Tak jsem se ocitnul ve vězení pro mladistvé. Nebyly to ale ztracené roky. Seznámil jsem se s vězeňským imámem Fahimem. Měl školy v Saudské Arábii a pobíral plat od saudské i italské vlády. Vysvětlil mi, že nejsem žádný kriminálník, ale svatý bojovník, který musí splnit svůj úkol. Když mne po třech letech propouštěli, dal mi nejen adresy spolehlivých mešit v Německu, ale také čtyři falešné pasy. Tak jsem se mohl vydat do Německa splnit své poslání. To už mi bylo 16 a byl jsem Iráčan. Držení falešných pasů je v Německu trestné, ale jenom pro domorodce. Pro nás ostatní platí „kolik pasů máš, tolikrát jsi člověkem“. A kolikrát si člověkem, tolikrát dostáváš sociální podporu. Já se svými čtyřmi podporami na tom byl líp než nějaký fricek, co kroutil přesčasy ve Volkswagenu.
Začal jsem se připravovat na svůj úkol, ale nebylo to snadné. Přede mnou již bylo několik úspěšných bratrů džihádistů a evropští chálifové nám šli pěkně ostře po krku. Vyhlašovali proti nám výjimečné stavy, kladli proti nám květiny, zapalovali proti nám svíčky a zahájili evidenci vzduchovek.
Byl předvánoční čas, kdy se křesťané shromažďovali na různých trzích a tak jsem se rozhodl udělat to jako bratr džihádista v Nice. Kamion jsem si opatřil od jednoho polského řidiče. Ten se stal příčinou mých nynějších potíží a plně souhlasím s názory některých evropských vůdců, že ten východoevropskej póvl nemá v Unii co dělat. S tím šoférem jsem to vyřídil nožem a s nožem to já umím od dětství dobře. Můžeš se zeptat Abdula, toho pumpaře z Hammametu, který přišel do nebe už před deseti lety, když mi liknavě vydával tržbu.
Jenže ten polskej prevít se nějak zmátořil a skočil mi na přístrojovou desku, když už jsem řídil jeho kamion. Sice jsem ho vyřídil střelou do hlavy, ale nejspíš zmáčknul nějaká hejblata, a když jsem přeskakoval v plné rychlosti obrubníky na pěší zónu, začal kamion sám od sebe prudce brzdit. Přestal jsem ho ovládat a místo stánku se svařeným vínem jsem trefil stánek s náboženskou literaturou. Tam, to se rozumí, zevlovalo jen minimum křesťanů.
No a to je důvod, proč teď zasedá ta nebeská komis. Dohadují se, zda patřím do nejvyššího sedmého nebe, jako kolega z Nice, když jsem rozšmelcoval tak málo lidí. Já jsem ale chtěl pro lásku boží! Nebyla to moje vina, že se to nepovedlo! Proto poníženě prosím o tvou laskavou přímluvu, největší z proroků.
Komentáře