Pláčeme vždy nad správným hrobem?

Není až tak podstatné, co hra obnáší, podstatnější je, jak se k tomu J.P. Kříž ve svém článku vyjadřuje. Přesněji řečeno, nezmiňuje se ani tak k obsahu hry, jako k poněkud neadekvátním konstatováním, které se obou cestovatelů, hlavních hrdinů hry, dotýká jen okrajově. Konec konců posuďte sami, nakolik některé „hlášky“ pana Kříže korespondují se samotnými  H a Z. Cituji:
„ Jak tak rádi zavzpomínáme, nepřipouštíme si, jakým estébáckým peklem musel v posledních měsících života projít třeba miláček národa, spisovatel Jan Procházka, do jakého zatracení byli s přispěním každého z nás odkázáni Marta Kubišová, Věra Čáslavská, Emil Zátopek a samozřejmě také Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund“. Popravdě řečeno nechápu, jakou souvislost tito představitelé předlistopadové éry ( v souvislosti s Pražským jarem, resp. „vpádem bratrských tanků do Československa“, jak se J.P. Kříž vyjádřil) mají s výše citovanou hrou. Představení hry jsem neviděl, nemohu tedy soudit jeho konkrétní obsah, avšak z uvedeného vyjádření pana Kříže bych soudil, že se hra v jedné rovině odvíjí na osudech jmenovaných osob(zda-li), ve druhé je již pak o radosti obou cestovatelů: o klukovském snu objet svět, o podivném karambolu hned po vjezdu do Afriky, o dobytí Kilimandžára atd. Proč a jakou roli v tom hrají pan spisovatel Procházka, Kubišová, Čáslavská a Emil Zátopek, ví zřejmě jen sám pan Kříž. Já totiž souvislost nenacházím.

Vidím to však i v poněkud jiném světle. Pan J. P. Kříž chtěl zřejmě naznačit, jak nelidsky a s jakým zatracením bylo zacházeno s lidmi, kteří měli (a mají dosud) velké jméno doma i ve světě (snad až na M. Kubišovou, která se de facto proslavila jen svou písní). Nicméně svou slávu si vydobyli v období komunistické totality, která svými některými excesy zhatila některým lidem „ zaslouženou slávu a lesk“, jak píše autor ve svém úvodu. Do jakých rozměrů a následků tyto zmary byly realizovány, o tom nechci polemizovat, nicméně že byly, je neoddiskutovatelné, ale do jaké míry zasáhly výše jmenované v jejich další existenci je věc faktického, hlavně však objektivního dokazování. Nemám nic, čím bych dokazoval, že tomu bylo tak nebo onak. Jenom ta souvislost těchto jmen s obsahem hry a jejími postavami mi nějak uniká.
Ale je tu nejen pohled do minulosti, ale i pohled na současnost. Nemá sice bezprostřední souvislost se zmíněnou hrou o H+Z, ale dotýká se jí ze stejné podstaty – uznávání, ohodnocení a využití potenciálu jedinečnosti českých výjimečných osobností pro stát a společnost (nebo také o onu slávu a lesk).

Akademické, již zřejmě méně široké veřejnosti, bude jistě dobře znám nedávno zesnulý profesor, RNDr. pan Antonín Holý, DrSC., dr.h.c. Byl to český chemik a jeden z nejvýznamnějších českých přírodovědců 20. století. Objevitel řady antivirotik využívaných při léčbě HIV/AIDS, hepatitidy typu B atd. Lék VIERAD, který vznikl na základě výzkumů prof. Holého, je v současné době nejúčinnějším dostupným lékem proti AIDS ve světě. Člověk, který celý svůj život (včetně doby totality) zasvětil vědě ve prospěch zdraví lidstva na celém světě. O jeho významnosti svědčí řada ocenění:

