Je Czech free press /CFP/ opravdu "České nezávislé zpravodajství"?

S ohledem na skutečnost, že CFP láká zájemce o publikování na svých webových stránkách, myslím, že přiblížení mé osobní účastnické zkušenosti může být aspoň někomu užitečné.

V týdnu před finále historicky první přímé volby prezidenta ČR, jsem své působení na CFP ukončil, protože k hanobení mého jména a rovněž k hanobení památky mých již nežijících předků, se připojila i sama redakce,  prohlašující o sobě shora citovanými slovy mj., že "…jsme tu pro podporu svobody".

Od samého začátku bezplatné autorské spolupráce s CFP mi bylo zřejmé, že četnými "starousedlíky" jsem vnímán jako nežádoucí element. Dával mi to prakticky denně nevybíravě najevo třeba jistý Zdeněk B., který věkem by mohl být mým synem. Přesto, že jeden z mých prvých zveřejněných článků /o Karolině Peake/, se dokonce umístil na prvém pořadí v hodnocení "čtenosti", ke všemu co bylo ode mne, tento "krasoduch" s urputou vytrvalostí uváděl, že "neumím psát", že "píšu pořád to samé" atd. a protože jsem ve psaní setrvával, posléze "přitvrdil".

K mému zcela zdvořilému a běžnému diskuznímu komentáři u článku jiného autora o občanské válce v Sýrii, kterým jsem pouze stručně konstatoval, že "Američané možná vědí lépe, než my, co se tam děje", se vyjádřil expresivními slovy - "při čtení cynického názoru pana Victorina pociťuji exkrementy".

Vymazání tohoto "chytrého" a "chutného" názoru Zdeňka B. jsem se od admina nedočkal. Proto jsem reagoval sám. Zmínil jsem v příslušné diskuzi, že objektivní vysvětlení popsaného koprofilního pocitu je možné ze dvou příčin, pokud ovšem diskutér nelže a zmíněný pocit opravdu má. Buď jde o blud, čili o příčinu čistě psychickou, nebo je v blízkosti jeho nosu po přečtení názoru který jej rozruší, skutečně páchnoucí exkrement. Pak by šlo velmi pravděpodobně o příčinu psychosomatickou, související nejspíše s poruchou funkce jeho svěrače rekta.

Mou uvedenou zdvořilou obrannou reakci na jeho nechutnost, pak Zdeněk B., s obsesivní urputností v dalších diskuzích stále zmiňoval a citoval, nebo na ní uváděl webový odkaz, avšak výlučně jako mé údajné "provinění" vůči slušnosti a dobrým mravům. S pravdivým vysvětlením celé záležitosti, že s nechutným tématem začal nedůvodně právě on vůči mně a ne já, se nikdy nepochlubil.

Další můj zážitek s jiným diskutérem je ojedinělejší, než zmíněná koprolální agresivita Zdeňka B. Šlo o výtečníka jménem Miloš S., který k mým článkům pravidelně zveřejňoval kritiky, doprovázené odkazy na nejrůznější webové řádky k jejich podpoře. Kritizoval můj článek třeba proto, že podle něj má "nedostatečný poměr informací k počtu slov", nebo, že "hodnotný článek si představuje jinak". U tohoto diskutéra jsem dospěl k názoru, že jeho čtenářským ideálem musí být stručná a jasná policejní hlášení, která psát neumím a ani se učit psát nechci. V tomto smyslu jsem mu po delší době svého ustupování zdvořile odpověděl, že bych uvítal, aby napsal aspoň jeden článek jako vzorový, abych viděl jak má "správný článek" vypadat.

To Miloše S. vůči mně zjevně popudilo natolik, že pocítil potřebu přikročit k "trestné protiakci". U dalšího mého článku uvedl asi sedmdesát komentářů za sebou /nepřeháním! - samostatnými příspěvky negativně komentoval prakticky každou větu mého textu/. Tento "diskutérský skvost" pak ještě doplnil asi čtyřiceti webovými odkazy na mé některé články z minulosti z několika jiných webů, z období asi deseti let nazpět.

Bylo zřejmé, že tento zvláštní muž si s lustrováním mých internetových aktivit skutečně dal značnou práci, nemluvě o spotřebovaném času pro uvedený "bohulibý účel". Jak se z mých článků, na které odkazoval, ukázalo, chtěl jimi dokumentovat, že můj charakter je "tak hanebný", že si dokonce zjevně nevážím ani samotného Prof. Ing. Václava Klause, CSc., Dr. h. c. mult.!!!

