Divide et Impera

Když se řízneme do prstu, tak máme na vybranou dvě cesty: buď zaklejeme a ránu zalepíme a nebo zaklejeme, ránu zalepíme a následně najdeme příčinu poranění a vyřešíme ji. Většinou bývá příčinou naše nešikovnost, tupý nůž a nebo obé dohromady, ale všechno lze celkem obstojně vyřešit tak, abychom nákupy leukoplasti omezili na minimum.

Toto byl jednoduchý příklad dvou přístupů k řešení jediného problému - jedním přístupem řešíme následky, ale druhým i příčinu. Tento model by měl člověk myslící aplikovat nejen u každé své činnosti, ale také u činnosti druhých, kteří jakkoli ovlivňují život jeho a jeho rodiny.

Typickým příkladem jsou všemožní zastupitelé. Ty do naší rodiny jistě zahrnout nelze, avšak rozhodně nelze tvrdit, že na náš život nemají vliv. Ovlivňují nás v obci, ve městě, na kraji, v Parlamentu, v Senátu, v Bruselu i v OSN. Je to opravdu hromada lidí, která má na náš život velmi zásadní vliv. S klidným svědomím lze i říci, že ho ovlivňují snad i více, než my sami, což samo o sobě je fakt, který skutečně přijmout za svůj, je zcela nemožné.

Příklady? Najdeme jich hromady. Třeba Zastupitelé Horní-Dolní rozhodnou, že se bude renovovat asfaltka k obydlím pana Starosty a pana Kmotra, přičemž ostatní občané si dále budou ničit vozidla na zdemolovaných cestách kolem svých domovů. Nebo zastupitelé města rozhodnou o vykácení několika set krásných a zdravých stromů a občanům se přes léto rozpálí ulice a nemají se kam schovat do stínu. Nebo kraj třeba rozhodne o prodeji nemocnice, čímž se občanům ztíží dostupnost lékařské péče. Ano, takové a mnoho jiných rozhodnutí jsou našim jménem učiněny, ale přes to, že zhoršují náš život, tak většinou na ně nemáme žádný dosah.

Jenže to zatím byla jen lehká váha. To, že si ve výmolech rozmlátíme auta nebo že se v létě budeme potit jak vrata od chléva, není nic příjemného, ale ještě není to nejhorší. Zvednou se nám sice náklady na servis vozidla a na spotřebu vody ke sprchování, ale horší může být třeba to, že školství do dětí indoktrinuje tupost a nebo že nás nutí pojídat jedy v potravinách. Tohle a mnoho jiných diverzních činností je už ovšem věcí zastupitelů na úrovni státu. Parlament a Senát by měl být tím naším centrálním mozkem i hlídacím psem, kterého si platíme. Náplní jeho činnosti by mělo být vymýšlení dobrých věcí, zkvalitňující náš život a současně by měli být postrachem všech státních úředníků. Ani jedno, ani druhé se ovšem nekoná a paradoxně - opak je pravdou: náš život zhoršují a postrachem jsou tito zastupitelé jedině svým voličům.

Nechci zlehčovat, ale ani tohle zatím nebylo to nejhorší. Děti si můžeme převzdělat a vychovat sami, podle zdravého rozumu a potraviny můžeme pořizovat u malých farmářů, kteří to ještě mají v hlavě v pořádku. Uhoníme se sice k smrti, kvalita našeho života je tatam, ale nepřátelské akce našich poslanců a senátorů vůči občanům, lze ze značné části neutralizovat. Co už ovšem řešit moc nelze je, když na našich ulicích začnete potkávat zdivočelé černochy nebo když migrující pětadvacetileté muslimské dítě předá vaši nezletilé dceři cosi pozitivního. A pak ji třeba podřeže. Nebo když se váš krásný a opečovávaný domov z ničehož nic ocitne uprostřed špinavého arabského ghetta a vyhláškou vám zakáží vyjadřovat svůj názor. To už jsou o poznání větší problémy. Trochu se podobají boji o holý život a za tyto může už bruselský zastupitel a bruselský úředník. Mohli bychom dokončit řadu záškodníků až do úmyslného způsobování klimatických změn či do spouštění lokálních a světových válek, ale když výčet zastavíme na úrovni bruselské totality, jsem názoru, že to stačí.

