Může zákaz KSČM příznivě ovlivnit bezpečnost občanů?

Je zcela jisté, že mezi občany organizovanými v KSČM může být mnoho psychicky vyšinutých jedinců, kteří zločiny KSČ nejen schvalují, ale kteří sami mohou být potencionálními vrahy z řad frustrovaných, agresivních psychopatů, nespokojených s politikou českých nekomunistických vlád a svým společenským postavením.

Existence legitimní politické strany, jejíž členové veřejně obhajují zločiny na nevinných spoluobčanech, spáchané politickou stranou jejíž název beze zbytku převzali do své současné strany  a pouze ho doplnili o jediné písmenko navíc, zákonitě také může iritovat některé antikomunisty z řad agresivních psychopatů, a učinit z nich potencionální vrahy, obdobně nezvládajících frustrace z vnitropolitické situace a neuspokojivého vlastního společenského uplatnění, jako podobně frustrovaní agresivní komunisté.

Objektivní realitou je, že členy KSČM jsou mnozí zavilí čeští, moravští a slezští komunisté, podporovaní některými politicky neorganizovanými sympatizanty, kteří společně zamlčují nebo obhajují a bagatelizují hrůzné komunistické zločiny páchané za Lenina a Stalina proti občanům svazového státu Ukrajina někdejšího SSSR a po tzv. „Vítězném Únoru 1948“ po vzoru SSSR také u nás. Jejich současný politický program má na „světlé tradice“ komunistické totality, řízené paranoidními sadisty z Kremlu, navázat.

Po sametové revoluci byla KSČM ústavně povolena proto, že se „údajně zcela rozešla“ se zrušenou  KSČ, která naopak byla ústavně prohlášena za zločineckou organizaci a zakázána. Zkusme si nyní zodpovědět otázku, zda členskou základnu současné legitimní strany českých komunistů tvoří někdejší aktivní příslušníci zakázané zločinecké komunistické státostrany, tedy zda v legitimní KSČM jsou přímo někdejší aktivní komunističtí zločinci a jejich spolupachatelé, kromě nové generace komunistů – nových zamlčovatelů starých hanebných komunistických zločinů? Odpověď, bohužel, zní – ano! Právě tak tomu skutečně je!

Stále mimořádně populárním příslušníkem KSČM je třeba někdejší generální tajemník KSČ – soudruh Milouš Jakeš, jehož „internacionální třídní uvědomění“ /bez komunistické vznosné rétoriky výstižněji vyjádřeno - „nechutná kolaborace s okupační velmocí SSSR“/, bylo příkladné, obdobně jako soudruhova proslulá, řekněme „limitovaná chytrost“. Tu tento někdejší nejpřednější československý státní představitel projevil např. záměnou „brojlerů /kuřat/“ za „bojlery /průtokové ohřívače vody/“ ve slavném ideologickém projevu z Červeného Hrádku, kterým občany ČSSR ideologicky motivoval pro setrvání v masové podpoře „vedoucí úlohy strany“, nedlouho před neslavným odchodem KSČ z historické scény, v listopadu 1989.

„Nechytrý zasloužilý soudruh Jakeš“ je v současnosti oblíbeným objektem ke společným fotografiím starých i mladých komunistek na srazech KSČM, pořádaných k oslavám „Svátků práce“ /stejně jako za vlády KSČ pompézně organizovaných rovněž v nacistickém Německy za Adolfa Hitlera/, k oslavám VŘSR /Velká říjnová socialistická revoluce, jak známo zahájená 7. listopadu roku 1917 výstřelem z křižníku Aurora v Petrohradu/ a při životních jubileích již nežijících, nejproslulejších československých komunistických zločinců, pořádaných především na pražských Olšanech u hrobu “prvního dělnického prezidenta“ - komunistického zločince Klementa „Klémy“ Gottwalda. Tento, současnými komunisty uctívaný vůdce /z klinického hlediska psychicky nemocný člověk - notorický těžký opilec a syfilitik/, v časech „první republiky“ jako člen parlamentu tehdejší demokratické ČSR kolegům poslancům nestydatě veřejně oznámil, že „jezdí za Stalinem do Kremlu učit se věšet československé demokraty“, aby po Vítězném Únoru pak neuvěřitelný, choromyslný krvežíznivý komunistický projekt skutečně realizoval.....