Admin zmíněné excesy vždy zásadně ponechával, přes mé žádosti aspoň o vymazání deviantně uvedených webových odkazů na mé staré články, vysbírané bůhví odkud, přestože absolutně vůbec nijak nesouvisely s diskutovaným článkem v CFP. Jimi však tato věc pro mne ještě nekončila, nýbrž teprve začala, jak hned vysvětlím.

Na mou mailovou adresu mi začaly přicházet faktury /přišly celkem tři/ za "propagaci mých starších článků z jiných webů na CFP", po dvě stě padesáti korunách za jeden odkaz. Faktury zněly na celkovou částku přes šest tisíc korun, s uvedením, že "cena je bez DPH" a "s množstevní slevou". Podepsány byly "Milan S.", nikoliv Miloš S.

Když jsem v příslušné diskuzi absurdní požadavky popsal a odmítl platit za něco, co jsem si u nikoho nikdy neobjednal, Miloš S. po mně prostřednictvím facebooku žádal "veřejnou omluvu", jinak že věc bude řešit "právně". Nemám ve zvyku písemně se vyjadřovat příslušnými lidovými výrazy, tak jsem jej "poslal někam" decentně a právně nenapadnutelně. Śéfredaktora CFP jsem o dopadu nevymazaných irelevantních odkazů na mé starší články mailem informoval.    

Vzhledem k trvalé netečnosti admina ke míněným bizarním diskutérským aktivitám, cíleným proti mně, začalo docházet k tomu, co se dalo předpokládat. Dalším agresivním účastníkům CFP "rostla chuť" se zapojit do aktivit proti mně. Útočníci "proti Victorinovi" začali přibývat. Zmíním tři další "diskutérské hvězdy", které se na CFP proti mně vyprofilovaly.

Prvním členem "hvězdného tria" diskutérů CFP, věnujících mi nemilou pozornost, je jistý Eda S. Vyznačuje se zvládáním českého jazyka na úrovni absolventa třetí třídy základní školy, anebo vyššího stupně školy pomocné. S dojemnou urputností stereotypně usiluje pohanit mne jako "zaprodance sudetských Němců". Svůj poslední opovržlivý výlev na mou adresu "umně vyjádřil" opakovaným "Fuj, fuj, fuj!", uvedeným po oslovení "Pane Victorine" v diskuzním příspěvku u mého předposledního článku vydanému na CFP. Jde o článek - "Jako český vlastenec volím Karla a pro Benešovy dekrety vyslovuji hlasité NE!"

"Krasoduch" Eda se veřejnosti na CFP také svěřil, že svou "neskonalou mravní převahu" nad "zrádcem jako já" pociťuje proto, že v mém článku o prezidentu Benešovi údajně uvádím "lži", protože on o něm oproti mně zná "pravou pravdu", neboť tuto načerpal z pramenů zkontrolovaných a vydaných KSČ. Mé informace o Benešových skutečných poválečných "zásluhách" o náš stát, které čerpám z úzkostlivě ověřených prací seriozních českých historiků, pokládá za "podlé zrádcovské lži", placené zmíněnými sudeťáky.

Eda S. také svými prostými slovy, které nedokážu věrně citovat, v CFP rovněž svěřil, že dle známého Werichova sloganu o "věčném boji s blbostí", cítí povinnost jako "chytřejší" z nás dvou, svádět pověstný "nekonečný a marný boj" právě se mnou. Ostatní účastníky vyzývá k následování a vytýká jim, že jej v "boji proti Victorinovi" nechávají osamoceného.

Eda je podle všeho můj generační vrstevník. Jeho vzdělání, jak zmiňuji vpředu, tipuji na pomocnou školu, nebo nějakou jinou vzdělávací instituci pro retardované, možná doplněné zdárně absolvovaným milicionářským výchovně - politickým školením.

Druhým z hvězdné trojice je žena - extrémně agresivní, až militantně, jménem "Helena V". V CFP již horovala za "Žukovovskou tvrdost" /pro neinformované mladé, jde o Stalinem uznávaného maršála SSSR z časů WWII./. Také v CFP zmínila, že "mne si se soudruhy bude pamatovat". Tato diskutérka mne normálně oslovuje výrazy jako "fašista", "propagátor fašizmu" a podobnými. Uvádí o mně také, že jsem prý "schválil popravu nevinně odsouzené matky dvou dětí v USA".

Míní tím ženskou část přistěhovaleckého páru z Ruska do USA - manžele Ethel a Julia Rosenbergovy, popravené v Americe, v roce 1953, za prokázanou špionáž ve prospěch Stalinova SSSR o konstrukci atomové bomby z doby, kdy jí Američané za WWII. vyvíjeli. Vpravdě choromyslné tvrzení, že jde o údajný "zločin americké justice", srovnatelný s komunistickou justiční vraždou JUDr. Milady Horákové v Gottwaldově ČSR v roce 1951, zmínil v článku na CFP, účastník Josef V. - známý autor článků propagujících Stalina a můj přední kritik a oponent.

