Miroslav Dolejší: ANALÝZA 17 LISTOPADU A ZMĚN VE VÝCHODNÍ EVROPĚ V ROCE 1989

Podrobnosti

Z domova / Podoteky|

22. únor 2012|

CFP|

23281 x

"Vzdělaným duchům je potřebné udržovat odstup od komedie, kterou ti ostatní hrají. Nedůvěra ve všechnu skutečnost, vzdělanou či nevzdělanou, je jedinou aristokratickou atitudou", napsal Miroslav Dolejší, dnes již zesnulý politický vězeň, autor dokumentu - Analýza 17 listopadu a změn ve Východní Evropě v roce 1989, s obsahem které Vás budeme v průběhu následujících dvou měsíců seznamovat.

 

Autor: MIROSLAV DOLEJŠÍ (20. 11. 1931 – 26. 6. 2001), prvně publikováno v roce 1991

Část I. – VÝCHODISKA

Základní myslifikací je tvrzení že, 17. 11. 1989 došlo v Československu ke spontánní revoluci obyvatelstva proti vládě KSČ. Tento politický převrat byl připravován přibližně od června 1988, přičemž situace k němu byly vypracovány už od prověrek v KSČ 1969-70 a založení Charty 77. Tento závěr dokládají tato fakta:

1) Synchronizace převratů

K převratům došlo ve všech komunistických státech Evropy synchronizovaně v průběhu 7 měsíců. Z hlediska sociologického a psychologického je vyloučeno, aby tyto převraty byly uskutečněny spontánně, neorganizovaným, dezorientovaným a víceméně loajálním obyvatelstvem, proti téměř neomezené moci komunistických vlád těchto zemí, zajišťovaných vojensky a bezpečnostně druhou největší mocností světa - SSSR, jejíž síla nebyla otřesena.

2) Moc zůstává v rukou komunistických stran

Výsledkem všech těchto převratů je ponechání moci v rukou komunistických stran - více nebo méně skrytě (přejmenování stran, taktické úpravy programů, přesun skrytých kádrových rezerv do vedení a naopak, atd.).

3) Disidentská hnutí

Disidentská hnutí ve všech těchto státech, jejichž někteří členové převzali úlohu dekorace v podílu na moci, byla založena a řízena komunisty, kteří v minulosti odešli z řad svých stran, byli pak, často formálně, pronásledováni či krátce před převratem vězněni, což bylo taktické opatření pro získání věrohodnosti a popularity před veřejností, prováděné převážně západním rozhlasem a tiskem.

4) Nová koncepce uspořádaní mocenských poměrů

Politickým těžištěm účelů těchto převratů je realizace nové koncepce uspořádání mocenských poměrů v Evropě, jejímž počátkem je sjednocení Evropy, počínající sjednocením Německa. Politické převraty v komunistických státech Evropy byly směrovány k podpoře tohoto sjednocení Německa a byly s ním synchronizovány.

5) Dohoda Reagan-Gorbačov

Forma a průběh politických převratů v Evropě byly pravděpodobně předmětem dohody Reagan-Gorbačov, uskutečněné v červnu 1987 při Reaganově návštěvě v Moskvě. Od té doby se výrazně projevovaly organizace příprav na převraty ve všech komunistických státech Evropy (formování disidentských skupin v Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a jejich propagandistická příprava ze Západu, zintenzivnění protestních akcí proti vládám, přesun zcela neznámých lidí do vedení opozice v Československu nebo do jejího aktivu a jejich horečná popularizace uvnitř prostředí i navenek /Jan Urban, Alexandr Vondra, Michal Žantovský, Jiří Křižan, Tomáš Hradílek, Josef Vohryzek, Jan Litomiský, Stanislav Devátý, Bedřich Koutný, Josef Bartoš, Karel Freund, Pavel Bratinka, Petr Burian, Arnošt Kohút, Lubor Kohout, Michal Kocáb, Petr Placák, Tomáš Dvořák, Hana Marvanová, Jana Petrová, Eva Vidlářová, Petr Pospíchal, Jan Honner, Jaroslav Cuhra, Hana Holcnerová, Jiřina Šiklová, Zdeněk Kotrlý, Miroslav Kvašňák, John Bok, Daniel Kroupa, Ivan Mašek, Jaroslav Mlčák, Pavel Muraško, Pavel Nauman, Zdeněk Ingr, Luboš Bažant, Otakar Veverka, aj./, zakládání nových opozičních skupin pod kontrolou StB nebo armádních složek, které převzaly režii událostí do svých rukou, atd.).