Mladé i staré soudružky na komunistických srazech horují pro „Gottwaldovské ideály“, objímají rozesmátého bývalého generálního tajemníka zakázané zločinecké státostrany, soudruha Jakeše, hladí jeho „moudrou hlavu“, ozdobenou charakteristickým „slušivým kloboučkem“, hubičkují jej a společně se svými mužskými protějšky se cítí být morálně nadřazeni nad mentálně zdravými, charakterními a často i vzdělanějšími spoluobčany nekomunistického světonázoru. Své pohrdání dobrými mravy, demokratickými zákony a občanskými právy spoluobčanů, současní čeští komunisté dávají zřetelně najevo například právě v diskuzích na CFP.

Připomeňme si, že programem starých a nových kádrů KSČM není „nic víc a nic míň“, než pokud možno co nejdříve opět usurpovat veškerou výkonnou i zákonnou moc v našem státě, ČR vyvázat z nenáviděné EU, ze spojenectví s USA a z obranné aliance NATO. To vše s cílem, český stát a jeho občany opět vazalsky připojit do nevolnické podřízenosti Rusku.

Snad každého občana se zdravým rozumem napadne, že program KSČM v podstatě není ničím jiným než to, čemu se výstižně říká  - „otočení kola dějin zpět“ a že tedy jde o další z řady historicky neslavných, pro desítky miliónů nevinných obětí však tragických, komunistických nesmyslů? 

Pro pochopení, proč skupina mentálně zpozdilých občanů může choromyslný projekt obnovení totality v naší vlasti a kolaboraci s imperiální východní velmocí, pokládat za svůj perspektivní politický program, je třeba si uvědomit, že komunisté jsou, zdvořile řečeno - „lidé zvláštního založení“. Mentálně postižení komunistickým světonázorem uvažují jinak než psychicky normální občané. Vysvětlení lze snad hledat v tom, že většinu organizovaných komunistů tvoří představitelé části občanského spektra, složeného z „pověstných 30% skutečných hlupáků“, kterou obsahuje každá lidská množina a každý národ, nejen množina obyvatel ČR. Procentuální výskyt členů zmíněné skupiny mezi organizovanými českými komunisty odhaduji na 90 – 95%.

Kromě výrazné majority hlupáků, KSČM zahrnuje i některé členy s vysokým IQ. Jde však o jedince, kteří jsou psychicky labilní a morálně nekonzistentní, např. europoslanec soudruh Ransdorf, známý svými nemorálními, zištnými excesy v Bruselu i doma ve vlasti.

Příkladem jiného, méně intelektuálního ale nehloupého současného českého komunisty, je právně vzdělaný, na pohled „přívětivý a sympatický soudruh“ Vojtěch Filip, současný předseda KSČM. Jmenovaný, podle známých prověřených informací českých médií a pravicových politiků, se za vlády KSČ zavázal v rámci své placené příslušnosti ke složkám tajné komunistické policie StB, ve své vlasti doživotně plnit úkoly zadávané Kremlem. Své, pro demokracii nebezpečné doživotní poslání, jak se zdá, v současné ČR za peníze daňových poplatníků „věrně plní“.

Tento „právník“, bez pověření vládou ČR, zasílá za peníze občanů ČR soudružské zdravice „Kim – Čong - Unovi“ /snad se tak jméno vůdce nejkrutější komunistické despocie současnosti takto správně píše?/ a za peníze českých a moravských daňových poplatníků, bez vládního pověření a kontroly, navštěvuje Moskvu, kde ve stylu svého historického předchůdce „Klémy“ přijímá jistě „dobře míněné rady“ současných představitelů imperiálního Ruska, jak se má ČR „řádně chovat“ vůči spojencům - EU, USA a obranné alianci NATO a jak ve vnitrostátní politice čelit názorovým odpůrcům – občanům jiného smýšlení než pokládá za správné současný pán Kremlu.

