Petr Markvart
Svět se mění. Mainstrým to sice prezentuje tak, jako by se nic mimořádného nedělo, ale opak je pravdou. Zatímco všichni s chutí komentovali údajnou smrt Jevgenije Prigožina, aby nakonec zjistili, že vůbec nic není jisté, Indie uzavřela s Emíráty první dohodu o nákupu energetických surovin v rupiích.
Jejich vzájemná obchodní výměna je přitom kvantifikována na 85 miliard dolarů. To je hodně peněz. Hodně rupií, které nahradí hodně dolarů. A tak to bude pokračovat. Ropný kartel OPEC, jehož protagonisté se mezitím stali členy skupiny BRICS, se mezitím dohodl s Ruskem na snížení těžby. To je před nastávající zimou špatná zpráva (pro Evropu).
V Africe proběhly další dva vojenské převraty, které odstranily loutkové režimy post-koloniální Francie. Ale "analytici" v reakci stále trvají na tom, že tzv. demokracie je lepší, než vojenský režim, což pouze svědčí o HLUBOKÉM nepochopení procesů, které (nejenom v Africe) probíhají. Aby si totiž menšina (G7) mohla žít nad poměry, musí se nechat ta chudá, mlčící většina trpně nechat okrádat. Afričtí generálové, plukovníci i kapitáni se ukázali jako vlastenci, těšící se široké podpoře. Na rozdíl od těch našich.
Navíc se ukázala další věc. Kdysi byli evropští kluci připavení bojovat kdekoli na světě, aby jejich vlády mohly okrádat zbytek světa. Po druhé světové válce už v tomto klubu zbylo jenom několik zemí, na čele s Američany. Dnes nikdo. Dnešní mladí muži chtějí žít na pidizahrádkách svých pididomů, se svými rodinami a do válek za zájmy korporátních oblud a svých vlád jsou tedy v jejich zastoupení hnány jiné národy, Ukrajinci, Poláci, Pobalťané, Tchajwanci, Filipínci, Nigerijci a další.
Ekonomická varianta k Západu už přitom existuje, na té finanční se pracuje. Není čím zahrozit, co zarazit, sankce jsou k smíchu, armády a jiné represivní prostředky existují už pouze na papíře, neboť není mladých mužů, kteří jsou ochotni v nich bojovat. Ono ostatně není ani za co. Za genderovou, lidskoprávní nebo zelenou ideologii? Celý svět se nám za tyhle nesmysly pouze směje.
Na našem malém dvorku, se Česko přiblížilo nákupu útočných letounů F-35. Vláda ČR dohodu s vládou Spojených států (Lockheed Martinem) projedná ještě v září. Jestli je něco jasné, tak je to fakt, že indikovaná cena 122 mld korun není vůbec konečná. Pokud totiž budeme chtít F-35 efektivně používat, budeme muset investovat do nákupu souvisejících technologií dalších 100 miliard, abychom kolem let 2035-2040 měli v inventáři letoun, který bude v té době stejně zastaralý, jako je dnes F-16.
Šílenka na Valech se připravuje na dlouhou, jadernou válku, ve jménu které zadluží i naše pravnoučata, aniž by čehokoli docílila, protože provoz těchto strojů (za trojnásobek provozních nákladů Gripenu), budou řešit vlády, které vzejdou z voleb za 14 let. Prostě nechtějte zázraky od dcery vinohradského kominíka (nic proti kominíkům).
A takhle my tady žijem. Nic moc. A bude hůř.
Komentáře