6) Ujednání o využití komunistických oligarchií

Zřetelnou součástí těchto dohod byla ujednání o využití komunistických oligarchií k udržení pořádku a k zachování vlivu komunistického mezinárodního hnutí v mocenských strukturách po převratech. K tomu účelu vznikla kooperace mezi KGB a CIA, jejichž společné komise převraty řídily a schvalovaly personální sestavy nových vlád. Mocenskou stabilitu během změn probíhajících ve východní Evropě zajišťovaly všude armádní složky řízené sovětským GRU, rozvědkou generálního štábu Rudé armády.

7) Rehabilitace komunistů

Prohlášení všech převratových vlád o národním porozumění nebyly aktem humanity, nýbrž politickým převratem vyvolanou potřebou rehabilitace komunistů k jejich další účasti na moci. Byla diktována dohodami SSSR- USA (KGB - CIA). Za tím účelem už 12 let před tím byla politicky iniciována koncepce lidských práv a prosazen její význam /1976/, o nějž se pak dohody velmocí spolehlivě opíraly. Účast disidentů v tzv. Hnutí za lidská práva /Jan Dus, Dana Němcová, Heřman Chromý, Marie Rút Křížková, Stanislav Penc atd. / pak ospravedlňovala jejich smířlivost ke komunistům a jejich kooperaci na moci, která je ve skutečnosti nesrovnatelně větší, než je na první pohled patrné.

8) Politický převrat v Československu

Politický převrat v Československu ani politika vlády Václava Havla nejsou v žádném případě autonomní záležitostí Československa, nýbrž součástí kontextuální politiky SSSR - USA pro Evropu. Každý jiný předpoklad pro analýzu a výklad této politiky byl neúspěšný.

Pokračování článku v pátek 24. 2. 2012

Zdroj článku: http://analyza.wz.cz/

Zdroj obrázku: http://ihep.cz/wp-content/uploads/2011/11/svobodu.jpg

----------------------------------------------------------------

Miroslav Dolejší se narodil 20. 11. 1931 ve Velkém Přítočně u Kladna. V roce 1951 byl z politických důvodů vyloučen ze studia vyšší průmyslové školy strojní. Pracoval potom jako pomocný dělník, ale krátce nato byl zatčen a o rok později (1952) odsouzen státním soudem pro "velezradu a špionáž" na 23 roky vězení.

Propuštěn byl na amnestii v květnu 1960, již tehdy s podlomeným zdravím. V roce 1976 byl zatčen znovu a odsouzen městským soudem v Praze pro pokus vyzvědačství, ohrožení státního, hospodářského a služebního tajemství. Miroslav Dolejší byl v roce 1977 umístěn na 11 let do třetí nápravně-výchovné skupiny. Celý proces byl vykonstruován na základě provokace StB. V roce 1985 byl Miroslav Dolejší propuštěn ze zdravotních důvodů. Teprve v letech 1990 až 1991 byl rehabilitován.

Politicky byl vždy bezpartijní, v roce 1968 se stal členem organizace politických vězňů K-231, od roku 1989 byl členem Konfederace politických vězňů. V letech 1962-1968 zveřejnil asi 15 článků z oboru demografie a knihu Elektrické odporové pece a sušárny. V roce 1968 mu byla publikační činnost zakázána. Při zatčení v roce 1976 mu byl zabaven rukopis analýzy roku 1968 360 dní bez iluze. Proslulá se stala v roce 1991 publikovaná jeho Analýza událostí 17. listopadu, slovenskou verzi publikoval v roce 1991 pod názvem Prevrat 1989 alebo História sa opakuje? V témže roce vydal práci Chodbami opuštěnými (nakladatelství Agres Bratislava). Před smrtí však veškerý svůj archiv a další písemnost zničil.

Ve srovnání s "disidenty" s komunistickou minulostí a nezřídka estébáckými konexemi, kteří svou "slávu" a kariéru často založili na několika dnech odseděných v cele předběžného zadržení, skutečnými politickými vězni, dodnes lidsky nerehabilitovanými, a hrdiny třetího odboje byli lidé jako Mirosla Dolejší. I mezi nimi se jeho osoba výrazně vymyká svým charakterem a statečností.

Zdroj článku: http://casodej.cz/dolejsi.htm

Zdroj obrázku: http://casodej.cz/dolejsi-f.htm

Komentáře