Ve svém autorském textu, kterým zkritizoval můj seriálový článek - "Takoví jsme byli: Šibenice pro vlastenku" - pojednávajícím o zločinu spáchaném v osvobozené ČSR komunisty na JUDr. Miladě Horákové, Josef V. zmínil, že "totéž se dělo v USA třeba v případě Rosenbergových" a že jsem tuto skutečnost v článku o Miladě Horákové "nečestně zatajil".

Militantní Helenu V. tím v CFP zmíněný známý stalinista nesmírně inspiroval. Od té doby mne tato "zapálená soudružka" a podle sebe "příkladná vlastenka", kromě jiných nenávistných označení také prezentuje jako "spolupachatele imperialistické vraždy".

Doplňuji, že jsem se narodil českým rodičům po válce v Praze, kde jsem také vyrůstal a v době soudu s Rosenbergovými v USA jsem nechodil na Žižkově ještě ani do školy. Taková "nepodstatná maličkost" ale Heleně V. nebrání v rozhlašování na CFP, že jsem "spoluviník justiční vraždy Ethel Rosenbergové", která prý žádnou špionkou nebyla a "fanatický fašista". 

Třetím účastníkem diskuzí na CFP, kterého řadím do zmíněné "hvězdné trojice mých obsesivních pronásledovatelů", je Milan D. V diskuzi u mého korektního článku o prezidentu Benešovi mne "vtipně" zdravil "Heil Hitler!". Po mé reklamaci u šéfredaktora, že hajlování u svých článků si opravdu nepřeji, aspoň tuto jedinou "diskutérskou vychytávku" CFP poprvé akceptoval a vymazal. Patrně především ve svém vlastním zájmu - kvůli tomuto "vtipnému pozdravu" by web pochopitelně mohl přijít o licenci kvůli "šíření zločinných ideologií".

"Diskutér" Milan D. v CFP bez zábran také zveřejnil o mých prarodičích, které vůbec nezná stejně jako mně, že údajně "kolaborovali za války s  nacisty za peníze". Skutečností je přitom pravý opak - děda z otcovy strany financoval protinacistický odboj, dědeček z matčiny strany byl vlastenecký český řídící učitel nacisty předčasně penzionovaný, strýc z matčiny strany bojoval proti nacistům v britské RAF a můj otec - právník vystudovaný před válkou ve Francii, byl aktivista v pražském květnovém povstání roku 1945.

Toto veřejné šíření lživých pomluv, se kterým jsem se během svého autorského působení na CFP vůči sobě setkával, jsem pochopitelně nechtěl  trpět. Uplatňoval jsem žádosti o ochranu svého jména a pověsti před takovým jednáním dvojím způsobem. U redakce CFP formou občasných žádostí v diskuzním prostoru u příslušných debilních příspěvků a mailováním se šéfredaktorem, se kterým se osobně známe - dvakrát jsme "tváří v tvář" domlouvali podrobnosti nehonorovaného publikování mých článků.

Mé přirozené požadavky, redakce i šéfredaktor nikdy nevyslyšeli. Redakce žádosti o ochranu mého jména zcela ignorovala a šéfredaktor se mnou záležitost jednou projednal se závěrem, že si pomluv "nemám všímat", protože pak mé odpůrce "to časem přestane bavit".

Nejsem nějak přehnaně nedůtklivý - proto jsem radu šéfredaktora původně akceptoval.

Došlo však k tomu, co se opět dalo čekat, když se nebrání Zlu. Zejména agresivní komunistický aktivista Milan D. znatelně přitvrdil. Začal u mých článků předkládat řádově až desítky příspěvků, obsahujících výlučně osobní útoky na mne, za použití obvyklých i nově vykonstruovaných urážek, pomluv a lží. Přestal jsem na ně reagovat - nejen kvůli šéfredaktorovu doporučení, ale protože jakákoliv má reakce evidentně vždy způsobila pouze "přilévání oleje do ohně".

V týdnu předcházejícím památnému duelu finalistů první přímé prezidentské volby, k mému článku - "Absurdní lpění na Benešových dekretech je pro naši budoucnost stejně škodlivé, jako existence KSČM", redakce CFP k obvyklé pomlouvačné diskuzi nezvykle předřadila nepodepsaný mail, kterým jsem u svého článku veřejnosti představen jako autor, který neví o čem píše a je známý projevy "nízkých pudů" místo používání argumentů.

