Volba nového prezidenta: Prezident zodpovědný za justiční vraždy - komunista Klement Gottwald (2/2)

Po Benešově skonu, 3. září 1948, byly veškeré Benešovy spisy zakázány a staženy z knihoven. Nahradily je Stalinovy a Gottwaldovy spisy.

Stalinovo striktní zavržení "specifických cest budování socializmu", po jeho mezinárodně politické roztržce s jugoslávským komunistickým vůdcem Titem, v roce 1948, kterého necivilizovaně veřejně častoval nejhrubšími nadávkami typu "krvavý pes" apod., udělalo z líbivého volebního programu KSČ bezcenný cár papíru. Stalin označil specifické cesty k socializmu za "podceňování a odmítání sovětských zkušeností a za nebezpečí postupného návratu ke kapitalizmu".

Došlo k tomu, že KSČ začátkem 50. let v řízení a plánování ekonomiky nadšeně a mechanicky přejímala stalinské postupy, které se staly po zavržení naší specifické cesty k socializmu hlavním kritériem pro zastávání  vedoucích státnických a hospodářských funkcí.

Po třech letech Gottwaldova nástupu na Hrad se jeho jednání změnilo k nepoznání. Na vedoucích místech ve státní správě a národním  hospodářství došlo k výměně zkušených odborníků za tzv. dělnické kádry. V rozhodujících vedoucích technických a ostatních funkcích museli být členové KSČ. Tím se do manažerských funkcí dostalo mnoho diletantů, nekompetentních a neschopných byrokratů, operujících nikoliv znalostmi a schopnostmi, nýbrž primitivními dogmatickými poučkami z politických školení a sovětských brožurek.

Místo aby si KSČ budovala a vychovávala talenty a budoucí kádry, nadaní rebelující studenti, nebo s nevyhovujícím "buržoazním třídním původem", byli vyhozeni ze škol a stali se "nepřáteli socializmu". Masová výměna kádrů v řízení státu a národního hospodářství začala brzy působit materiální a morální škody, které s výjimkou půl roku "Pražského jara 1968" přetrvávaly až do sametové revoluce.

Poznámka: Neúspěšný polistopadový hospodářský vývoj našeho státu, od začátku podvázaný Klausovou "ekonomickou transformací", zvulgarizovanou na "tunelování století", zde neřeším. Tuto kapitolu naší moderní historie zmiňuji např. v již zveřejněném paralelním srovnání prezidentů Havla a Klause.

Generální tajemník KSČ soudruh Rudolf Slánský na poradě v roce 1949 odhalil "slabost strany" spočívající v "nedostatečné bdělosti" vůči třídnímu nepříteli v etapě "zostřování třídního boje" dle Stalinových "vědeckých tezí".

Tak bylo odhaleno "spiklenecké protistátní centrum" JUDr. Milady Horákové /1901 - 1950/. Bylo nad ním vyneseno a vykonáno 10 trestů smrti, včetně nelítostné nesmyslné popravy jmenované vlastenky a poslankyně za stranu národních socialistů, kterou za Protektorátu věznili nacisté. Dále bylo vysloveno 48 trestů doživotního vězení a 581 dalších trestů vězení na celkem 7850 let. 

V rámci "přátelské spolupráce a pomoci" k nám Stalin následně vyslal poradce pro potírání "nepřátel uvnitř strany". Tím začaly další nechvalně proslulé zločinné justiční procesy. Došlo tak rovněž na komunisty.

V únoru 1951 pomoc sovětských poradců ve vyhledávání "vnitřního nepřítele ve straně" přinesla první výsledky. Jako první bylo odhaleno údajné "protistátní centrum" vedené brněnským tajemníkem KSČ Šlingem a vdovou po Gottwaldovu blízkém předválečném a válečném spolupracovníkovi - komunistovi Janu Švermovi, který zahynul mezi komunisty za podivných okolností v době Slovenského národního povstání, na nočním pochodu v horách, koncem války.

Soudruh Šling byl popraven, ale fanatická komunistka - soudružka Marie Švermová, rozená Švábová, která před tím opakovaně odmítla dvoření významného komunistickho funkcionáře - soudruha Václava Kopeckého, kterému se jako žena velice líbila, dopadla lépe. Na základě obvinění stranické komise, které soudruh Kopecký předsedal, byla v inscenovaném soudním procesu odsouzena "pouze" na doživotí a ke ztrátě majetku a občanských práv.

Následně byla zajištěna "zrádcovská buržoazně nacionalistická skupina" vedená slovenským komunistou JUDr. Gustávem Husákem s dalším odhaleným "zrádcem strany" - komunistickým intelektuálem a politikem JUDr. Vlado Clementisem, který nahradil po podivné sebevraždě Jana Masaryka v čele ministerstva zahraničí. Spolu se skupinou dalších komunistů byli označeni za "agenty imperializmu". Bylo jim mj. dáváno za vinu, že chtěli zavraždit soudruhy Slánského, Zápotockého a Gottwalda, odtrhnout Československo od Sovětského svazu a zvrátit úspěšně započatou cestu k socializmu. Méně známý komunista Husák byl uvězněn na doživotí a proslulejší komunistický funkcionář a státník Clementis, byl svými soudruhy popraven.

