Co by, kdyby? Otázka, z jejíž odpovědi až mrazí.

        Nicméně  stalo se, co málokdo očekával. Tolik kritizované a zpochybňované orgány, jako státní zastupitelství a Policie ČR prostřednictvím ÚOOZ velmi razantně zasáhly  a dostaly tak na světlo světa skutky, které byly jak politickou opozicí tak  veřejností silně kritizovány ( nestandardní vzdání se poslaneckého mandátu třemi členy ODS), podezřelé kontakty politiků s kmotry (styky politiků s vlivnými podnikateli Janouškem, Rittigem aj.), ale také skutky, které měli mimořádnou politickou dimenzi (Nagyová - zneužití Vojenské zpravodajské služby, nezákonné sledování atd.). Štěstí v neštěstí pro K. Schwarzenberga, protože se jednalo vyloženě o exponenty koaliční ODS, nikoliv TOP 09 (tam už si to někteří odbyli dříve jako Šiška kontra Drábek, Besser). Celý tento bezprecedentní politický skandál vyústil demisí premiéra Nečase a celé koaliční vlády. V tomto případě nelze předpokládat nějaký významný zásah „prezidenta“ Schwarzenberga, pokud by jím byl. Ovšem události, které nastaly krátce poté, by se již zřejmě  výrazně lišily od jeho činů, které už provedl skutečný prezident Miloš Zeman.

        Především to byl taktický postoj M. Zemana k událostem poté, co vyšly tyto skutečnosti najevo a bylo vzato do vazby několik do aféry zapletených osob v důsledku podezření ze spáchání trestného činu. Zde lze již konstatovat  zcela odlišný přístup který by s největší pravděpodobností zvolil K. Schwarzenberg. Ten by, zcela jistě pod vlivem M. Kalouska, horlil pro daleko razantnější kritiku orgánů činných v trestním řízení na podporu Kalouskovo vyjadřování na  adresu Policie ČR a státního zastupitelství za prezidenta Zemana, které bylo dostatečně výmluvné, ne-li evidentně  nekompetentní a   zcela neopodstatněné. Přesto by toto údobí , z hlediska potenciálního prezidenta Schwarzenberga, nebylo až tak výrazně či diametrálně vymezené či odlišné od toho, co či jak dělal M. Zeman. To hlavní, v čem by se Schwarzenberg  diametrálně lišil od M. Zemana by bylo v okamžiku, když vyvstala otázka, co a jak dál v politice a vládnutí v ČR.

         Jestliže M. Zeman, ještě coby kandidát na prezidenta při svých vystoupeních dal jasně najevo, že tato vláda by měla co nejdříve skončit, zcela otevřeně vyjádřil a potvrdil neměnnost svého  stanoviska i v případě, kdy Nečas padl a vláda podala demisi. Přestože se nabízelo několik možných variant na řešení vládní krize v důsledku pádu premiéra a jeho vlády, jakkoliv by se očekávalo, hlavně ze strany ODS, že by měl prezident Zeman při většinovém ( sto jedničkovém) zastoupení ve sněmovně, navrhnout premiéra z řad členů vládní koalice, hlavně pak v zájmu ODS jako poraženému vítězi posledních voleb, nestalo se tak. V případě prezidentování K. Schwarzenberga by se dalo zcela reálně  očekávat, že v rámci osobních zájmů o zachování  (ne)existence stávající trojkolalice, by požadavku ODS vyhověl.

     V této souvislosti jsou zcela irelevantní slova místopředsedkyně ODS a předsedkyně dolní komory Parlamentu ČR M. Němcové, že na to koaliční většinová 101 měla nárok jako strany, které dostaly mandát v řádných volbách. To je ovšem hrubé a neomluvitelné politické faux pas, neboť pokud jde o politické strany v trojkolalici, pak pouze dvě z nich tuto zákonnou ústavní proceduru absolvovaly. Strana LIDEM řádnými  parlamentními volbami nikdy neprošla a proto nemůže být řeč o legitimnosti vládní koalice a její ústavní nárok na upřednostnění pro jmenování vlády z jejich řad. Toho si je plně vědom i prezident Zeman a jakkoliv se jeho postup paní Němcové nemusí líbit (a on se jí opravdu nelíbí), M. Zeman jmenováním  neparlamentního  premiéra J. Rusnoka konal  zcela v intencích Ústavy ČR. To je jeden z klíčových momentů, které by v případě „prezidentování“  K. Schwarzenberga byly řešeny jednoznačně, byť neústavně, za to zcela jistě ve prospěch koalice.