V redakcí přednostně zařazeném pomlouvačném mailu se o mně mj. uvádí - "měl bych vědět o schválení odsunu Němců Spojenci v Postupimi", když "kážu" o Benešových dekretech a podobné arogantní mentorování. Nakonec pisatel mi o sobě sděluje - "Mám vysokoškolské vzdělání, obyčejně volím pravici, myslím vlastní hlavou. To jen tak na okraj, kdyby vás chtěli ovládnout nízké pudy místo argumentace…/citace mailu, vč. hrubky v prvém  slovese poslední věty/".

Myslím, že o sobě mohu úspěšně dokazovat, že "nízké pudy" pro mou povahu opravdu nejsou charaktristické a neovládají mne ani na CFP. Na zmíněný pohrdlivý mail jsem proto odpověděl, že jeho pisateli patrně uniklo, že na mém blogu v CFP je o Edvardu Benešovi uveřejněn můj čtyřdílný článek a že mi je o odsunu tří milionů Němců z ČSR v roce 1945 tedy leccos známo a že v pisatelem kritizovaném článku nic v rozporu s Postupimskými dohodami nevádím. Dále jsem uvedl, že zmíněnými Benešovými dekrety bylo nařízeno uskutečnění odsunu tří milionů československých občanů německé národnosti a v současnosti kvůli dekretům a odsunu právě probíhají v rámci nadcházejícího finále prezidentské volby četné diskuze v médiích a že mne proto udivuje, pokud tomuto mému kritikovi toto uniklo.

Po odpovědi na zmíněné arogantní mentorování, které redakce předřadila diskuzím pod mým článkem, mi došlo, že CFP mne jako svého autora článků, nejen nechrání před agresemi účastníků porušujících má práva na ochranu osobnosti a šířícím o mně a mých příbuzných lživé pomluvy, nýbrž  že s agresivními účastníky proti mně dokonce "táhne za jeden provaz".

Druhý den jsem proto šéfredaktorovi mailem sdělil, že spolupráci s CFP končím.

Jako závěrečnou pointu se vrátím ke zmíněnému stalinistovi - kolegovi autorovi na webu CFP - Josefu V.  Redakce u mého posledního zveřejněného článku -  pátého dílu článku s názvem - "Lze srovnávat zrůdnost komunizmu s nacizmem?", souběžně hned vedle zveřejnila článek  jeho, "nápaditě nazvaný" - "Srovnání komunizmu a nacizmu".

Zmíněný Josef V. k mému zmíněnému článku uvádí - "Srovnávat /rozuměj - komunizmus a nacizmus/ samozřejmě lze, ale dělat to tak, jako pan Victorin je jen antikomunistická demagogie". Dále konstruuje cosi iracionálního o Allanu Dullesovi ve smyslu, že on může za vytvoření "železné opony" mezi Západem a Východem. Svůj "audit" o mém článku uzavírá konstatováním a přáním - "Přes všechny pokusy jej zničit, je socialismus budoucnost lidstva. Je součástí historie naší křesťanské civilizace. Byl to Ježíš Kristus, který řekl, že spíše projde velbloud uchem jehly, než boháč do království nebeského. A byl to on, který když viděl mzdu služebníků jejich, hořce zaplakal. Škoda, že se tím církev dva tisíce let neřídila. Proto musel přijít Lenin, který se rozhodl s tím něco udělat. Touha lidí po spravedlivé společnosti neskončila. Kapitalisté by se měli třást, vstanou noví leninové… /citace článku Josefa V., viz CFP, 4. týden 2013/".

Můj článek o komunizmu a nacizmu, Josefem V. označený za "demagogii",  přitom striktně čerpá ze seriozních pramenů a popisuje doložitelnou realitu a žádné fantazie, zatímco Josef V. poměrně značně paranoidně blouzní o "novém Leninovi". Tuto svou, objektivně skutečně dogmatickou fantasmagorii, s pomocí CFP ale veřejnosti předkládá jako "správný text" k mému údajně "demagogickému článku".

Bylo by v rozporu s mým sdělením šéfredaktorovi a účastníkům o ukončení mé spolupráce, kdybych výplod Josefa V. nějak komentoval na CFP.

Pokládám proto za vhodné, učinit tak zde a zároveň se podělit o své komplexní zkušenosti, které jsem jako autor a diskutér s CFP prožil. Tímto tak tedy činím. Seriozním přispěvatelům CFP přeji, ať jsou jejich zkušenosti lepší, než byly mé.

zdroj:http://victorin.blog.idnes.cz/c/318990/Je-Czech-free-press-CFP-opravdu-Ceske-nezavisle-zpravodajstvi.html