Ludvík Svoboda a Heliodor Pika.

Ludvík Svoboda byl čestný a rovný muž, válečný hrdina a frontový bojovník proti nacismu. Ačkoli to málo kdo ví, Ludvík Svoboda vstoupil do komunistické strany až v Listopadu 1948, což znamená, že po celou dobu svého působení na tzv. Východní frontě byl nestraníkem a do KSČ vstoupil až po válce, ovlivněn vzpomínkami na hrdinství komunistů za války a znechucen politikařením prozápadních stran, kteří se v Únoru 1948 pokusily svrhnout o dva roky dříve legitimně zvolenou Gottwaldovu vládu tím, že jejich ministři podali demisi, doufajíce v ustavení úřednické (tedy lidem nevolené) vlády!!!

Ludvík Svoboda sice opravdu v letech 1948 a 1949 musel svědčit v soudním procesu Heliodora Piky, vypovídal však věren svému naturelu jen pravdu a nic nezamlčoval. Tento rovný a čestný muž, mohl třeba na otázku, jak se generál Heliodor Pika staví k vládě proletariátu, ke komunistické straně, socialistickému zřízení, nebo k Sovětskému Svazu, jen těžko odpovědět kladně, protože by taková odpověď byla lží. Pan Heliodor Pika se nijak netajil svým záporným postojem ke všem těmto výše jmenovaným věcem a po celou dobu druhé světové války opravdu fungoval spíše jako jakýsi vyslanec exilové londýnské vlády v Moskvě, než jako nadšený spojenec sovětských vojsk v boji proti nacismu (na rozdíl od Ludvíka Svobody).

Ludvík Svoboda v době popravy Heliodora Piky navíc ani nebyl prezidentem Československa, takže neměl možnost mu udělit milost. Místo toho se aspoň zasadil o propuštění Heliodorova syna Milana (bývalého anglického pilota) z věznice na Borech, což byl jeden z mnoha jeho spravedlivých a nezávislých kroků, vedoucích nakonec v roce 1950 k jeho odsunutí z vysokých státních funkcí. Slavný bojovník tak nakonec skončil až do roku 1968 jako pracovník JZD, kde vykonával funkci účetního.

Teprve, když komunistům začalo jak se říká téct do bot a v Československu byl západem pomalu připravován převrat (který nakonec proběhl až o 20 let později), byl Ludvík Svoboda pravověrnou a slušnou částí komunistů povolán zpět do politiky a v Březnu 1968 byl zvolen prezidentem Československa. Poté se zasloužil o rehabilitaci Heliodora Piky, který měl na své názory, ač s nimi Ludvík Svoboda nesouhlasil, podle něho svaté právo a neměl za ně být odsouzen a symbolicky položil květiny jak na hrob T.G. Masaryka a Edvarda Beneše, tak Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého.

Podobný přístup, byl u tohoto hrdiny obvyklý, Ludvík Svoboda nikdy nevyvyšoval zásluhy bojovníků z Východní fronty nad zásluhy bojovníků z řad legionářů, nebo anglických pilotů. Pokud tito lidé bojovali statečně a za dobrou věc, měli všichni místo v srdci tohoto velkého ČLOVĚKA. Díky němu se také nakonec vrátila po intervenci vojsk Varšavské smlouvy celá československá delegace domů z Moskvy a bylo staženo 90% vojenského kontingentu, který v Srpnu vstoupil na území republiky (přes protesty Polska a NDR).

 Vím téměř jistě, že kdyby byl tehdy Ludvík Svoboda také generálním tajemníkem KSČ, tak k žádné intervenci ani nedošlo. Alexander Dubček bohužel do poslední chvíle váhal a bohužel věřil více našeptávačům kolem sebe, než lidem, jako byl Ludvík Svoboda, který tohoto dobrého, ale váhavého muže tehdy prosil, ať poskytne Varšavské smlouvě a Sovětskému svazu záruky, že moc v Československu nadále zůstane v rukou lidu a naše země dostojí všem uzavřeným dohodám v rámci Varšavské smlouvy a RVHP.

PS: Tomuto válečnému hrdinovi, osvoboditeli Československa, čestnému muži a sportovci nesahá žádný jiný minulý, ani současný prezident naší země ani po kotníky!!! Každý, kdo tohoto skvělého muže kritizuje, by si sám měl sáhnout do svědomí a zeptat se sám sebe, jestli se jeho činy mohou rovnat s tím, co dokázal tento statečný muž!!! Dokáži prominout mnoho věcí, ale ten, kdo haní památku armádního generála a prezidenta Ludvíka Svobody, je pro mně člověkem beze cti !!!!!

Ladislav Kašuka.