Ano, jistě lze konstatovat, že obecní zastupitelé jsou sluhové místních mafiánů a zbohatlíků, že státní zastupitelé jsou sluhové oligarchů a že bruselští zastupitelé a úředníci jsou zase pohunky sionistů. Ano, tohle všechno je všeobecně známá pravda, ale zeptejme se na základní otázku:

POMÁHÁ NÁM ZNALOST TÉTO PRAVDY V ČEMKOLI ?

Odpověď je jednoznačná: Ne, nepomáhá nám to ani trochu! Už minimálně 70 let stále volíme z velmi omezené nabídky kandidátů na naše zastupitele a výsledek je za těch 70 let stále horší a horší a horší.

A teď druhá zásadní otázka: Co myslíte, lze očekávat rozdílné výsledky ze stále stejných a stejných pokusů? Ano, správně nelze! Nikdy, nikdo nemůže očekávat, že je možné zvolit dobrého z nabídky špatných lidí. Je to stejné jako chtít upéci báječný štrůdl ze shnilých a plesnivých jablek. Nonsens!

Tak co s tím? Tři generace voličů chodí skoro každý druhý rok k volbám a je to den ode dne, hodinu od hodiny horší. Tři generace poslouchají z televize a rozhlasu "Pojďte k volbám!" a už taky hezkých pár let posloucháme z alternativy, že nemáme i máme chodit k volbám a zvolit toho pravého. Tři generace legitimizují tento Systém, aby se ten mohl bít do prsou, že vznikl demokraticky a z naší vůle a už tři generace si u každé volby myslíme, že teď už to určitě vyjde. Jenže ono nic. Zatím nikdy nám to nevyšlo. Je to úplná záhada.

A schválně - položili jste si někdy v životě otázku jak je to možné? Sedmdesát let je opravdu dlouhá doba a tak, jak je možné, že po celou dobu volíme stále stejně idiotsky a ani jednou jsme se nespletli?!

Je to prastará a úplně jednoduchá sionistická taktika. Určitě všichni znají úsloví "Divide et Impera" nebo-li "Rozděl a Panuj" (RAP). Ano, úsloví znají všichni. Všichni to v řeči používají, píší se litanie o Filipu Makedonském, který úsloví také rád používal, o Caesarovi jakbysmet, ale to je tak asi vše. Nikdo na tuto taktiku neumí reagovat protitahem a jen každý rozdává rozumy - "no to víš, to je to rozděl a panuj, to už jiné nebude". Jako by lidé bez toho nemohli žít a rádi byli pro smích tomu, kdo je rozdělil.

Vědí to sice všichni, ale pro pořádek si to zopakujme: Podstata židovské nadvlády lze přirovnat k hlášce "Jeden prsten vládne všem". Spočívá v rozdělení poddaných tak, aby jako třetí stáli vždy v pozadí a těžili ze souboje prvního s druhým.

Světové dějiny jsou touto praxí přímo přecpány a lze říci, že v podstatě ani nic jiného, než RAP neobsahují, ale aplikujme nyní tuto taktiku na volby. Vezměme si fiktivní situaci (ne až tak vzdálenou skutečnosti), že o všech volebních kandidátech budeme vědět, že to jsou amorální, sociopatické svině. Prostě víme, že kandidují jen svině, převlečené do lidské kůže a nikdo jiný, než tyto svině kandidovat nebude. Jak to dopadne? Dopadne to tak, že pokud nás volit nepřinutí, jako komunisti po roce '48, tak volit prostě nepůjdeme. Kromě těchto sviní, jejich bachyní, selat a ostatního dobytka, k volbám nikdo nepůjde a všechny svině budou naprosto legitimně zvoleny.

