EU byla založena bývalými nacisty na ovládnutí Evropy a Ruska

Nyní se seznamte s architekty a prvními představiteli této organizace:

Walter Hallstein - Bývalý člen NSDAP a od roku 1939 prominentní člen tzv. ochránců práva, který veřejně podpořil norimberské rasové zákony a rasistickou pseudofilozofii „krve a půdy". V roce 1957 se stal prvním a zakládajícím prezidentem Evropské komise.

Fritz Teer Meer - Nacista přímo odsouzený po válce v Norimberku za své zločiny proti lidskosti, kterých se dopustil při využívání vězňů z koncentračních táborů ve společnosti IG FARBEN, se v roce 1956 vrátil zpět jako předseda správní rady BASF (což je pouze přejmenovaná IG FARBEN) a dnes je vyzdvihován jako Hallsteinův pomocník a považován za jednoho z architektů korporativní moci ‚bruselské EU'.

Carl Wurster – Muž, jenž až do roku 1945 řídil chemickou divizi firmy IG FARBEN, která produkovala a dodávala do koncentračních táborů neblaze proslulý plyn ZYKLONE B, kterým byli usmrceni v plynových komorách statisíce lidí. Tento muž se stal po válce dlouholetým poradcem prezidenta západního Německa Helmutha Kohla a dalším projektantem EU.

Opravdovým cílem druhé světové války totiž nebylo nic jiného, než ovládnutí ekonomických trhů a zlikvidování příliš velkého a silného SSSR jako možného nebezpečí bránícího zotročení národů Evropy, které měli pracovat a vyrábět pro lepší životní standard Velkoněmecké říše.

Z počátku to vypadalo, že Německo se spokojí pouze se slovanskými národy a ostatním zemím, jako byli Francie, Anglie, nebo v zámoří USA z toho i něco kápne, proto západ nekladl nacistům do cesty žádné překážky a obsazení Porýní, anšlus Rakouska, nebo zabrání Československého pohraničí a následné vytvoření protektorátu, prošlo Hitlerovi a těm, kteří ho do té doby z pozadí řídili naprosto hladce.

Bohudík pro svět a bohužel pro německé průmyslníky, se však nakonec Hitler vymkl kontrole, propadl megalomanství, a začal válku doslova proti všem. Přecenil své síly, napadl Anglii, zahájil válku v Africe a zaútočil na SSSR. Tato chyba ho stála vítězství, když 90% jeho sil bylo nakonec poraženo Rudou armádou na východní frontě.

Po válce tedy nezbylo těm Němcům, kteří původně chtěli zotročit jen slovanské země nic jiného, než se znovu spojit s těmi, kdo jim na začátku války vlastně pomáhali v tomto jejich plánu, a založit na první pohled pouze hospodářské společenství, které mělo postupně přerůst do politického rozměru a nakonec centrálně řídit celou Evropu.

Tento plán, byl do velké míry zmražen vytvořením socialistického bloku, který bránil rozšíření EU o země, které měli pracovat pro zakládající členy. Po jeho rozpadu, nastala okamžitá expanze tohoto společenství na východ, a původně se časem počítalo také s přijetím slabého, na jednotlivé státečky roztrhaného postputinovského Ruska, které by pak bylo stejně jako ostatní země tohoto společenství ovládáno a řízeno z Bruselu.

Dnes, díky tomu, že se před 15 lety dostal k moci vlastenec a skvělý stratég V.V. Putin, se zatím Ukrajina, (kde proběhla již druhá západem režírovaná barevná revoluce) a Rusko nestali tím, čím bylo plánováno (tedy surovinovou základnou západních zemí, a odbytištěm pro nekvalitní evropské a americké výrobky), a některé země EU se tak díky nenažranosti a touze po vysokém životním stylu jedněch členů na úkor druhých, zmítají v ekonomické krizi.

Skončí to celé další velkou válkou, nebo se EU naučí obchodovat s Ruskem a se zbytkem světa jako rovný s rovným? Situace je o to komplikovanější, že do hry mezi Německem ovládanou Evropou a Ruskem, zasahuje hrozivě zadlužené USA, které sleduje pouze své vlastní geopolitické zájmy.

Ať se na problém díváme jakkoli, stojíme ve špatnou chvíli na špatné straně, jako součást organizace, která nás připravila o suverenitu, kterou nám vybojovala Rudá armáda za cenu dvou desítek milionů obětí ve Druhé světové válce. Jako stát, který je součástí EU, kterou kontroluje Německo a člen NATO, které fakticky řídí USA, můžeme pouze doufat, že nás nepošlou do války proti Rusku, nebo tu nepomřeme zimou a hlady.

Poděkujme za to politikům, kteří vedli naší zemi posledních 25 let. Příliš dlouho je hledat nemusíte, nekrčí se hanbou někde v rohu, nechodí po ulicích pouze v noci, nebo nelezou kanály, aby se vyhnuli právem naštvanému davu.

Většinou stále sedí v parlamentu, na hradě, nebo ve vládě, kam je pořád dokola volíte, ačkoli doma, nebo v hospodách nadáváte, jak se máte špatně.

Někdy českému národu vůbec nerozumím, a přemýšlím, jestli si tu cestu do pekla, kterou si každé čtyři roky sami a úplně dobrovolně zvolíme, vlastně nezasloužíme?!