· 1984 Státní cena za chemii Acyklická analoga nukleosidů a nukleotidů
· 1998 Hanušova medaile České společnosti chemické
· 1998 Čestný doktorát Univerzity Palackého v Olomouci
· 2002 Medaile Za zásluhy I. stupně
· 2003 Čestné členství v Rega Institute, Katolická univerzita v Lovani (Belgie)
· 2004 Cena Praemium Bohemiae
· 2005 Medaile AV ČR De scientia et humanitate optime meritis
· 2005 Medaile Za zásluhy Přírodovědecké fakulty UK v Praze
· 2005 Čestný doktorát Univerzity v Gentu (Belgie)
· 2006 Člen Evropské akademie věd a umění (Salcburk)
· 2006 Čestný doktorát Vysoké školy chemicko-technologické v Praze
· 2006 Čestná profesura Gilead Sciences Distinguished Chair v medicinální chemii
· 2007 Státní cena Česká hlava
· 2008 Čestná profesura Univerzity v Manchesteru
· 2009 Čestný doktorát Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
· 2011 Stříbrná pamětní medaile Senátu Parlamentu České republiky[7]
· 2012 Stříbrná medaile hlavního města Prahy[8]

(Pozn.: Při srovnání s „také“ oceněním exprezidenta V. Klause se mi však ocenění prof. Holého jeví jako nespravedlnost /nestoudnost/ do nebes volající).
Zde poněkud odbočím od podstaty věci, i když to s ní bezprostředně souvisí. Za licenční poplatky a patenty, které jsou výsledkem práce Antonína Holého a jeho týmu, získává ÚOCHB od společnosti Gilead více než 1 mld. Kč ročně. V roce 2006 pak Gilead uzavřela s ÚOCHB smlouvu, (http://cs.wikipedia.org/wiki) pro zřízení nového společného výzkumného centra na výzkum nových látek, když k tomuto účelu ústavu věnuje ročně 1,1 milionu dolarů po dobu 5 let, v roce 2011 byla smlouva prodloužena o dalších pět let.

Je to dost nebo málo z toho, co prof. Holý pro Českou republiku udělal? Vždyť částka 1,1 milionu dolarů jako grant ročně je pouhých cca 21 milionů korun. Příjmy, které tato společnost má a bude mít i nadále jsou nejen trvalé, ale řádově mnoho násobně vyšší, než zmíněných jednadvacet milionů korun ročně. Jak tedy ohodnotil a využil stát práci a výsledky prof. Holého pro naši současnou společnost?

Nezbývá než se zeptat pana Kříže (případně některých dalších) zda si myslí, že se pan profesor Holý dočkal (kromě výše uvedených ocenění, mezi nimiž je pouze jedno státní vyznamenání – Medaile „Za zásluhy“) nějaké odpovídající satisfakce od státu, demokratické vlády, od představitelů politických stran, kapitalistického systému, kde vítězí soutěživost a konkurence, „uznávání vysokých příjmů a zisků za zásluhy“ (jak známo, někteří „dřou jako koně“)? Nebo je snad prof. Holý významem menší osobnost, než paní Kubišová jen proto, že se neangažoval v období, které ty ostatní jmenované vyzdvihlo na výsluní popularity, slávy a lesku? Nechci tím nijak snižovat význam jejich dosažených výsledků, nicméně někoho vynášet a glorifikovat a na druhé straně zneuznávat, v lepším případě zanedbávat lidi, byť z jiného spektra méně populární ( o to víc pro lidstvo záslužné) činnosti, je trapné, smutné a zarážející. O nespravedlnosti už lépe ani nemluvit!

Bylo by proto asi na místě volat slávu nejen Hanzelkovi a Zikmundovi, Zátopkovi a dalším, ale i profesoru Holému a dalším lidem, kteří byli něčím významným či něco významného pro republiku udělali, ale pro politickou neangažovanost upadají v zapomnění. Proto bych politickou angažovanost a stranickou příslušnost (přílisnost) takovém případě doporučoval nechat stranou! Spravedlnost, jakkoliv ji mnozí vidí v mnoha podobách (k obrazu svému), je jen jedna. Politická angažovanost by měla být tím posledním, co by se mělo v hodnocení kvalit, úspěšnosti a zásluhovosti člověka brát v potaz.