Nadsaďme a řekněme, že takové volby proběhnou třeba s 10% účastí oprávněných voličů. Taková situace jistě není protiústavní, ale přesto tu vzniká výrazný problém: totiž deset procent účasti je opravdu málo a takto vytvořený režim by byl velmi vratký. Hrozí, že by lidi mohlo napadnout, že je i značně nelegitimní a vyvolalo by to nespokojenost. Možná i nepokoje. Vzniklo by značné riziko, že by se těch 90% oprávněně vzbouřilo a svině by nějak od moci odstavilo. Jenže zde hrozí, že to by už sionské vedení nemuselo včas zachytit a takový proces by mohl přestat být sionisty řízeným procesem. To je ovšem nepřípustné a právě proto bývá také do voleb aplikována metoda RAP.

Prakticky se to dělá tak, že nenecháte kandidovat jen ty převlečené svině, ale voličům předhodíte i malou vizi na lepší časy. Vyrobíte jednoho správňáka, k němu přihodíte třeba jednu o něco menší svini a spustíte reklamní kampaně. Tyto tahy zvednou zájem o volby a zvýší pocit naděje pro 90%ní většinu. Jednoduše - tento tah nastartuje fanoušky správňáka a menší svině, na budoucí cestu k urnám. Hrozba desetiprocentní účasti je tím zažehnána.

Co se v takovém následuje dál? Následuje to, co vidíme posledních 30 let: ve chvíli, kdy se aktivují voliči syntetických správňáků, tak to je impulzem pro vyšší aktivitu médii zmanipulovaných voličů sviní. Tímto tahem se účast ve volbách začne pohybovat kolem 50% a čím více média vlejí oleje do předvolebních soubojů, tím více tuto hodnotu přeskočí. Konečný cíl aplikace metody RAP ve volbách - zapojit do hry co nejvíce hráčů, vytvořit tím dojem demokracie a současně tím volby legitimizovat - je tak splněn.

Takže dnes už toho víme dost: komunisty před rokem '89 nechali sionisté zajistit si legitimitu voleb povinnou volební účastí a dnes se zajišťuje metodou RAP. Tohle víme, ale nic s tím neděláme. Proč? To se neví. Možná trpíme amnézií, možná čekáme na spanilého prince, možná rádi hrajeme hry, ve kterých nelze vyhrát a možná jsme škodolibí a chceme, aby si naše děti těch sviní v životě také dosyta užili. Nevím. Za sebe mohu říci, že bych velmi rád patřil do té generace, která jim zatne tipec a opustí jejich hru. A možná nejsem sám. Možná ještě někoho napadlo, že u každých voleb jsou tři možnosti, ale jen jedna vede ke svobodě. Tyto tři možnosti jsou:

1. k volbám půjdu, někoho zvolím, vyhrají svině a budu tak pokračovat v jejich hře, stejně jako tři generace přede mnou;
2. odmítnu jejich hru, k volbám nepůjdu, čímž vyhrají svině a v novinách napíší, že někteří lidé ztrácejí zájem o veřejné dění a že je nutné je s tím něco dělat;
3. k volbám půjdu, vhodím neplatný hlas, čímž odmítnu jejich hru, vyhrají svině, ale bude jim jasné, že nemohou napsat, že lidé ztrácejí zájem o veřejné dění a pochopí, že tato hra končí.

Více možností skutečně není a pouze jedna z nich vede k našemu osvobození. Každý se musí rozhodnout nejen sám. A nejen sám za sebe za sebe! Měl by to udělat i za své nezletilé nebo dospělé, ale již vymyté děti. Jenže...

...jenže to nebude jen tak ...nejdříve bude nutné vyřešit dilema kdy začít ...mám začít už tyto volby? ...vždyť teď jde o hodně ...to nemůžu ...začnu ty další ...ale ty jsou taky důležité ...tak začnu...

Hezké užívání si Divide et Impera!