Lze ujištěním ruského velvyslance v Polsku věřit?

V referendu o připojení Krymu k Ruské federaci, které se uskutečnilo 16. března 2014 za přítomnosti ruských vojsk a bez přítomnosti ukrajinských a zahraničních pozorovatelů, se 96,8% hlasujících údajně vyslovilo pro spojení s Ruskem. Za dalších pět dnů pak Putin podpisem završil z hlediska mezinárodního práva zcela jasně nezákonnou kremelskou ústavní proceduru připojení ukrajinského poloostrova k Rusku. 

Podle Sergeje Andrejeva zábor ukrajinského poloostrova loni v březnu prý představoval „výjimečnou situaci“. Postavení a historický vývoj Krymu prý bylo natolik ojedinělé, že není možné vyvozovat z jeho připojení k Rusku závěry, které by naznačovaly ohrožení jiných zemí a regionů. Polští politici se podle ruského diplomata hluboce mýlí, když říkají, že Rusko představuje pro Polsko, Estonsko, Lotyšsko a Litvu hrozbu. „Základní otázkou je, proč by chtělo Rusko tyto země ohrožovat?“, uvedl Andrejev.

Většina polských politiků v čele s prezidentem Bronislawem Komorowským a ministrem obrany Tomaszem Siemoniakem ale vnímají chování Moskvy v průběhu ukrajinské krize jako bezpečnostní hrozbu. Polská vláda proto v minulých měsících oznámila, že má v plánu rozsáhlou modernizaci ozbrojených sil a již dotázala Spojené státy, zda by si od nich nemohla koupit střely s plochou dráhou letu Tomahawk pro své nové ponorky? Velvyslanec Andrejev ve zmíněném rozhlasovém interview k tomuto konstatování rovněž proto odmítl, že by Rusko usilovalo o rozšíření sféry vlivu směrem na Západ.

Otázka nejen pro Poláky ale pro občany všech civilizovaných států světa, ctících mír mezi národy a státy a řešení vzájemných vztahů na základě mezinárodního práva, zní - „Lze věřit ujištěním ruského velvyslance v Polsku, které je v podstatě tvrzením lékařského laika, že Vladimír Putin je protiprávním zabráním Krymu a trvajícím následným vnitrostátním válečným konfliktem Ukrajiny za aktivní jednostranné účasti ruských vojsk a těžké vojenské techniky, psychicky dostatečně uspokojen?“
Aniž bych se pokládal za „mluvčího všech občanů civilizované části světa“ nebo za znalce duševní kondice a věrohodnosti komunistického „vyučeného kágébáka“ Putina, podezíraného předními lékařskými odborníky Pentagonu z vrozené zvláštní formy autizmu, odpověď na otázku ohledně Putinovy věrohodnosti mám osobně naprosto jasnou.

Putinovu věrohodnost vnímám shodně s názorem většiny občanů a vlád Polska a Pobaltí, USA, Kanady, Bruselu, Japonska a naštěstí i občanů a vlády své vlasti, jakož i s obecnými názory na Rusy dvou našich význačných moudrých předků, kteří za svého pobytu na carské Rusi a v druhém případě v Sovětském Rusku, nedůvěryhodné charaktery neskutečně se opíjejících úředníků i jim poddaných občanů – mužiků, výtečně poznali.

Mám na mysli výjimečně poctivého a statečného vlasteneckého novináře Karla Havlíčka Borovského a zakladatele našeho samostatného státu, statečného vlastence a jasnozřivého univerzitního Profesora Tomáše Garrigue Masaryka. Oba své současníky před Rusy vážně varovali a své realistické postoje kvalifikovaně vysvětlovali.....

Mé názory se však v CFP tvrdě střetávají s názory většiny, jak autorů článků, tak většiny „účastníků diskuzí“. Druhé zmíněné úmyslně nenazývám jednoduše - „diskutéry“, protože vždy zásadně usiluji popisovat věci, jednání a děje výstižnými slovy a duševní produkci většiny mých odpůrců nazývat diskutováním pravdivě nelze. Když si však tomto ohledu položím další poctivou otázku - „Je to či není má chyba?“, mám s odpovědí rovněž zcela jasno.

Protože platí - „Chytrému napověz, hloupého trkni!“, předchozí otázku, na čí straně sporu je chyba/?/, nechávám úmyslně nezodpovězenou, aby se nad aktuální problematikou vlastního vztahu k Putinově Rusku a zájmů celku - našich státních zájmů, zamyslel každý sám.