Nový multipolární světový systém a konec jedné éry

V praxi to znamená nenapravitelný rozvrat hegemonistického řádu zavedeného po skončení druhé světové války, který vytvořil jakýsi Pax Americana, jenž naprosto selhal ve svých výslovných pokusech vytvořit bezpečnější a stabilnější mezinárodní řád. To, co charakterizovalo tuto závěrečnou fázi dominance Západu, byla událost obrovského historického významu: začátek nezadržitelného úpadku relativní moci Spojených států v mezinárodním systému a souběžně s tím mimořádný vzestup Číny jako ekonomické mocnosti světové úrovně a vzkříšení Ruska na světové scéně.

Tuto změnu situace ještě zhoršil nekonečný sled vojenských operací a válek vedených na pěti kontinentech; neúměrná expanze amerického válečného štvaní s téměř tisícovkou vojenských základen rozmístěných po celém světě; prohlubování zaostalosti v rozsáhlých oblastech globálního Jihu, které se v současné době promítá do nekonečného proudu masových migrací, jež hluboce mění etnické a kulturní složení bývalých evropských metropolí a Spojených států.

Nezvratný úpadek nadvlády Západu pod vedením USA nebude mírovým procesem. Bylo by naivní si to myslet. Jisté však je, že v současné konstelaci politických aktérů není nikdo, kdo by byl schopen obnovit ve svůj prospěch ztracenou hegemonii USA. To by vyžadovalo: (a) drtivou ekonomickou a technologickou převahu, jakou měly v prvních letech druhého poválečného období; (b) neméně drtivé vojenské prvenství, které však, jak upozorňují vojenští experti, Washingtonu nepomohlo vyhrávat války; a (c) hegemonické poslání, které je v této zemi zakořeněno v národní ideologii "americké výjimečnosti", přesvědčení, které národu přisuzuje údajnou odpovědnost stát se obráncem šíření svobody, spravedlnosti, demokracie a lidských práv ve světě.

Plnění tohoto poslání, které si sám uložil, vyžaduje společensky silnou a politicky jednotnou domácí společnost, která umožňuje, aby se hegemonistické ambice promítly do budování stabilního dominantního řádu. Spojené státy tyto atributy již postrádají: jsou zemí hluboce politicky rozdělenou a ekonomicky stále nerovnější a nespravedlivější.

Tyto podmínky dnes nesplňuje žádný z hlavních hráčů na mezinárodní scéně.

Obrovský hospodářský a technologický pokrok Číny by nestačil k tomu, aby se stala novou světovou hegemonní mocností. Navíc nemá vojenskou sílu a jako starobylá civilizace ani ideologické krédo, aby se mohla stát, jak se domnívají Američané, národem, který si k tomu "Prozřetelnost" vyvolila.

Rusko prošlo pozoruhodnou ekonomickou rekonstrukcí, a přestože ho američtí ideologové a poradci v postsovětské éře odepsali jako mrtvé, znovu získalo roli významného hráče na světové scéně, ale nemá - a ani nemělo - v plánu stát se náhradou Spojených států. Směřujeme tedy k posílení této nové multipolární struktury, která se stále většími obtížemi koexistuje se "světovým řádem založeným na pravidlech", jak jej konstruuje a propaguje Casa Banca.

Tento řád je nespravedlivý, je to nepořádek, který vyvolává nesčetné války a konflikty všeho druhu a v žádném případě nepředstavuje komplexní obraz, který charakterizuje dnešní mezinárodní systém.

Překážek, které brání překonání přežití starého institucionálního řádu, je však mnoho.

Rusko je od rozpadu Sovětského svazu neustále pod útokem. Ačkoli to není uznáno, je ve skutečnosti zemí ve válce. Nepřátelská vojska (NATO) se shromažďují podél celého jeho západního křídla a na většině zbývajícího území. Podle válečných Pokynů pro obranné plánování (z 18. února 1992), které sepsal náměstek amerického ministra obrany Paul Wolfowitz, by organizačním principem americké zahraniční politiky vůči Rusku mělo být "vykrvácení a oslabení" tohoto velkého národa a jeho balkanizace, jak se to stalo s bývalou Jugoslávií, protože ačkoli opustilo komunismus, zdůraznil Wolfowitz, je příliš velké a silné a vždy bude překážkou americké zahraniční politiky v Eurasii.

Stejnou válečnickou filozofii najdeme i ve zprávě Rand Corporation z roku 2019 nazvané "Overextending and Unbalancing Russia" (Nadměrné rozšíření a narušení rovnováhy Ruska) s výslovným dodatkem, že doporučuje instalovat smrtící zbraně na ukrajinsko-ruské hranici, aby Rusko vedlo válku se svým sousedem a vykrvácelo při ní. Stručně řečeno, již více než 20 let je Rusko předmětem hybridní války, která se až na výjimky v západním tisku projevuje jako mediální agrese, diplomatické ofenzívy, démonizace Vladimira Putina, obchodní sankce, které začaly dávno před konfliktem na Ukrajině, a celá řada agresí, jejichž cílem je vyhodit do povětří řadu malých nezávislých států, snadnou kořist pro Spojené státy a jejich evropské partnery.

Pro světový mír a prosperitu našich národů je nezbytné zastavit tuto ofenzívu proti Rusku a mor rusofobie, který se šíří zejména v Evropě. Rusko vykrvácené a rozervané, jak si to kolektivní Západ přeje, by bylo tragédií, protože by se ztratil zásadní přínos Moskvy ke stabilitě a rovnováze mezinárodního systému. Navíc by to otevřelo dveře k frontálnímu útoku na Čínu, který by ohrozil světový mír, a k brutální obnovovací ofenzívě (především vojenského charakteru) proti zemím blízkým Spojeným státům, zejména Latinské Americe a Karibiku.

Právě tento postoj Moskvy a Pekingu nám umožňuje být opatrně optimističtí, pokud jde o budoucnost již zavedeného nového multipolárního uspořádání.

------------------------------------------------

Atilio Alberto Borón (1. července 1943, Buenos Aires) je argentinský politolog a sociolog, doktorand politických věd na Harvardově univerzitě. Je autorem několika knih z oblasti společenských věd a filozofie.

------------------------------------------------

Překlad CFP!

Zdroj: https://www.mundo24.info/el-tema-de-la-semana/el-nuevo-sistema-mundial-multipolar-y-el-fin-de-una-era.html