Lze srovnávat zrůdnost komunizmu s nacizmem? (1/5)

Boj o podnikatelský prostor přerostl ve světovou válku. Rozpory, které jí vyvolaly, první celosvětová válečná tragedie nevyřešila, naopak je vyhrotila. Starý svět byl v troskách, v poraženém Německu zatíženém válečnými reparacemi, inflace dosahovala astronomických výšin. Nejen Němci byli vystaveni existenční nejistotě a obavám z budoucnosti.

V celém světě rostla touha po nalezení příčin celosvětového válečného šílenství a po zamezení opakování válečné tragédie. Nadějným řešením se zdály být praktické aplikace některých existujících vědeckých teorií, zdánlivě logicky vysvětlující předválečnou celosvětovou beznaděj a z nich vycházející praktické návody na nalezení viníků neřešitelných společenských problémů, po jejichž odstranění nebude nic bránit naplňovat  přání a potřeby všech občanů způsobem, který nedokázal lidstvu zajistit nikdo nikdy dříve.

Poměrně nevinný italský fašismus a z něj odvozený, podstatně nebezpečnější rozpínavý německý nacionální socializmus, zkráceně nacizmus, vycházely  ze "sociálního darwinizmu", který vznikl zvulgarizováním Darwinovy teorie o vývoji přírodních druhů. Oproti tomu ruský a později sovětský imperialistický socializmus, jehož konečným cílem bylo nastolení celosvětového komunizmu, vycházel z teorie "společenských tříd" a jejich vzájemného soupeření na základě "nesmiřitelné třídní nenávisti", zvaném "třídní boj".

Nacistická i komunistická teorie o "vědecké cestě" k dosažení společenského pokroku shodně slibovaly vyřešení údajně "neřešitelných problémů" tržního hospodářství, zvulgarizovaně nazývaného "kapitalizmus", nacistickým slovníkem označovaným často jako "plutokratizmus", obvykle  s přídomkem "židovský" apod. V případě obou totalit byl kapitalizmus označován jako "nespravedlivý vykořisťovatelský systém".

Obě totalitní teorie jsou do jisté míry aplikacemi sociálního darwinismu, který tvrdí, že horší přírodní druhy zaniknou ve vzájemném boji o přežití s přírodními druhy hodnotnějšími.

Darwinova teorie aplikována nacisty na lidský druh - tedy na společnost a v širším měřítku na německý stát a Třetí Říši, měla zajistit nápravu nedokonalého kapitalistického státu nejprve přirozeným vymíráním horších ras a nárůstem podílu "správné rasy" - tzv. "nadlidí", avšak v praxi nacistický stát přikročil k urychlení tohoto procesu, tedy k systematické likvidací "podřadných ras" - dle nacistické terminologie "podlidí".

Stejná teorie, dle obdobné komunistické aplikace, slibuje lidský pokrok také zajistit likvidací příslušníků "špatných skupin občanů", avšak definovaných podle společenských tříd, čili zničením "vykořisťovatelů"  a nastolením "moci proletariátu".

Po první světové válce, v demilitarizovaném poraženém Německu, své teorie a názory na správné uspořádání státu a lidského společenství začal na politických schůzích v hostinských sálech, šířit nekvalifikovaný pobuda využívaný armádou jako politický donašeč, ve válce vyznamenaný demobilizovaný desátník, narozený v Rakousku. Jmenoval se Adolf Hitler /1889 - 1945/.

Podle něj "Život je boj" a v něm musí přežít a tedy zvítězit nejlepší a nejsilnější rasa soustředěná v jednotný národnostní stát. Onou vyvolenou rasou podle Hitlera byla výlučně rasa germánská. Méněcenné rasy proto doporučoval likvidovat, aby se budování dokonalého státu co nejvíce usnadnilo a urychlilo. Za nejhorší ze všech méněcenných ras, označil Židy.

O několik let dříve než Hitler, na východě Evropy, v zaostalém carském Rusku, podobně filosofoval o nápravě "zkaženého světa" jiný povaleč - bývalý student práv, který také neměl zájem o obživu poctivou prací. Po propuštění z carského vyhnanství na Sibiři, emigroval do demokratické západní Evropy, kde se pohyboval ve více státech, přes Francii, Německo, Finsko až po Švýcarsko. V žádném státě kde ho přijali, nikdy nepracoval ale docela dobře se živil jako "profesionální revolucionář".

Sepisoval extrémní levicové traktáty, zaměřené proti západní demokracii a vládě cara Mikoláše II. ve svém rodném Rusku a nechal se platit od Němců za špionážní služby proti své vlasti.

Jmenoval se Vladimír Iljič Uljanov /1870 - 1924/. Mezi kolegy - revolucionáři a oddanými mladými kolegyněmi - revolucionářkami poskytujícími jemu a některým dalším vyvoleným revoltujícím soudruhům obdiv, ženskou péči a něhu /soudruh Uljanov doživotně trpěl neléčenou syfilidou, kterou si před vítěznou bolševickou revolucí uhnal právě v západní Evropě/, si nechával říkat Lenin.

Vladimír Iljič Uljanov - Lenin, za základní princip vývoje dějin pokládal údajný stálý "třídní boj" vlastníků výrobních prostředků s námezdními dělníky a rolníky, kteří se u vlastníků výrobních prostředků živí svou prací, ale sami nic nevlastní - kromě svých "vlastních okovů", jak vtipně opakoval po německém židovském novináři jménem Karel Marx /x/.

/x/ Autorská vysvětlivka: Karl Heinrich Marx /1818 - 1883/ - samozvaný "vůdce světového proletariátu", rovněž nikdy řádně nepracoval. Při celoživotním sepisování filosofického traktátu, nazvaného "Kapitál", se nechával živit svou oddanou manželkou Jenny von Westphalen /1814 - 1881/, se kterou měl sedm dětí, z nichž čtyři zemřely. Svou nastávající si tento přední ideolog dělnictva paradoxně vybral proto, že mu imponoval její šlechtický původ. Šlechtickou manželku ale "vůdce proletariátu" záhy finančně zcela zruinoval a uvrhl do bídy, ze které se nikdy nevzpamatovala a až do konce života se třemi dcerami nuzně živořila. Celoživotní příjmy Karlu Marxovi velkoryse poskytoval jeho jiný oddaný obdivovatel - továrník, jménem Bedřich Engels /1820 - 1895/, podle Marxova "Kapitálu" tedy "vykořisťovatel". O peníze od "vykořisťovatele" Engelse se Karl Marx se svou  chotí a jejich dětmi, nijak nedělil. Patrně jako "mluvčí proletariátu" by pokládal za porušení "třídních zásad" podporovat představitelku šlechty? Projedl, propil a prokouřil při sepisování svého stěžejního životního díla - "Kapitál" vše, co od Engelse dostával. Neřešme ale paradoxy o rozporu mezi teoriemi, které hlásal uznávaný zakladatel "vědeckého komunizmu" a jak tento předobraz budoucích komunistických "napravovatelů světa" skutečně žil. Není to předmětem naší úvahy o totalitních státních systémech.

Podle Marxovy "vědecké teorie" se historický vývoj lidstva ubíral od otrokářského řádu, tvořeném na jedné straně pány a na druhé otroky, přes feudální řád, ve kterém proti sobě stály třídy šlechticů a poddaných, až po kapitalistický řád s antagonistickými třídami "buržuj - kapitalista versus dělník - proletář".