Ministr Kalousek získal podporu "vynikající odbornice" - kolegyně z Nečasova kabinetu!

Rebelové měli Nečasovi doporučit privatizaci některých státních podniků a snížení počtu státních zaměstnanců, místo odsouhlasení obvyklého stereotypního myšlenkového výplodu inženýra chemie, který v našem vládou těžce zkoušeném státě řídí tržní ekonomiku a utváří naši budoucnost.

Premiérovo rozhodování o návrzích rebelů odmítajících další plošné zvyšování daní, bude však velmi těžké, protože před jejich návštěvou v Kramářově vile, která je sídlem Petra Nečase, ministr financí získal výraznou intelektuální podporu ze strany ministryně kultury Mgr. Aleny Hanákové /TOP 09/, která na postu šéfky rezortu kultury zúročuje svůj obrovský všeobecný kulturní rozhled nabytý předchozí profesionální praxí. Paní ministryně pracovala jako odborná vychovatelka ve školní družině.

Nejvyšší představitelka současné české kultury o svém stranickém nadřízeném a kolegovi - také "vynikajícím odborníkovi", který v Nečasově vládě jako ona "úspěšně řídí" rezort ke kterému nemá osobní kvalifikační předpoklady, médiím svěřila - "pan Kalousek je kulturní člověk, vím, že chodí do kina …./citace/".

Nejvyšší šéfka rezortu kultury v Nečasově vládě vstoupila do análů bezděčné politické zábavy již před tím, když 7. 9. 2012 v přímém přenosu ČT v pořadu "Události" zdůvodňovala své ministerské rozhodnutí - hodinovou výpověď  řediteli Národního divadla Ondřeji Černému. O nedůvodném vykopnutí šéfa nejvýznamnější státní divadelní scény veřejnosti svěřila úžasnou myšlenku, která by málokoho napadla - "když někoho odvoláte, tak to přece neznamená, že ho tím trestáte …../citace/".

Premiér se svým týmem "ministerských odborníků" Českou republiku  bezpečně vedou mezi kulturně a ekonomicky nejzaostalejší státy evropského kontinentu, ale nesrovnávejme naši současnou vládu s vládami 50. let - to bychom se dotýkali osobní cti Petra Nečase!

Každý soudný občan přece musí uznat, že náš současný premiér ještě nikoho, kdo své práci rozuměl a dobře vykonával a stal se proto "třídním nepřítelem", dnes spíše "levičákem", čili "názorovým odpůrcem vlády", ještě nepohnal na šibenici, jako činili jeho předchůdci po Vítězném únoru 1948. A co chtít od současné české "pravicové demokratické vlády" víc, přátelé?