozí argument, je stejně nebezpečný a neobjektivní základ pro výklad lidského světa, jako například tvrzení, že aríjská rasa nadřazená, země je placatá, bůh je všemocný a vševědoucí, nebo co já vím, třeba že kapitalismus vykořisťuje. Proč? To je přece nesmysl, říkají si někteří. Dá se na tom jistě vystavět zajímavá a logická teorie, ale že je něco logické, ještě neznamená, že je to správně, protože i když postavíte dům na základech z másla, třeba Vám nějakou dobu bude stát, můžete ho všemožně podpírat a může dokonce stát i velmi dlouho. Ale základy budou pořád z másla.

Navzájem se podpírající dřevěnné lávky historie válek, vymezení morálky, síly a zájmu se zbortí ve chvíli, kdy si uvědomíme že historie prostě jen je. Není historií válek, není historií mírů, není historií homosexuality, není historií psů, není historí náboženství. Historie prostě jen je, nebo chcete-li byla. Uvědomíme-li si bez předsudků, jak málo toho o historii vlastně víme, nemá jakékoli jiné tvrzení smysl a byť bychom třeba i měli možnost kompletně znát historii, bylo by její vymezování pořád neobjektivní. Jakékolli další konstrukty na tom stojící jsou pak vždy nutně, jakkoli funkční, z principu špatně.

Snaha vymezit nevymezitelné

Nakolik se může zdát logické tvrzení, že lidstvo stojí na prosazování vlastních zájmů, za pomocí dostupných prostředků, které jdou tak daleko, jak jim dovolí morálka, jsme opět v rovině plácání se na hladině oceánu. Tvrzení, že účastník konfliktu je morálkou vždy nutně oslaben raději přejdu úplně, protože to je blbost, že bych autorovi nafackoval. Pokud z toho pak vyvozuje, že díky tomu jsme ovládání nějakým typem lidí, může taky vyvozovat, že holokaust byl logický. Přistoupit na tvrzení a pak z něj odvozovat je totiž jednodušší, než skutečnost poznat objektivním pozorováním. 

Autor se v podstatě pokusil oddělit a samostatně vysvětlit motivaci, morálku, zájem a konečně prostředky k dosažení zájmu. A poté se dopustil tvrzení, že svět se řídí právem silnějšího, což je nám všem prý zřejmě všem jasné. Jasné to není, rozhodně ne všem a navíc to ani není pravda. Nebo alespoň ne celá. Pokud se chceme dozvědět proč a jak takový lidský duševní konstrukt, jako je civilizace, funguje, musíme totiž přestat hledat přirovnání, přestat se snažit pojmenovat kdejakou blbost a hlavně přestat dělat nějaká jednoduchá shrnutí, nad kterými pak panuje všeobecná shoda.

V této části se nakonec s autorem v jedné věci shodnu – nikdo nedělá nikdy nic, aniž by z toho něco neměl (pokud není zenový mistr). V jakémsi základním nastavení jsme totiž všichni naprosto stejní – máme touhy a potřeby. Že pro někoho je větší potřebou se najíst a touhou přežít další den a pro někoho je zrovna podstatnější potřebou nakoupit v obchodě a touhou mít kabriolet, tím se snad není potřeban zde více zabývat, ovšem pokud má někdo zájem do těchto věcí nahlédnout a i do jiných, doporučím mu knihu Síť myšlení, což je shrnutí přednášek Jiddu Krishnamurtiho, který měl velký vliv na mnoho vědců. Tato skutečnost je v podstatě řídícím faktorem celé lidské existence – fakt, že jsme sobečtí. Jsme sobečtí, když se snažíme získat kus chleba zrovna pro sebe, abychom se zrovna my najedli, ale jsme zároveň sobečtí, i když zrovna třeba pomáhame jiným, protože ať už to děláme pro dobrý pocit, nebo protože cítíme, že je to správně, vždy jednáme z nějakého důvodu. Křestaň bude kupříkladu sekat latinu, protože věří, že se za odměnu dostane do nebe. Hinduista zase jedná podle hinduistické morálky, protože se nechce reinkarnovat jako pes. Muslim zase nikdy v životě neodmítne hosta a dá mu poslední kus žvance, protože je to v souladu s jeho islámskou morálkou. A takto bych mohl pokračovat. Nehledě na to, kolika lidem člověk pomohl, co dokázal a vytvořil, jak hodný byl a jak upřímně to myslel, vždy je někde v hloubce za tím vším touha, nebo potřeba. Vždy je za tím odměna a je jedno, jestli tou odměnou je milion korun v neoznačených bankovkách, zmrzlina, dobrý pocit, nebo snaha přiblížit se bohu.

Autor nám nabízí tvrzení, že na vedoucím postavení je vždy největší grázl, ale jakkoli to může statistika napovídat. Je i v hloubce nelogické tvrdit, že na vrchol se dostávají ti, kteří kašlou na okolí. Jednak se na vrchol bez okolí a interakce s ním nedostanete, druhak je to tvrzení založené na dojmu, že na vrchol se dá jedině prostřílet. Neříkám, že není občas, v některých sférách i často, třeba mít ostré lokty, tah na bránu a ochotu se občas porvat (v jakémkoli smyslu), ale to z nikoho nedělá grázla. Navíc, podle čí subjektivní morálky to je vlastně grázl? Je však také si třeba uvědomit a to už tu na webu bylo mnohokrát popsáno, že když prosperují jedinci, prosperuje společnost. To, že v prasamentu sedí většinou banda blbců a prospěchářů, je chyba naší verze demokracie a demokracie jako státního zřízení obecně, nikoli důsledek lidské povahy. Jestli je pro někoho vrchol prezidentské křeslo čr, nebo její vysoká politika, budiž, můžeme říct, že v současné době jsou tam dle nějaké místní obecné morálky grázlové. Vrcholů, které lze zdolat, je však mnoho a jen zlomek z nich se nejlépe zdolává podobným existencím. Sice se z nich dá hlasitě ječet a dá se z nich toho mnoho pohnojit, ale zdaleka nereprezentují celou škálu lidských činností.

Vidíme, že autorovo základní schéma tak má mnoho chyb, které možná na první pohled nejsou vidět, nebo se nezdají podstatné, ale když se začnete vrtat v jedné z nich, začne to pomalu celé padat. Definovat tak veškeré lidské dění pojmy síla, motivace a morálka je sice možné, ale bude to definice, která stojí pouze sama na sobě. Ostatně, nebude první, ani poslední.

zdroj:http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2013072501