Vláda ve vleku podnikatelských lobby

Podrobnosti

Blogy / Jana Šimonová|

15. únor 2012|

Jana Šimonová|

10200 x

V době, kdy ministr Kalousek navrhuje zvednout daně z nemovitostí i daně z přidané hodnoty, kdy radí obcím zvýšit poplatky za svoz odpadů a kdy Vláda ČR připravuje občany na uhlíkovou daň, čili de facto daň z topení uhlím, navíc kdy vymýšlí povinné kontroly kotlů na pevná paliva v domech občanů, poslanci hájí nový zákon o ovzduší, který od roku 2016 ruší pro firmy poplatky za znečišťování vzduchu škodlivými látkami. Kde je logika? V lobby přece.

Na jedné straně se dozvídáme o tom, jak úředníci budou postávat před domy občanů a měřit emise, vycházející z jejich komínů, a následně pak podle zabarvení papírku občana pozvou k domluvě nebo předání výměru pokuty. Na straně druhé se plánuje zrušení poplatků firmám za znečišťování ovzduší, i když emise z komínů firem jsou nepoměrně škodlivější, objemnější a urputnější, ba dokonce nikoli sezónní, neboť trvající po celý rok, na rozdíl od emisí z komína domu, v němž občan v zimě topí uhlím, v létě obvykle netopí.

V mnohých lokalitách ČR, asi na jedné třetině území celkem, občané trpí smogem, ničí si zdraví a přihlížejí ohrožování zdraví svých dětí, i nenarozených. Přes veškerou snahu médií i občanských sdružení se situace nelepší. Občany volení poslanci, mnozí dokonce pocházejí z postižených lokalit, si dovolí naplivat těmto občanům do překvapených tváří a předložit a jednat o něčem tak zaujatém proti zdraví národa, jako je zrušení poplatků za znečišťování ovzduší v takové míře, v jaké se děje z průmyslových komínů.

Vzhledem k tomu, že zrušení těchto poplatků zároveň postihne státní pokladnu, avšak na straně druhé přihrává nemalý prospěch silným podnikatelům, musí občanům být jasné, že parlament jedná ve vleku podnikatelských lobby, nikoli podle slibů voličům, kterým ve volební kampani jednotliví volení zástupci slibovali to, co tušili, že by nastraženému občanovu uchu lahodilo.

Možná by nebylo od věci vrátit se k těmto předvolebním slibům a jednotlivé zástupce si pozvat k podání vysvětlení, proč jim ruka hlasuje jinak, než v předvolebním období pusa řečnila. Bohužel občanům chybí nástroj, který by stejně elegantně a téměř na počkání jako parlament a vláda chtějí zrušit poplatky za znečištění ovzduší, dokázal zrušit poslanecký mandát a zlovolného, falešnými sliby mrhajícího, do podnikatelské lobby zapojeného poslance odeslal tam, kam patří – na lavici hanby pro ty, co se zpronevěřili občanům.

Zástupci občanů ve vládě i v parlamentu se chovají tak, jako by se jich život sousedů, z nichž se vyloupli a nastartovali svou politickou kariéru, netýkal. Oni si berou své mzdy a odměny a debužírují v parlamentní jídelně, zatímco občané ztrácejí zaměstnání, krátí se jim mzdy, zvedají daně za potraviny a dětem za obědy ve školách. Elita ve vládě a v parlamentu se vozí v autech, aniž by se trápili nad cenou pohonných hmot, avšak občané počítají další a další stokoruny za pohonné hmoty i jízdenky dopravních podniků.

Elita ve vládě a v parlamentu díky svým příjmům nárůst DPH za nejnutnější produkty ani nepocítí, a stále jim zbude dost na nadstandard, kdežto občané, kteří celou výplatu věnují právě na tyhle nejnutnější produkty, nejen že nemají už nic na nadstandard, ale začínají si odříkat i to, co by pro ně mělo být běžné – ovoce, zelenina, zdravá výživa, kultura, knihy, vzdělání.

Občané však stále ještě svobodně a zřejmě nadstandardně dýchají, proto jimi zvolená elita popustí otěže průmyslu v tom směru, že nebude kontrolovat emise a vybírat poplatky za znečišťování životního prostředí průmyslovou výrobou.

Jako by životní prostředí bylo něco, co se dá na příští rok vyhodit a koupit nové. Jako by zdraví občanů bylo něco, co se dá zahodit a koupit nové. Jako by ti, co zvedli ruku pro zrušení poplatků za emise, nechápali, že před smogem, popílkem a rakovinotvornými emisemi není kam utéct a že v tom životním prostředí, jaké vytvoří tato generace, bude žít i ta další generace a ta generace, co přijde po ní, bude žít tak, jak jí to připraví ta předešlá generace. Životní prostředí dědíme stejně jako genetické mutace, způsobené jeho nekvalitou.

Je to snad pro vládnoucí elitu tak těžké pochopit, že ačkoliv majetek se dá zdefraudovat, ukrást, nebo jen odklonit, totéž nelze provést se zdravím, respektive zděděnou genovou zátěží? Opravdu vládnoucí elita není s to pochopit, že korupcí si vzduch kolem nosu nepročistí? Nebo se snad vládnoucí elita plánuje odstěhovat někam do Grónska, nebo alespoň ubytovat ve Velké ledové jeskyni u sousedů nebo v nějaké jiné ledové jeskyni u sousedů na druhé straně?