Postavení sovětských poradců bylo zcela mimořádné. Nikdo si netroufal pochybovat o správnosti jejich postupů a návrhů.

Následovalo "odhalení protistátního špionážního centra", vedeného generálním tajemníkem KSČ, Rudolfem Slánským, kterému byl k tíži připočten i jeho židovský původ. 14 obžalovaných v čele s ním se muselo zpaměti naučit odpovědi na otázky prokurátora u soudu. Politický sekretariát KSČ všem určil výši trestů předem na důvěrné schůzi stranického sekretariátu, 13.listopadu 1952. Členy sekretariátu byli - Gottwald, Zápotocký, Čepička /Gottwaldův zeť/, Dolanský, Kopecký, Novotný a Široký. Ti všichni mají jmenovitou zločinnou zodpovědnost na justičních vraždách a dalších zločinech, jako zbabělí vykonavatelé Stalinových paranoidních příkazů.

11 obžalovaných vysokých stranických funkcionářů bylo odsouzeno

k trestům smrti a popraveno. Zbylí 3 byli odsouzeni na doživotí.

Od října 1948 do konce roku 1952 státní soud ČSR vynesl 233 rozsudků smrti, z nichž 178 bylo vykonáno. Pro protistátní činnost bylo státním soudem odsouzeno téměř 27 tisíc československých občanů. Mezi komunistickými zločinci likvidujícími se mezi sebou, bylo odsouzeno mnoho zcela nevinných občanů, často statečných bojovníků proti nacistům.

Dle demokratických juristů osobní zodpovědnost za poválečné justiční vraždy a další zločiny v Československu nese mezi komunistickými hrdlořezy především Klement Gottwald jako komunistický prezident a nejvyšší ústavní činitel. Strach ze Stalinovy krutosti mu může být polehčující okolností, ale nikoliv omluvou. 

V ČSR po únoru 1948 vznikl kvalitativně nový typ veřejného činitele - komunistického funkcionáře. Základním kritériem pro jejich výběr a jmenování do vedoucích pozic, se stal "správný třídní původ" a proklamovaná bezmezná oddanost vedoucím funkcionářům KSČ a komunistické straně Sovětského svazu. Nároky na odbornou kvalifikaci ustoupily do pozadí. Schopnost samostatného úsudku a rozhodování nebyla žádoucí. Je pochopitelné, že inteligentní a charakterní občané přestali KSČ věřit.

Klement Gottwald byl prvním československým prezidentem, který zemřel ve výkonu funkce. Bylo mu teprve 57 let. Byl již déle nemocen, jak uvedeno v textu shora.

Jeho smrtelné onemocnění a náhlý skon v Praze, 14. března 1953, ihned po návratu ze Stalinova pohřbu, se mnohým jevilo podezřelé, nebo symbolické. Mezi lidmi se vyskytly také dohady, že byl v Moskvě ozářen radioaktivním zdrojem ukrytým v lůžku. Tato informace ale nikdy nebyla  seriozním zdrojem potvrzena. 

Po okázalém průvodu netečnou Prahou, který byl nepodařenou imitací  posmrtné pouti z Hradu na lánský hřbitov T. G. Masaryka, upřímně oplakávaného celým národem v roce 1937, byl nabalzamovaný Klement Gottwald v roce 1953 uložen ve slavnostní bleděmodré maršálské uniformě, v rakvi pod skleněným příkrovem, v Památníku osvobození, postaveném na sklonku první republiky na vrchu Vítkově v Praze - Žižkově.

Na jeho obhlédnutí učitelé povinně vodili školáky z Prahy a celé republiky.

Sám jako žižkovský školák jsem někdy v druhé polovině padesátých let nabalzamovaného naparáděného "zločince Klému" na Vítkově jednou povinně shlédl. Nebylo ale čím se mezi kluky z ulice chlubit - povinně ho shlédli nejen všichni kluci z naší ulice, ale patrně všichni žižkovští školáci a nejen oni. Myslím, že vybraní pionýři se na něj chodívali koukat opakovaně "za odměnu".

Jako Gottwaldovo memento mori /upomínka smrti/ může být s černým humorem použito jeho oblíbené heslo - "Straně věřte, soudruzi!" Jeho osud, hanebně spojený s těžkým alkoholizmem, zbabělostí, přetvářkou a justičními vraždami, nechť je poučením, jakých kandidátů se vyvarovat při nadcházející volbě třetího prezidenta ČR.

Příloha: Kulturní vložka z doby Gottwaldova působení na pražském Hradě,

           klikni: Ostravska castuska.wmv (10 MB)

LITERATURA: Vladimír Kadlec, Podivné konce našich prezidentů, Kruh, 1991; T. Brod, "Osudný omyl Edvarda Beneše", Academia Praha, 2002;

Stanislav Budín, Jak to vlastně bylo, Torst, 2007; Jiří Pernes, Komunistky s fanatizmem v srdci, Brána Praha, 2006; J.Pernes, J. Pospíšil, A. Lukáš, Alexej Čepička - šedá eminence rudého režimu, Brána Praha, 2008.