J.Štětina, nejagresivnější a nejzuřivější protiruský válečný štváč na české politické scéně.

Pan Štětina pokrytecky prohlašuje, že není nepřítelem Ruska, ale protože tam dlouhou dobu pobýval, má se za rusofila a znalce ruského národa. Vzhledem k jeho častému pobytu v SSSR v rámci svých přírodovědeckých a sportovních aktivit je pochopitelné, že ruský lid, který je všeobecně znám jako srdečný, přátelský, pohostinný, mohl jeho mentalitu vcelku snadno pochopit. Jenže on, přes všechny pozitiva, jejich mentalitu a povahové rysy začal chápat v jiném kontextu, než jaká v skutečnosti byla. Ve svém životopise pan Štětina mj. uvádí, že se několik desetiletí se zabývá, především díky svému „dlouholetému vřelému vztahu k Rusku, k ruské kultuře a ruskému národu“, i tragickou komunistickou etapou historie této země. Přiznává, že se považuje za žáka tradicionalistické sovětologické školy a cokoliv o Rusku vyslovil, už z této podstaty nemohlo být projevem obdivu čehokoliv sovětského. Je tedy na místě se ptát, jak dalece je či byl jeho dlouholetý, vřelý vztah k Rusku, k ruské kultuře a ruskému národu skutečný, upřímný a věrohodný, když krátce po r. 89 se tak rázně postavil mezi čelné představitele odpůrců komunismu a to nejen v ČR, ale potažmo i v SSSR, resp. v tu dobu již nástupnou RF.

J. Štětina ve svém životopise někdy až velmi pobaveně popisuje či vykresluje svou životní dráhu a s humorným podtextem se snaží převyprávět své styky, konexe a spolupráci nejen s obyčejnými ruskými lidmi, ale i s představiteli KGB v době jeho cest po SSSR. Tím se snaží taktně bagatelizovat řadu nesouhlasných názorů, event. výpadů řady občanů, kteří jaksi s velkými obtížemi (ne)mohou přijmout a strávit všechna fakta a skutečnosti, které s J. Štětinou z jeho pozoruhodné politicko-novinářské, ale dříve i sportovně-přírodověcké praxe vyplývá. Jaromír Štětina je příklad bezcharakterního člověka, který přes řadu pozitiv k Rusku a jeho národu, kterými prezentuje svou životní dráhu, je dnes schopen až nespoutaným způsobem vydrážděného psa slovně napadat a útočit proti Rusku a jeho představiteli Putinovi.

Je pochopitelné, že jeho protiruský postoj a podněcování k útoku proti Rusku má hluboké kořeny v jeho pokryteckém charakteru. Jakkoliv svou životní dráhu popisuje jako složitou či nelehkou (kdyby si nestěžoval, nebylo by to to pravé ořechové), viz např. vyhazov z MF, následná dělnická práce v Geologickém průzkumu apod. Nicméně, přes všechny tyto handicapy mu stála štěstěna po boku, neboť úspěšně (dálkově) vystudoval (!) přírodovědeckou fakultu, aby v zápětí v sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých letech podnikl okolo 25 zajímavých a náročných přírodovědeckých a sportovních výprav na Sibiř apod. Nezodpovězenou zůstává poněkud problematická otázka, kde vzal pan Štětina finanční prostředky na oněch 25 výprav na Sibiř za předpokladu jak uvádí, náklady na cestu si hradil z vlastních prostředků! Takto by bylo možné pokračovat v řadě pochybností, nevěrohodností, podlostí, lží a výmyslů, což však pro kariérní postup pana Štětiny nepřineslo negativní, ale naopak pozitivní body. Je to jen důkaz, na jakých principech lze dělat kariérní politiku, v jakých podmínkách se tvoří a uplatňuje politika státní i politika politických stran.

Štětinův neudržitelný militantní postoj a touha o demonstraci síly vojsk USA a NATO jsou natolik zoufale zběsilé, že se lze obávat o jeho příčetnost. Je až nepochopitelné, s jakým nadšením přijal fakt, že ukrajinský parlament přijal zákon, který dovoluje společná cvičení s vojáky EU a USA. „To si myslím, že je věc, které by Putin dobře rozuměl,“ s uspokojením vyjádřil svůj názor Štětina. Vůbec mu nevadí nějaká dohoda mezi prezidentem USA Reagem a ruským prezidentem Gorbačovem, že NATO nebude usilovat o rozmístění svých vojsk ve východní části Evropy, tedy včetně Ukrajiny. To svědčí o jediném a sice, že zmíněnými společnými cvičeními vojsk EU (není jasné, co má Štětina na mysli jako vojska EU, pokud tím nemyslí NATO) a USA by se měl nahnat strach Rusku, naznačit Putinovi, že jeho svéhlavá, svérázná obranná a pro západ nepřijatelná politika nebude dále akceptována a že západ je připraven tomu vojensky čelit. Jinými slovy, europoslanec Štětina volá po válečném konfliktu s Ruskem. Opravdu jenom Ruskem?

Europoslanec Štětina, jakkoliv se jeví díky svým chameleonským praktikám jako vzdělaný a inteligentní člověk, čemuž by nasvědčovalo i jeho vysokoškolské vzdělání. Vzdělání nelze panu Štětinovi upřít snad jen s poznámkou, že jej absolvoval za těžké totality, komunistického režimu, navzdory svému politickému a ideologickému přesvědčení. Jeho životopis (zde: http://www.jaromirstetina.cz/zivotopis/), je svým způsobem zajímavé, místy až dobrodružné čtení. J. Štětina je poměrně umný vypravěč, leč řada věcí z jeho životopisu je jen literární fabulace ztvárnění jeho rádoby pohnuté, složité a náročné životní dráhy, která vyvrcholila (zatím) postem europoslance v evropském parlamentu za TOP 09. Vzhledem k jeho ostrým loktům, bezcharakternímu a nezkrotnému egoismu, touze po uplatnění se na pravém spektru politického dění, vzhledem k jeho neudržitelné antipatii a nenávisti ke komunistům, Putinovi, Rusku a naopak jeho zalíbenosti ve strukturách západu a NATO si dovolím tvrdit, že tento protagonista neskromných militantních cílů pro pokoření Ruska i vojenskou silou bude natolik „oprsklý“, že bude kandidovat na prezidenta republiky v příštích prezidentských volbách. To už pak nezbude než zoufale volat: „Je třeba zabít Štětinu!“