Chybuje šéfredaktor webu Czech free press?

Šéfredaktor CFP, docela sympatický Miro S., tento článek z mého privátního blogu převzal a zveřejnil u sebe. Vyvolal na poměry svého média poměrně silnou odezvu, zejména účastníků, které mám důvody pokládat za představitele "intelektuální a mravní spodiny", ke které se blíže vyjadřuji zde v textu dále.

Na druhou stranu můj článek získal značnou podporu nediskutujících příznivců - viz rubrika "Toto se líbí ….". Jejich počet je v uvedené rubrice vyčíslován pod titulkem u všech článků. Doporučuji provést porovnání počtu účastníků kladně oceňujících můj článek o poměrech na CFP s počty sympatizantů u článků jiných.

Z uvedených okolností je zřejmé, že problematika zabývající se názory na autorské a diskutérské aktivity, není pro internetovou veřejnost nezajímavá. Proto jsem se rozhodl se jí ještě věnovat. Zároveň jsem přesvědčený, že tento můj druhý článek na dané téma není ani proti zájmům CFP, protože případné zveřejnění tohoto mého rozjímání rozhodně neohrozí čtenost webu, kterému nepřeji nic špatného, přestože jsem se s jeho nejvyšším šéfem rozešel v názoru na správný přístup k účastníkům. Přistupme ale konečně k věci samé - k rozvaze o tom, zda šéfredaktor CFP v něčem chybuje a pakliže ano, pak v čem?

Rozhodně nejsem člověk netolerantní, zásadně apriorně nepřístupný odlišným názorům, natož fašista, nebo "zrádce národa", jak jsem některými "diskuzními přispěvateli /x/" v CFP s oblibou běžně nazýván.

Pro každého soudného čtenáře diskuzí muselo být zcela zřejmé, že u mých článků se soustřeďuje skupina účastníků, kterým principiálně vůbec nejde o výměnu názorů, či o rozvíjení mnou předkládaných témat, nýbrž o cílenou dehonestaci mé osoby, popřípadě o mé umlčení buď docílením mého vybanování z webu provozovatelem, nebo mým zastrašením před stupňováním intenzivního ostouzení, které na CFP vůči mně překračovalo nejen "dobré mravy", ale i má práva na ochranu osobnosti a právo na ochranu před šířením trestně žalovatelných pomluv nejen o mně samém, ale někdy dokonce o mých rodinných předcích.

/x/ Poznámka: Vědomě se vyhýbám označení morálně a intelektuálně pokleslých účastníků za "diskutéry", protože u zmíněných jedinců o představitele skutečného významu uvedeného pojmu opravdu nejde

Je snadno ověřitelnou skutečností, že na CFP o mně a mých příbuzných byly zcela běžně veřejně šířeny nejen pokleslé urážky na cti, ale bez nejmenších důkazů dokonce trestně žalovatelné pomluvy.

Obecnou zmínkou o právech na ochranu osobnosti dle občanského zákoníku a o trestních zákonech na internetu, se dostávám k "jádru pudla", tedy k podstatě problému uvedeného otázkou, kterou jsem zvolil pro název této úvahy.

I podle nejbenevolentnějšího výkladu pojmu "demokracie", je nejen v rozporu s tzv. "dobrými mravy", nýbrž rovněž z hlediska seriozního výkladu civilního i trestního práva, přirozeně nepřípustné aby provozovatel internetového média systémově připouštěl poškozování osobních práv některého účastníka, ať jde o autora článků, či pouze o účastníka diskuzí. Natož aby internetový portál připouštěl od kohokoliv dokonce porušování trestního zákona.

Od svého dospívání, vlivem své rodinné výchovy, patřím k přirozeným velkým zastáncům demokracie. Je mi proto velmi blízký názor na svobodu slova vyjádřený ve skvělém snímku slavného českého rodáka, režiséra  Miloše Formana, který byl v ČR uváděn pod českým názvem "Lid versus Larry Flint".

Film, který měl rozporuplné divácké reakce i ve tradičně velmi tolerantní Americe, vyjadřuje kontroverzní názor, že v USA zásadní ústavní právo na "svobodu slova" musí platit i pro agresivní vulgární hulváty, jako byl reálný tiskový magnát Larry Flint, hanobící ve svém plátku "Hustler", dokonce třeba i populárního bezúhonného místního kazatele, pokleslými choromyslnými výmysly o tom, že údajně obcuje s vlastní matkou apod.

Tomuto názoru Miloše Formana velmi rozumím a dokonce se s ním plně ztotožňuji, avšak zároveň spolu s ním mám plné vědomí platnosti "druhé strany mince", charakteristické pro demokratické USA, že šiřitelé pokleslých lží a pitomostí o druhých, jejichž zveřejňování samo o sobě dle ústavy není trestním zákonem postižitelné, musí nést občansko-právní následky za případné poškození práv dotčených osob, které je vyčíslitelné odpovídající finanční částkou za způsobenou újmu na dobré pověsti a za negativní následky z toho pro postižené vyplývající.

