Tiskárny všech centrálních bank jedou naplno a stejně to nepřináší tolik kýžený účinek a ekonomiky všech vyspělých států jsou rok od roku křehčí, ne-li již v recesy. Díky krizi se dostaly na povrch všechny neřesti, které se do té doby dařilo skrývat. Nejhůře na to doplatilo Řecko, kterému po provalení falšování dat hrozil bankrot a odchod z eurozóny a muselo být draze sanováno financemi od MMF, ECB a dokonce soukromí věřitelé musely odepsat 75 % dluhu, který drželi vůči Řecku a jeho toxickým dluhopisům. Nejhorší při tom je, že řeckému lidu moc nevoní nastolený směr škrtání do té doby velmi štědrého státního aparátu, který vyplácel důchody na mrtvé duše, nebo extrémně vysoké bonusy za včasné příchody do práce.

Friedman: Eurozóna bude rozdělovat

To, že eurozóna bude mít problém překonat svou první krizi, již v roce 1997 řekl Milton Friedman. Ten už tehdy upozorňoval na to, že při neexistenci měnového kanálu se budou muset šoky v konkurenceschopnosti odstraňovat ne jednou cenou směnného kurzu, ale změnami tisíců pracovních dohod nebo migrací pracovní síly. Už tehdy Friedman upozornil na to, že tato úprava může vést k problémům: Důvodem pro vznik eura byla hlavně politika, ne ekonomie. Cílem bylo spojit Německo a Francii tak těsně, aby se další válka v Evropě stala nemožná. Myslím si ale, že přijetí eura bude mít opačný efekt. Bude zhoršovat politické napětí konverzí různých otřesů, které by byly snadno odstranitelné úpravou měnových kurzů, na politické problémy, které budou eurozónu rozdělovat. Politická jednotnost může vytvořit cestu pro měnovou unii. Měnová unie, zavedená pod nepříznivými podmínkami, ale bude bariérou pro dosažení politické unie.

Zdroj: http://zpravy.kurzy.cz/349549-jak-a-kdy-ta-krize-skonci/