Hořko – sladké předvánoční páté přes deváté…

Takže tu sedím a bilancuji nad tím, co jsem od loňských vánoc všechno udělal a prožil a musím sebekriticky přiznat, že svou velkou lítost a bolest nad ztrátou milované osoby a frustraci nad tím, že v práci se najednou vše mění a odchází pryč ředitel velkého obchodního centra, ve kterém dělám již jedenáctým rokem dispečera, kterého si nesmírně vážím jaké šéfa i člověka, jsem si možná dost často vylíval na jiných osobách kolem sebe. Několikrát jsem se kvůli nedůležitým věcem zbytečně moc utrhl na lidi kolem sebe, byl příliš negativní a zbytečně se hádal s kolegy, včetně těch, od kterých se mi v minulosti dostalo pomoci. Zkrátka jsem se choval často jako úplný pitomec a dělal zbytečné dusno.

Nedávno jsem v práci udělal blbost, za kterou bych sám kohokoli jiného seřval na tři doby a místo, abych sklopil hlavu a omluvil se za to, že jsem opustil své místo a šel někam, kde jsem neměl v daný čas co dělat, jsem alibisticky hledal omluvy pro své jednání, pohádal se s nadřízeným, který měl z větší části pravdu a nakonec dal výpověď z práce, kterou mám přes všechno to remcání kolem vlastně rád. Většina lidí to asi nepochopí, protože má o mé práci zkreslený názor a netuší, co vlastně pracovníci dispečinku provozu obchodního centra o rozloze 750 000 metrů čtverečních dělají. Vězte tedy, že je to jako pomáhat spravovat a řídit vlastní malý svět, který ovšem na rozdíl od toho velkého světa venku, můžete svou prací udělat krásnějším, funkčnějším, čistším a bezpečnějším.

Teď už vím, že mi ta práce bude chybět a navíc jsem zjistil, že práci, do které jsem chtěl nastoupit, možná nebudu moci ze zdravotních důvodů dlouho dělat (koleno), takže mám teď výčitky svědomí, že jsem možná zbytečně dost zkomplikoval životní situaci nejen sobě, ale také své partnerce, která za mnou po celý náš vztah vždy stála jako pevná zeď, o kterou jsem se mohl v případě potřeby pokaždé opřít. Stojí za mnou dokonce i nyní a její dnešní slova, že možná končí chvíle relativní pohody a spokojenosti a začne období problémů, které snad společně zvládneme, mne zasáhla natolik, že jsem napsal tuto svou předvánoční „zpověď“.

Závěrem zkusím být trošku optimistický a zkusím věřit, že ten příští rok snad bude o něco lepší a já osobně si jako novoroční závazek dávám být lepším a optimističtějším člověkem.

VESELÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK VŠEM!!!!!!!!!!

Ladislav Kašuka.