Prognózy

Prognózy

Bohumil Kobliha, Nedělní Hlasatel, Illinois, 1999!!!!!

Psát prognózy bývá vždy odvážné a dost často nevděčné. Své odvážnější analýzy a úsudky někdy ani nechceme pouštět na světlo Boží.

Ve svém článku k Jugoslávské tragédii „Vše je jinak“ jsem na závěr použil slova skvělého nestora svobodné žurnalistiky, jak jsme mu v Londýně říkávali, Rudolfa Kopeckého (1893-1981).

Jeho odtušení znělo: „Vyhrají-li třetí světovou Spojené státy, je konec. Vyhraje-li Rusko je za sto let vše v normálu“.

Dle reakcí čtenářů jsem vidět, že jeho prognóza se opravdu dotkla našeho myšlení. Z České republiky jsem dostal dokonce ozvěnu, že ten Kopecký musel být „oberkomunista“. Oproti tomu z Ameriky jsem obdržel hlubší zamyšlení a vyslovenou obavu „že americká vláda vykročila na tu nejhorší cestu jakou si lze představit“.

Vraťme se ale k zvěčnělému Rudolfu Kopeckému.

Zmíněnou prognózu mi při našich častých konzultacích a diskuzích v sedmdesátých letech opakoval několikrát. Nevím zda ji uvedl veřejně v některém ze svých článků či prací. Tehdy před lety by to bylo i dosti odvážné a postavil by možná proti sobě i své mnohé oddané čtenáře. Tehdy se ještě obecně věřilo, a i já věřil, že Amerika je zachráncem Evropy, světa, civilizace vůbec, a že je nejlepší a nej..nej..nej..ve všem. Postavit se proti obecnému mínění, a po vítězné II. světové válce ve které USA hrály tak důležitou roli, by asi opravdu neuspělo.

Zahraniční redaktor Rudolf Kopecký samozřejmě nebyl komunista. Naopak byl kritickým a inteligentním antikomunistou, který za II. světové války, přesto že ho Beneš nesnášel jako „konkurenta“, byl tajemníkem Hospodářské rady čs. Vlády v Londýně. Po válce se domů vůbec nevrátil poněvadž viděl vývoj k totalitě. Když byl od některých členů vlády vyzýván aby se vrátil. Říkal jim prý: „když mi zaručíte takovou svobodu jakou jsme měli za

Rakouska, vrátím se!“ Ale to mu pochopitelně nikdo zaručit nemohl. Zde v Anglii pokud vím stranil konservativcům, a s ním celá jeho rodina. Jeho syn Vladimír Kopecký byl za konservativce dokonce zvolen starostou významné čtvrti Ealingu, kde bylo usedlých hodně bývalých státních a koloniálních úředníků a důstojníků.

Za první republiky byl Rudolf Kopecký Národním demokratem, tedy pravičák ve starém dobrém smyslu slova. Jinak byl jedním z nejvýše vysvěcených svobodných zednářů francouzské lóže Velkého Orientu. Proto ono konkurenství s Benešem! Zde je třeba poznamenat, že se později se zednářstvím rozešel.

Rudolf Kopecký jako novinář a publicista se nikdy nesnížil k propagandistce či tendenčnosti. Viděl věci do značné šíře a zvažoval děje pod zorným úhlem skutečného prospěchu občanů, všech „obyčejných“ lidí všude. Pozoroval jak demokracie USA degeneruje. Viděl jak degeneruje prostý americký občan právě vlivem amerického blahobytu, a viděl jeho manipulaci. Viděl jak se z politiky dělá „show“. Viděl jak manipulátoři Američanům odkrádají duši, a to v celé šíři politického spektra, a cpou mu místo toho pouťovou růžovou vatu sladkého života!

Oproti tomu byl názoru, že v Rusku zůstala přes všechna utrpení lidem duše, slovanská duše. Tvrdil, že náš vliv na Rusko býval a mohl být pro budoucnost velmi pozitivní. Vždyť velký počet českých profesorů přednášel na ruských univerzitách a čeští inženýři měli v Rusku pravděpodobně větší vliv než američtí. To alespoň zasvěceně tvrdívával. Nemám materiál, abych to vyvracel. Naopak mám ve své referenční knihovně vzácný výtisk knihy „Ohlas soudobé inženýrské práce“ z roku 1930 vydaný SIA (Spolkem inženýrů a architektů z první republiky) a ten naše úspěšné projekty v Rusku potvrzuje. Tolik k Rudolfu Kopeckému.

Zbývá říci, proč jsem já neváhal použít výrok, i když je svým způsobem zastaralý poněvadž silová hra už není tak jednoduchá jako bývala: USA vs SSSR.

Od „Clintoniády“ se potvrzuje, že v Americkém politickém životě přestala být mravnost důležitá. Kde není mravnost přestává hrát roli spravedlnost a všechno lze přihnout dle potřeby. V klimatu manipulativní demokracie, která nám byla vpašována do života společnosti mocenskými gangy a mafiemi, jsme bezmocní. Jsme ovlivňováni a řízení reklamou a především televisním signálem.

Potvrzení se nám právě přesvědčivě dostalo v Jugoslávské tragédii. V zájmu globalistů byla celá zem rozbita a rozdrobena na bezbranné regiony, a nikdo, natož desorientovaný občan, tomu nemohl zabránit.

Ovšem první obětí globalistů se stal sám prostý Američan. USA jako stát přestal být záležitostí amerických občanů, ale je v rukou mafií. Jimi vyvozované tlaky vysávají starousedlíka. Asi tak jako velký pes přestal mít blechy, ale naopak blechy začaly mít psa.

Jako nejsilnější mafii můžeme vidět globalistické miliardářské lobby sekulárních sionistů, pokud nejsme slepí k činnosti paní Albrightové a spol., o roli svobodných zednářů nemluvě. Jejich vlivem se NATO stalo globalistickou údernou pěstí. Používají ho a budou používat k prosazování svých světových hospodářských a finančních rejdů a expanzí. Zcela podle receptů dávných kolonizátorů, kdy se uchvacovala Afrika či Východoindickou společností dobývala Indie. Tehdy se proti domorodeckým oštěpům a šípům používaly pušky a kanony, dnes se proti puškám a kanonům domorodců vrhají sofistikované řízené bomby a rakety nacpané vším možným svinstvem. Proti bezbranným civilistům se nasazují hospodářské blokády, ekonomické, finanční, politické a rasistické (!) podrazy a vydírání. Ty nejhorší zbraně zůstávají „v šuplíku“.

První globalistická válka má poněkud jiné technologické obrysy, než všechno, co jsme v historii poznali.

Londýn 18.7. 1999

P.S. Bohumil Kobliha -