Jak jsem potkal magora.

Jak jsem se pohyboval prostorem, všiml jsem si party dalších montérů, kteří tak různě posedávali venku a pokuřovali. Když jsem vyšel ven, tak jsem zaslechl, jak se smějí. Z venku přes velká otevřená vrata pozorovali toho brusiče a smáli se mu, že brousí, když je pauza. Rozhovor pak ukončil jeden z nich mávnutím ruky "je to magor ha ha ha".

Měli jistě pravdu, protože přeci o pauze pracuje jen magor. On byl jen jeden, jich bylo víc, takže si tuto pravdu společně potvrdili. Oni byli chytří, protože kdykoli mohli, tak nepracovali. Nebyli to přeci žádní magoři, aby dělali otravnou práci, když je pauza a nemusí.

Tomu brusičovi jeho práce evidentně nevadila, možná ho dokonce i bavila. Co na to říct, magor no.

--------------

Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem dva roky pracoval v tak zvané "civilní službě". Byla to náhražka místo povinné vojenské služby. Člověk mohl jít na dva roky v podstatě zadarmo pracovat někam, kde nikdo moc pracovat nechtěl: zdravotnictví, lesnictví nebo technické služby. Paní na úřadě byla hodná, nabízela mi jestli nechci počkat, až se objeví nějaké "lepší místo", že nyní chtějí pracovníky jen v technických službách. Protože nejsem chytrý, ale jsem asi také magor, tak jsem tehdy řekl, že je mi to jedno, že klidně půjdu do technických služeb.

Tak jsem ve městě nějaký čas v pět hodin ráno uklízel lopatou sníh na cestách, kudy chodili lidé do práce a kam nemůže pluh. Bavilo mě to dělat pořádně a měl jsem dobrý pocit z dobře uklizené cesty. Pak jsem nějaký čas uklízel kolem kontejnerových stanovišť. To už tak zábavné nebylo, ale přesto se mi líbilo odcházet a mít za sebou čistější hezčí kousíček města. Také se mi tehdy líbily nové úhly pohledů na ten náš lidský svět, které mi takto otvíraly.

Po pár měsících mě dali k elektrikářům na údržbu veřejného osvětlení. Mimo jiné jsem třeba kopal výkopy, když se překládal nějaký kabel. Jednou jsme začali kopat, ale ostatní museli odjet na jinou poruchu. Tak jsem tam zůstal kopat sám.

Pamatuji, jak byli vykulení, když se vrátili a já jsem to mezi tím celé vykopal. Prostě jen tak. Kdybych se na to vykašlal, asi by to každý pochopil spíš, než když jsem to vykopal. Zadarmo. Bez hrozby nějakého trestu. Prostě magor. Přišel jsem v té době dokonce i o některé chytré přátele, kterým asi vadilo, když zjistili, že ve městě kopu výkopy.

Tak jsem pocítil sympatie... k tomu magorovi v té dílně. Rád jsem ho potkal, doufám že mu jeho magorství vydrží a přeji mu, aby se nenechal nakazit chytrostí. Také zdravím všechny magory, kteří mají práci se kterou nebojují a baví je.