Bylo nebylo, věřte nevěřte...

https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/prasecak-na-miste-koncentraku-nema-v-zadne-zemi-co-delat-rika-rom-jehoz-rodina-prosla-lety-u-pisku-35475?dop-ab-variant=&;seq-no=1&source=hp .

Tak především, že pan Růžička mluví o „koncentračním táboře“ v Letech přesto, že toto místo je všeobecně, resp. podle dosud dostupných historických faktů považováno za „pracovní tábor“. Pokud by měl být tento tábor chápán jako „koncentrák“, pak se v takovém případě nabízí dosud nezodpovězená otázka jak bylo možné, že otec Karla Schwarzenberga si z tam umístěných lidí (Romů, tehdy ještě Cikánů) bral lidi na práce na svých gruntech? Pan Růžička rovněž zmiňuje, že „až“ v roce se 1997 dozvěděl, že jeho maminka prošla za války „k oncentračním táborem“ (!) v Letech u Písku. Říká, že jeho maminka i tatínek byli v koncentračních táborech a že měl veškeré informace o tom, co se dělo v nacistických lágrech. Ptám se také, zda je vůbec možné, aby jeho maminka a tatínek z nacistického koncentračního tábora se nějak dostali do obyčejného „pracovního tábora“ v Letech?

V dalším pojednání článku, ve kterém se pan Růžička vyjadřuje k Letům stojí, že „...na místě někdejšího romského tábora v Letech u Písku vyrostl v 70. letech prasečinec“. Proč tedy pan Růžička hovoří o „koncentračním táboře“ v Letech? Chce tím snad jen dodat důraz na zrůdnost existence tohoto tábora a umocnit utrpění, kterým Cikáni v táboře údajně prošli? Dále pan Růžička sděluje, že téměř dvacet let se v čele Výboru o odškodnění romského holokaustu snažil, aby „prasečák“ z Letů zmizel. „Už tenkrát, v roce 1998, jsem byl přesvědčen, že se to stát musí“. Nevím, zda pan Růžička takto vědomě a citově mluví z vlastního přesvědčení, nebo byl někým tak dokonale instruován, ale po dobu téměř 20 let jsem nezaregistroval, že by nějaký pan Růžička se téměř dvacet let snažil, aby prasečák z Letů zmizel. Je pravda, že o táboře v Letech, potažmo „prasečáku“ (proč ne o „vepříně“, jak se těmto zemědělským zařízením všeobecně říká) se na politické scéně mluví již několik let, jméno pana Růžičky jsem však v této souvislosti nezaregistroval. Mohu se ovšem mýlit a v tom případě se předem omlouvám.

Jiná věc pohled na bývalý tábor, respektive „prasečák“ v Letech je z hlediska záměru, jak tuto pietní záležitost sprovodit ze světa. Jak je známo, tato letitá záležitost se díky mazanému a vlastizrádnému ministru kultury a oddanému stoupenci Německého landsmanšaftu Danielu Hermanovi dostala do stádia, kdy korupčně zprofanovaná vláda rozhodla o odkoupení vepřína od soukromé firmy. Že nepůjde o malé, notabene naše peníze, nemusíme pochybovat. A nejen že jej stát vykoupí, on jej ještěza naše peníze nechá zbourat. Dobré, že? Podle všeho dobře instruovaný pan Růžička k tomu dodává, že na tom má hlavní podíl mezinárodní ostuda, neboť to (rozuměj „pracečák“ vedle Tábora) prý bylo našim politikům často vytýkáno ve světě. Poznamenávám, že v takovém případě mohl být pan Růžička sdílnější a říct, kde a jak se ta mezinárodní ostuda projevila.  Ale také jsme za tu dobu 20 let dostali do českého národa pravdu o tom, co se v Letech odehrálo,“ říká pan Růžička.

Nemyslím, že by český národ o pracovním, zdůrazňuji pracovním táboře v Letech neměl žádné povědomí. Měl, jenže s ohledem na jisté skutečnosti, které se neměly dostat na světlo boží (viz např. práce Cikánů p ro otce K. Schwarzenberga apod.) bránily tomu, aby se o nich také veřejně a popravdě mluvilo. Pan Růžička měl ve svých vzpomínkách a sdělené „občanské“ angažovanosti ve věci tábora a „prasečáku“ také zvažovat, zda vždy mluví úplnou pravdu, nebo jen to, co se od něj očekává. Pokud by chtěl svou výpovědi zapůsobit na city majority měl by si také uvědomit, že přehnanou otevřenost a cítění mu nemusí všichni spoluobčané, kterým je jeho sdělení určeno, zcela uvěřit. Myslím, že to se mu právě tímto sdělením zr ovna podařilo.

Jiří B a ť a , 9. srpna 2017