Za vlády KSČ bylo veřejným tajemstvím, že základní psychologický vzorec členů státostrany tvoří „dva druhy soudruhů“ a to - „1) idioti nebo 2) kurvy“ /jazykoví puristé nechť druhý výraz prominou/ a samozřejmě jedinci kombinující v sobě obě uvedené „základní osobnostní varianty“.

O perzonálním složení současné KSČM lze logicky usuzovat, že je principiálně procentuálně odlišné v tom, když dnes nejde o „státostranu“ čili o zaručený „výtah k moci a penězům“, že podíl základních variant dnešních komunistických kádrů již není zhruba 50% ku 50%, jak tomu bývalo v KSČ, nýbrž logicky vzrostl počet „idiotů“, jinak řečeno „komunistů relativně poctivých“, tedy jedinců fakticky hloupých a společensky neužitečných ale zpravidla nezištných a výrazně poklesl podíl „kurev“ čili komunistů chytrých a pracovně schopných, avšak z mravního hlediska všehoschopných, bezcharakterních kariéristů. Proto dnešní aktuální podíl prvé skupiny – v KSČM organizovaných vysloveně hloupých jedinců a někdy i charakterních, nikoliv však vždy/!/, odhaduji na podíl konvergující k maximu, jak procenty vyjádřeno výše.

Vraťme se ale k úvodní otázce, zda lze teoreticky očekávat nějaký pozitivní společenský efekt, až se ČR někdy zachová jako plně civilizovaný stát a KSČM konečně nekompromisně zakáže?

Zrušení politické organizace, ze shora vysvětlených důvodů patrně většinově tvořené „idioty“, z nichž část dokonce i po sametové revoluci vysedává za peníze daňových poplatníků v parlamentu a sabotuje tvorbu a schvalování pro demokracii prospěšných zákonů, by zákonitě mělo přinést, řekněme „intelektuální a morální ozdravění“ české politické scény a následné zvýšení respektu ČR mezi civilizovanými státy všech světadílů, a to nejen z pohledu řadových občanů ale i z pohledu politiků, finančníků a průmyslníků.

Lze proto důvodně předpokládat, že zákazem KSČM generelně zákonitě dojde k navýšení příjmů z turistiky, nárůstu finančního objemu mezinárodní obchodní spolupráce a ke zvýšení počtu pracovních příležitostí.

Efekt „intelektuálního a morálního ozdravění“ politické scény a občanské společnosti, spolu s očekávatelným ekonomických vzestupem, by se měl pozitivně projevit v následnému úbytku nezvládnutelně frustrovaných psychopatů, jakým byl 63. letý dlouhodobě nezaměstnaný pomatený antikomunista Zdeněk K., který v době oběda, v restauraci Družba v Uherském Brodě, 24. února 2015, choromyslně zavraždil osm náhodně vybraných spoluobčanů.

Dosavadní reakce komunistů a jejich sympatizantů z řad účastníků CFP na můj předchozí článek o potřebě zákazu KSČM jako jedno z účelných opatření po masakru v Uherském Brodě, byla taková, jaká se od skupiny agresivních primitivů dala očekávat. „Intelektuální a morální spodina CFP“ se opět „vybarvila v plné kráse“.

Protože jsou mi vlastní „dobré mravy“, nebudu žádného jedince ze zmíněné účastnické skupiny jmenovitě zmiňovat. To zde ponechávám komunistickým blogerům. 

Z „dobrých mravů“, jejichž důsledné respektování je pro mne celoživotní samozřejmostí, ale rozhodně nevybočuje seriózní zamyšlení nad smyslem KSČM a jejím skutečným přínosem pro budoucnost našeho státu a pro budoucí generace, které po nás „dříve narozených“ v dohledné době „chod dějin“ plně převezmou.

Proto závěrem apeluji na charakterní spoluobčany – voliče i zákonodárce, aby ČR uspořádala co nejdříve celostátní plebiscit o zákazu KSČM.