Stane se Krym součástí špinavého byznysu mezi supervelmocemi?

V posledních padesáti letech minulého století si tuto nebezpečnou hru oblíbily zvláště dvě supervelmoci. Pro tyto „supervelmocenské šachy“ se po letech vžil název Studená válka. Principem této „hry“ bylo a stále je zahnat soupeře do kouta tak, aby byl donucen udělat nějaký ústupek, tedy většinou na úkor jiné země. Zajímavé na této hře je i to, že nikdo přesně nikdy neví, jak se protivník v dané krizové situaci, do které je zahnán, zachová. Typickým příkladem této vysoké hry dvou supervelmocí byla tzv. Karibská krize, kdy si Sověti za stažení svých raket z Kuby „vyjednali“ odsun amerických raket ze sousedního Turecka, kterými se cítili být ohroženi.

Po pádu SSSR a nástupu alkoholika Jelcina v rozvráceném Rusku si chvíli USA dělaly ve světě, co chtěly, ale s nástupem Putina a ekonomickým zotavením Ruska již Spojené státy opět musely začít počítat s reakcí probouzející se supervelmoci. Málokdo tak může pochybovat o tom, že „ruská angažovanost“ v Jižní Osetii (srpen 2008) byla reakcí na „oddělení“ Kosova od spřáteleného Srbska (únor 2008). Ostatně i na Wikipedii se píše, že „záminku pro větší angažování v regionu (Jižní Osetie) dalo Rusku uznání nezávislosti Kosova Západem…“ A dost možná, byl tento špinavý byznys domluven mezi diplomaty obou supervelmocí ještě před odtržením Kosova. Jinými slovy za Kosovo Jižní Osetii.

V kontextu napsaného mě napadá, o co si asi Spojené státy Rusku řeknou za Krym, popřípadě, co je Rusko ochotné obětovat za „držhubné“ Západu v případě převzetí Krymu? Napadá mě Sýrie, potažmo Írán. V Sýrii je situace již drahnou dobu právě díky Rusku zablokována a bez Ruska v podstatě neřešitelná. To, že Sýrie je předstupněm k Íránu, je rovněž jasné. A Íránu se krk, který kroutí americkou hlavou (Izrael) bojí jako „čert kříže“, zvláště pak kvůli jeho jadernému programu, který mu vybudovalo právě Rusko.  A možná právě v této chvíli probíhají tajná jednání o tom, co dostanou USA a „přátelé Sýrie“ od Ruska za Krym a popřípadě i východ Ukrajiny. Rusko by pak mohlo například dělat „mrtvého brouka“ při humanitárním bombardování Asadova režimu v Sýrii Západem, a poté již konečně i rozbombardování jaderných zařízení v Íránu Izraelem.

Kdybych popustil uzdu fantazii, mohl bych vykonstruovat i mnohem bizardnější teorii. Třeba, že za povstáním na Ukrajině stojí izraelský Mossad. Této teorii by nahrával i fakt, že ukrajinského povstání, neřkuli puče, se účastnilo podezřele mnoho „ukrajinských Židů“, vycvičených izraelskou armádou Cahal. Izrael s USA tak možná chtěly jen prostřednictvím Ukrajiny odvést pozornost Ruska od Sýrie, a proto bude velmi zajímavé sledovat, co se v budoucích 6 měsících bude odehrávat právě kolem Sýrie a potažmo Íránu.

A proč právě 6 měsíců?  Supervelmocenští diplomaté si dávají velký pozor na to, aby domluvené ústupky jedné supervelmoci té druhé nevypadaly v očích světové, ale i domácí veřejnosti jako slabost ustupující supervelmoci. Proto následné protiakce-ústupky přicházely vždy až po několika měsících. Třeba k „vyjmutí“ Jižní Osetie z Gruzie došlo až za cca 6 měsíců po Kosovu, no a nemusím snad dodávat, že ke stažení raket z Turecka došlo rovněž až za 6 měsíců po stažení sovětských raket z Kuby.     

Bohužel Ukrajinci si stále myslí, že „přátelům Ukrajiny“ ze Západu jde o demokracii, celistvost, prosperitu a mír na Ukrajině, zatímco si neuvědomují, že se možná stali jen obětovaným pěšákem v nebezpečné supervelmocenské hře, ve které jde třeba o Sýrii a Írán. 

Ale možná je to všechno ještě úplně jinak.