V civilizovaném světě silně převládá trend pečovat o kvalitu životního prostředí, a proto se tam každý delikt proti tomuto trendu tvrdě postihuje. Nás postihují námi volení poslanci, a to jednak tím, že ruší poplatky za průmyslové emise, jednak tím, že zvedají ruce pro zvyšování daní ze základních prostředků pro život, dokonce i z každého kbelíku uhlí, kterým si lidé zatopí, poplatky za komunální odpad, který byl většinou vyroben v průmyslu za vzniku zdraví škodlivých emisí: PET lahve, igelitové a polystyrénové obaly, kelímky na jogurty, termixy a jiné pochoutky, dózičky na žvýkačky, bonbóny, pečivo, maso, ... ostatně každý ví, co vyhazuje nejčastěji a v jakém objemu. Jen podotýkám, že mobilní telefony, kalkulačky, ani televizory to nejsou, ačkoliv se pro ně stanovil poplatek za likvidaci, jak jinak – pro koncového uživatele, a vybírá se předem, pro jistotu, kdyby snad chtěl uživatel se svojí nebezpečnou ledničkou v klidu dožít.

Jistě, logika dokazuje, že tak či tak nakonec účet zatáhne koncový uživatel. I ty poplatky za emise jsou nakonec zakalkulovány do cen výrobků. Ale uživatel platí účet až tehdy, kdy se výrobky prodají. Při zrušení poplatků za emise tedy do státní pokladny nepřijde asi 500 milionů korun ročně. V době, kdy na trhu práce zanikají pracovní místa, a tedy občané odvádějí méně daní z výdělku a pak i méně daní z nákupů, je jasné všem ekonomicky myslícím lidem, že zrušení poplatků za emise je kontraproduktivní krok.

Jako kontraproduktivní krok je vnímají i ti, kteří se zamýšlejí nad tím, jak se management firem bude snažit o minimalizaci emisí, když za ně nic nemusí platit.

Jako vysoce produktivní krok zrušení emisních poplatků na druhé straně vnímají ti, kteří spekulují nad tím, jak podpořit své přátele mezi silnými podnikatelskými lobby, neboť podle toho, kolik oni ušetří, tolik přispějí na politickou kariéru svého koně.

Kdo ale zalepí vzniklou díru za zrušené emisní poplatky ve státní pokladně? Občan přece. Než čekat, až občan výrobky nakoupí a prodejce odvede DPH, bude rychlejší, elegantnější a vtipnější inkasovat na občanech poplatky za jeho samotnou existenci, což bydlení v malých RD s jedním kotlem na tuhá paliva nebo v bytovkách, zvaných Havlem králíkárnami, opatřenými dálkovým topením, beze sporu je.

Koho tedy podporují ti, které si občané navolili jako svoji politickou reprezentaci? Nejspíše tedy lidé ve vládě a parlament podporují průmyslovou lobby. Nejsou to totiž občané, ale průmyslová lobby, která jim dopomohla k moci, bydlení na úrovni a následně dalšímu rozpínání rodinných majetků.

Podporovat průmyslovou lobby znamená zároveň skákat po hlavách těm, co uvěřili slibům a na kandidátce zakroužkovali a tím katapultovali do užšího výběru ty, které nyní přikrmuje méně významně občan a výrazně významně průmyslová (nebo i jiná) lobby. Proto politická elita musí ochotně tancovat podle hlasitého a vtíravého pískání průmyslové lobby, nikoli podle málo slyšitelného sípání přiotráveného občana.

Česká vláda je bez pochyb ve vleku podnikatelských lobby a pracuje ve jménu honu za majetkem a ekonomickou a politickou mocí. Zavádí chaos, protekcionismus a korupci do organizace a využívání pracovních sil společnosti, do organizace výroby a rozdělování produkce (výrobků i služeb) a do organizace a řízení vzdělávání společnosti a rozvoje vědy. Korupci nahrává i systém dotací, respektive systém jejich přidělování.

Výsledkem pak je nejen vylučování produktivních sil, ekonomicky schopných, vzdělaných, s osobnostními vlastnostmi, které by měly být společností ceněné, (na příklad padesáti a víceletých odborníků), leč mnohdy nejsou, ale zároveň ochuzování společnosti jakožto celku, podlamování její odolnosti a nastolování pravidel existence, která přestává být hrou na život, ale začíná být bojem o život, bohužel mnohdy doslova (na příklad při setkání se zájemcem o lehké získání cizího majetku). Výsledkem také je na trhu nerovný konkurenční boj, protekcionismus, korupce a devalvace skutečných schopností (na příklad schopností vysokoškoláků) a kvality (na příklad kvality dálnice D1 na Ostravsku).

To je tedy přínos politiky, vedené lidmi, kterým chybí zpětná vazba v sociálním cítění, morální hodnoty a osobní disciplína, kterým naopak nadbývá exhibicionismus, touha po moci a majetku, lidmi, kteří díky svým vlastnostem jsou korumpovatelní a lehce manipulovatelní jednou tou lobby a jindy zase jinou, a kteří díky svým vlastnostem nepociťují povinnost zodpovídat se za své činy, rozcházející se se sliby, danými voličům. Přínos politiky pro lobby, ne pro občany, respektive proti občanům.

Komentáře