"Ergo kladívko", jak se někdy mezi příslušníky českého národa expresivně říká, ani v ČR na internetu není možné právně zcela nepostižitelně někoho intenzivně veřejně hanobit a bez důkazů lživě pomlouvat bez sebemenší zodpovědnosti za úmyslně činěné morální újmy a z toho plynoucí jiné negativní důsledky způsobované postiženému. Mám na mysli samozřejmě případy jako je můj, tedy právo soukromých osob a nikoliv pomluvy a hanobení politiků a placených veřejných činitelů, kteří tak řečeno, mají ve svém "popisu práce" snášet urážky a pomluvy od občanů a voličů, protože v demokracii to k jejich činnosti patří a jsou za to z prostředků daňových poplatníků dobře honorováni.

Protože jsem ve své profesionální praxi jako manažer vícekrát vedl, jak méně významné, tak některé docela významné stavební akce, na kterých se člověk zcela zákonitě často v přímém osobním styku setkával s extrémně širokým spektrem osobností - od patologických jedinců se zločineckým uvažováním a jednáním, přes méně poctivé a naopak velice poctivé a schopné řemeslníky až po opačný okraj občanského spektra, tvořený osobnostmi velice kvalifikovanými a zpravidla kultivovanými - zejména stavebními experty s vědeckou kvalifikací a někdy vysoce kulturními účastníky výstavby vyskytujících se u některých staveb třeba mezi investory a dozorovými orgány, je mi známo a jasné, že s podobnou šíří osobnostního spektra je nutno počítat i u účastníků internetových webů.

Troufnu si tvrdit, že s primitivními nekulturními účastníky, jejichž charakteristickým doprovodným osobnostním rysem zákonitě zpravidla bývá neschopnost jiné seberealizace, než tristní projevy patologické intolerance a agresivity, bych oproti šéfredaktorovi Czech free press dokázal zjednat pořádek nejdéle za několik málo týdnů. 

Stačilo by mi k tomu podle známé demokratické zásady "padni komu padni", účastnické veřejnosti oznámit a následně důsledně uplatňovat několik málo naprosto nezpochybnitelných demokratických osvědčených uzancí.

U diskutérů jde především o pravidlo - zásadně řešit dané téma příslušného článku, nikoliv kádrovat, natož dehonestovat autory článků, či jiné účastníky diskuzí. Po prvním porušení tohoto pravidla musí pro provinilce následovat napomenutí, po druhém jeho "vybanování" na limitovanou dobu - třeba na tři měsíce a po třetím porušení pravidla, nekompromisní definitivní vyloučení z webu.

U autorů spočívá dodržování "dobrých mravů" zejména v nezmiňování a nejmenování kolegů - autorů jiných článků v článcích vlastních a hanobení  jiných účastníků a jejich autorských, či diskuzních příspěvků. Na CFP tak ale s přímou podporou šéfredaktora naopak zcela běžně vůči mým článkům opakovaně činil třeba autor dogmatických stalinistických pomateností, nemajících naprosto nic společného s realitou, či seriozní historiografií - "kmenový autorský kádr" portálu CFP - nejmenovaný fanatický nesoudný propagátor zločinců Lenina, Stalina a komunizmu.

Jeho intelektuálně a mravně pokleslou produkci si lze dohledat v článcích reagujících na mé články o justiční komunistické vraždě příkladné antifašistky a vlastenky JUDr. Milady Horákové a na seriál pojednávající o zrůdnosti nacizmu a komunizmu, kde mne tento zcela zjevný patologický komunistický dogmatik samolibě "mistruje" a bez sebemenších argumentů jmenovitě pomlouvá a zneuctívá.

Takové články by seriozně vedený internetový portál měl nesoudným a nekulturním přispěvatelům vracet s tím, že výhrady k článku jiného autora má každý zásadně řešit v příslušné diskuzi pod článkem, kterému chce oponovat a nikoliv vlastním článkem pojednávajícím hanlivě o kolegovi a sledujícím necivilizovanou potřebu uspokojovat vlastní ego autorským sebezviditelňováním na tématech probraných jinými a jmenovitým napadáním jiných účastníků.

V takových případech bych v nadosobním zájmu o zkvalitnění webového portálu na místě šéfredaktora vůči autorům - "mentálům" jakéhokoliv politického názoru a přesvědčení, samozřejmě rovněž uplatňoval zmíněnou výtečně fungující osvědčenou zásadu "třikrát a dost".

Uplatňováním naznačených zásad při vedení internetového média bych velmi pravděpodobně přišel o některé účastníky, kterým bych tím vzal prostor pro realizování zájmů a zálib příznačných pro patologickou spodinu vyskytující se v každé společnosti a potažmo v každém národě, či státu, pro něž zde volím zdvořilé označení "mentálové".

Více než dobrou náhradou za zmíněné odpadlé mentály, tvořící přirozenou "morální a intelektuální spodinu" každé společnosti, by však nejen pro mne, nýbrž i pro korektní účastníky, byl dosažený přírůstek zájmu a aktivit kreativních seriozních autorů a diskutérů.

Pokud však z důvodů, které mi unikají, šéfredaktor CFP, jinak sympatický chlapík Miro S., usiluje o vytvoření portálu, který lze výstižně charakterizovat názvem "Rudá žumpa", pak jeho zásadám vedení webu nelze nic vytknout.