      Pokud by se tak stalo, mělo by to za následek na jedné straně sice rychlé vyřešení či zažehnání vládní krize, na straně druhé za výrazné podpory „prezidenta“ Schwarzenberga, by to  znamenalo pokračování v neúnosné a škodlivé  politice stejné vlády, jen s jiným člověkem v čele, tedy  podle návrhu ODS (a ve shodě s TOP 09) s M. Němcovou. Takový krok by měl dalekosáhlé následky v tom, že přes všechny negativní  skutečnosti, které (do)vedly k pádu premiéra Nečase a  koaliční vládu k  demisi, dlouhodobý požadavek milionů občanů a politické opozice za její odchod (demisi), zajištěné (do vazby vzaté) osoby, výrazně se podílející na  systému korupce vládní politiky, veškeré další vazby a kontakty by zůstaly zachované, přičemž by bylo dostatek času na to, aby byly podniknuty  jisté kroky a opatření, vedoucí ke znemožnění  další odhalování této činnosti, případně  vazby na vlivné podnikatele a osobnosti. Jinými slovy, pro občany a společnost by to byl jen krok  z deště pod okap, nebo z bláta do louže, stačí si vybrat! Tolik očekávaný a potřebný efekt pro občany a opozici by byl v podstatě nulový, protože trend občanů a opozice byl zcela jasný – odstoupení vlády a vyhlášení nových voleb. Uvažovaný  prezident  Schwarzenberg  by vládu koalice ODS, TOP 09 a LIDEM (nic neříkající stranou) podpořil a  zřejmě kromě změny tváře na postu premiéra by to znamenalo nejen zachování jejich priorit, tolik škodlivých státu a občanům, ale pravděpodobně i zachování  personálního obsazení ministerských postů. To vše navzdory tomu, že z morálního hlediska by tam už neměl být nikdo a naopak,  z hlediska mravního a hlavně právního by už měla většina být dávno za katrem.

      Čas prezidentování Miloše Zemana je teprve na samém počátku, nicméně je možné konstatovat, navzdory mínění pravicových politiků, že kroky a rozhodování M. Zemana jsou velmi pragmatické. Podle vyjádření mnoha právníků a politologů sice netypické, snad i výjimečné a nestandardní, nicméně stále v souladu s Ústavou ČR. Není pochyb o tom, že v případě „prezidenta Karla“, který co by „kníže je některými lidem blíže“, by společnost zažila další zcela nebývalé politické a ekonomické kotrmelce, které stejně jako předchozí kopance, úlety, přehmaty a záměrné, společnosti škodlivé činy, by znamenaly pro většinu občanů další útrapy, které by taková Schwarzenbergem posvěcená vláda na společnosti a občanech páchala. Zda by pak řádné parlamentní volby nebyly stejně teatrální, nedemokratické a pod vlivem kmotrů, lobbyistů a kamarádů „z mokré čtvrti“ nelze vyloučit a to ani náhodou. Čeho jsou dnešní politici, zvláště ti vládní schopni, jsme měli možnost přesvědčit se z jejich dosavadního vládnutí a vedení politiky státu. A z takového pomyšlení jde až mráz po zádech. Říká se, že „ Není tak zle, aby nemohlo být hůře“. Po tom všem, co nemám tu koaliční vláda rozpočtové odpovědnosti (!) zanechala budeme však vděčni i za to, „když nebude hned  lépe, ale už nebude hůře“! To by nám pan knížecí prezident Schwarzenberg garantovat určitě nemohl  a ani nechtěl. Neměl by pro to nejmenší důvod. To je ta predikovaná odpověď na otázku: Co by, kdyby?