Strach o práci a věčné starosti

"Těžce pracující, levní a nechránění", to byla v Německu realita za časů, kdy minimální mzda nebyla stanovena. V ČR tato situace přetrvává i se stanovenou minimální mzdou. Zákoník práce je často porušován křížem krážem nebo zaměstnavateli naprosto ignorován. Přesčasy se berou jako loajalita k firmě a často nejsou propláceny. Zaměstnanci ze strachu na tyto podmínky přistupují a raději nevyužívají ani ze zákona stanovené přestávky. 

Důvody, že navýšení minimální mzdy vytěsní pracovní místa, jsou pravdivé jen do určité míry a nebyly prokázány. Minimální mzda by měla pokrýt životní potřeby, a to se v ČR často neděje. Pokud je poměr minimální a průměrné mzdy, která je kolem 25 000 Kč a na kterou většina občanů ani nedosáhne, jen asi 30%, tak to už je opravdu na zamyšlení.