Manipulační strategie v kontextu imigrační krize.

Mezi nejznámější a nejpoužívanější mediální manipulační strategie patří bezesporu strategie lži. Tato strategie, která vychází z jednoduché premisy, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou, byla v minulosti velmi hojně využívána jak nedemokratickými, tak i demokratickými režimy. S nástupem internetu a svobodného šíření informací se však význam této strategie poněkud snížil, protože pravdivé nebo přinejmenším objektivnější informace lze dnes lehce získat i jiným způsobem, než jen z režimem ovládaných masmédií. Stále se s ní ale můžeme setkat v zemích, kde je přístup například k internetu omezen či cenzurován. Děje se tak nejčastěji v nedemokratických režimech např. v KLDR, Číně nebo na Kubě, ale snahy o cenzuru internetu třeba FB, nebo jiných sociálních sítí jsou už zaznamenány i v tzv. demokratických režimech například v Německu ve vztahu k imigrantům.

Další strategií, kterou používají hlavně demokratické režimy je strategie opakování. To znamená, že rozhodovací proces, například volby nebo referendum, jsou opakovány do té doby, než je dosaženo toho „správného“ výsledku. Tato strategie byla aplikována například i v případě irského referenda o Lisabonské smlouvě, které se opakovalo do té doby, až byla Lisabonská smlouva v Irsku ratifikována.

Další strategií, která je v poslední době hojně používána třeba i v EU je strategie vyhrožování a vydírání. Tato strategie byla použita i při nedávném „řešení“ řecké krize, kdy bylo Řecko Evropskou unií odstaveno od přísunu hotovosti a země se pomalu nechávala finančně „vykrvácet“ s tím, že nepřijme-li podmínky EU hrozí ji totální finanční a ekonomický kolaps a nucený odchod z eurozóny. Tato strategie v mírnější formě, byla použita i při skotském referendu o nezávislosti, kdy byli Skotové strašeni katastrofálními důsledky v případě vystoupení Skotska z VB.

Všechny tyto manipulační strategie slouží k ovlivňování myšlení a rozhodování nějaké, na daném území již existující skupiny lidí, takže příliš nezasahují do sociálních struktur dané společnosti. Ale co když už ani jedna z těchto strategií nezabírá a lidé se nenechají manipulovat lžemi, výhrůžkami nebo vydíráním?

V takovém případě bývá nasazována velmi nebezpečná strategie, která zasahuje již přímo do sociálních struktur dané společnosti. Jedná se o strategii ghettizace. Tato strategie může být použita na ovlivnění rozhodovacích procesů na lokální, ale i celonárodní úrovni. Tuto strategii například využíval Africký národní kongres (ANC) v JAR k ovlivnění voleb v bělošských částech JAR ve svůj prospěch. Princip této strategie spočívá v tom, že před volbami byl do bělošských oblastí JAR navezen potřebný počet příznivců ANC, většinou černochů, kteří si tam během několika dní vybudovali provizorní obydlí. Pak přijeli úředníci, kteří nově vzniklé „ulice“ pojmenovali, dali jim popisná čísla a nové obyvatele těchto nových ghett zapsali do volebních seznamů. Ti s přehledem přehlasovali původní obyvatele, kteří nebyli příznivci ANC.

Podobnou strategii dnes používá například i Izrael, který části Izraele obydlené Palestinci pravidelně osídluje Izraelci. Ve Švédsku se díky strategii ghettizace udržuje u moci již desítky let místní sociálně-demokratická strana.

To čeho jsme v posledních měsících svědky v souvislosti s příchodem statisíců, neřkuli milionů kulturně zcela odlišných a do evropských společností nezačlenitelných imigrantů je v podstatě nasazení strategie ghettizace na národní a nadnárodní úrovni. Nadnárodní instituce, v tomto případě EU, potažmo Německo, chce tímto způsobem zlomit odpor u některých zemí k další integraci EU po vzoru USA. Nasazením milionů lidí, zcela závislých na sociálních dávkách vyplácených z EU, do členských zemí EU, které se nechtějí dobrovolně vzdát svých národních identit a svých národních států se EU snaží zlomit odpor těchto národů, k další integraci EU, cílem které je vytvoření multikulturní celoevropské společnosti bez národního cítění.

(Pozn.: Předpokládám. že sociální dávky imigrantům, umístěných bruselským diktátem do členských zemí EU, by platila EU, protože aby německá EU imigranty udržela na území třeba Česka nebo Slovenska, bude jim muset vyplácet takové sociální dávky, jaké mají imigranti v Německu. Navíc tak bude moci být argumentováno i tím, že to vlastně ekonomicky pomůže daným zemím.)

Pomocí strategií lži, opakování, vyhrožování a ghettizace, tzn, pomocí milionů nevzdělatelných, nezaměstnatelných a do daných společností nezačlenitelných lidí zcela závislých na dávkách pobírajících z EU, podporovaných tzv. „lidskoprávními“ organizacemi a vlastizrádnými politiky bude časem konečně vytvořena „jednotná multikulturní zghettizovná Evropa“, která po spojení se Severní Amerikou nakonec vytvoří nějaký transatlantický nadnárodní celek, ve kterém budou rozhodovací procesy konečně ovládnuty nikým nevolenými šílenými „elitami“ (pozn.: majiteli nadnárodních korporací a bank), kterým už nestačí vlastnit 99% veškerého bohatství naší planety, ale kteří chtějí vlastnit už i naše životy.