Facebook Twitter RSS

Přihlášení | Registrace

Odhlásit se

O CFP!  | 

České nezávislé zpravodajství » Z domova » Podoteky » OPOMENUTÍ, NECITLIVOST, NEBO ŠIKANA?

ads

OPOMENUTÍ, NECITLIVOST, NEBO ŠIKANA?

Podrobnosti
Z domova / Podoteky|
11. únor 2020|
stanislav a. hošek|
4562 x

Při sledování činnosti klubu penzionovaných až „odložených“ politiků, čti Senátu parlamentu České republiky a především iniciativ jeho jednotlivých příslušníků mne nejvíc zaráží, jakými problémy se vesměs zabývají.

  • opomenuti-necitlivost-nebo-sikana
Nezaznamenal jsem snad jediný, který by odpovídal stěžejním zájmům starších občanů země, nadtož těch nejstarších penzistů. Ti si mohou proto jenom povzdechnout: Vaše starosti a peníze, to bych chtěl mít. Tolik úvodem, zdánlivě nesouvisejícím s dalším textem.
    
Nejdřív základní fakta. Příslušníci nejstarší populace jsou přirozeně největšími spotřebiteli léků, ba veškerého léčebných prostředků. Za druhé, ti současní pak, až na stopové výjimky, patří do sociální skupiny lidí s nejmenšími příjmy, tvořenými vesměs pouze starobními penzemi. Dvě skutečnosti, jejichž mix, při současné početnosti tyté sociální skupiny, tvoří významný celospolečenský problém.
    
Polistopadová změna režimu probíhala pod taktovkou tržních dogmatiků, kteří v naprosté většině byli mladí. Nově nastupující moc, byla reprezentovaná především politiky tak zvané pravice, čili prosazovala zájmy silných, úspěšných, movitých a jinak, oproti tehdejším starým, zvýhodněných. S přesvědčením nositelů jediné pravdy a s vervou všeználků se samozřejmě pustila i do zavedení trhu do celého zdravotnictví. Základní jejich doktrínou v této oblasti byla teze o spolufinancování léčebných nákladů samotnými pacienty.
    
Z logiky věci museli být jejich počínáním nejvíc postiženi nejstarší občané země. Ti potřebovali nejvíce zdravotní péče a měli při tom nejmenší příjmy. Hnusně necitlivé vůči nim byly poplatky v nemocnicích a za každou návštěvu u lékaře.
    
Ovšem nejodpornější bylo zavedení tržních pravidel v prodeji léků. Vidět starocha, jak cupitá od lékárny k lékárně, jen aby si svůj lék koupil za nejmenší příplatek, nadtož babku s námahou se vlekoucí ze stejného důvodu, jsem již tehdy označoval za cynický výsměch starým lidem, ke kterým jsem ještě nepatřil.
    
Jako člověk s levicovým naturelem jsem oprávněně očekával, že s příchodem jiných vlád se situace pro penzisty zlepší. Uznal jsem, že je pro seniory přínosem, když nemusí platit za návštěvy u lékařů a za pobyt v nemocnici. Ale ten největší problém, jímž je obchodování s léky, nejenže nebyl obstojně vyřešen, ale nebyl prakticky ani navržen k řešení.
    
Dneska už všichni rozumní ví, že polistopadové orgie politiků, propadlých ideologii svobodného trhu, byly výsledkem absolutní neznalosti základů národohospodářství. Jejich thatcherovské opojení připravilo zemi o nadpoloviční většinu národního majetku, vytvořilo z našeho státu kolonii Západní Evropy a z velké části našich občanů její nádeníky. Dneska už prakticky všichni uznávají, že některý majetek, jako třeba sítě, měl zůstat ve veřejném vlastnictví a neměl být předán, navíc za „hubičku“ do soukromých a ještě k tomu cizineckých rukou.
    
Ovšem málo, nebo vůbec ne, se hovoří o některých zrůdnostech ve zdravotnictví a sociální péči. Za jednu z nich považuji jednoznačně rozdílné ceny léků v jednotlivých lékárnách. Každý lék, který může být u nás prodáván, musí přejít certifikací. Není vůbec žádný důvod, proč by neměl dostat i jednotnou cenu. Pokud soukromí majitelé lékáren jsou zatvrzelí zastánci konkurence, tak ať se vrhnou na jiné podnikání, když neumí nalézt ve svém oboru jiný způsob soutěžení.
     A právě v této oblasti vidím široké pole pro iniciativy politiků, kteří jsou blíže penzijnímu věku, než jiní, nebo dokonce už jsou penzisty, čti, pro senátory. Mohli by tím dokázat, že znají problémy obyčejných lidí a že dokonce mají pro ně patřičnou citlivost. A možná by neměli čas na iniciativy mnohdy odporující zájmům veřejnosti. Na tomto místě končil text, který jsem měl napsán již velmi dávno. 
    
Nyní ale přidám ještě jeden odstavec. Způsobila to praxe e-receptů. Naprostá většina nejstarších občanů vlastní jen tlačítkový mobil a zasílání e-receptů na takový přístroj nejenže nezjednodušuje práci zaměstnancům lékáren, ale naopak ji ztěžuje. Nevidím důvod, proč by všichni pacienti museli, jaksi „posocialisticky“, mít jediný druh receptů.
 
Vždyť je to ve skutečnosti doslova šikana nejstarších našich občanů. Proč by majitelé mobilů starších typů nemohli dostávat dál papírové recept. Na tomto místě dodávkám, že při stejné ceně léků by každý straší člověk jistě chodil do „své“, čili nejbližší lékárny a ošetřující lékař by mu mohl onen e-recept v kopii poslat i na ni, tedy přímo do jejího počítačového systému.
 
Čímž by se podstatně usnadnila práce zaměstnanců lékáren. A skončila šikana nejstarších našich spoluobčanů.
 
Stanislav A. Hošek 
 

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře

Nejčtenější za poslední týden