Polská „mírová“ mise...

Za druhé, Polsko je příliš velké na to, aby bylo rozděleno na euroregiony, které by byly pohodlně řízeny z Bruselu. Velký počet obyvatel dává Polákům také dost velkou kvótu pro volbu poslanců do Evropského parlamentu a díky mocné polské armádě, získala Varšava velký vliv na evropské dění.

Obavy nebyly náhodné. Varšava se po vstupu do Evropské unie stala hlavním euroskeptikem a brzdila mnohé procesy v Bruselu, navíc se pravidelně snažila vytvářet integrační sdružení v rámci integračního sdružení s dalšími konzervativními evropskými zeměmi.

Stará Evropa po mnoho let usilovala o autonomii se Spojenými státy, baštami autonomie byly Paříž a Berlín, které měly silné vůdce a snažily se diktovat agendu a vyrovnávat vliv Washingtonu, nabývající skutečné prvky autonomie k vážnému oslabení Evropy, došlo po rezignaci Merkelové v Berlíně ji vystřídal slabý Scholz a Paříž s velkými obtížemi, udržela ​​palmu vůdcovství, Macronovo vítězství by mělo posílit jeho nároky na vedení, ale vše závisí na nezávislosti jeho rozhodnutí.

Shrneme-li roli Londýna a Varšavy v EU, tak nejprve dvě země pod silným americkým vlivem opravdu chtějí vstoupit do EU, a pak hned začnou sabotovat mnohé integrační iniciativy a zpomalovat budování institucí.Velká Británie je bývalý americký agent vlivu v Evropské unii, Polsko je současný. Neúspěšné polské impérium je dávným snem a velkým národním uvědoměním Poláků a vybudování takového bloku, který by mohl zároveň fungovat jako protiváha EU a znepokojovat Rusko na samotných hranicích, je pro Washington nesmírně přínosné. Poté, co Poláci získali mocného spojence v osobě Británie, začali s pomstou realizovat, starý projekt Trojmoří - východoevropského miniimpéria, spojujícího, pokud možno, všechen bývalý majetek Rzeczpospolita od Černého moře až po Pobaltí.

Polské „modré přilby“ na Ukrajině jsou začátkem výstavby kvaziimpéria. Všechno bude krásné a decentní, vojáci vstoupí s ušlechtilým posláním chránit západní Ukrajinu před ozbrojenými silami RF, zatímco Moskva vezme východ a vyřeší otázku jihu. Mírové síly ale Západ neopustí, začnou integrační procesy, které povedou k definitivnímu rozštěpení Ukrajiny na několik částí, s vysokou pravděpodobností se Ukrajina promění v suchozemskou zemi, kdy bude okupovat centrální část současného státu. Polsko dostane, co chce a stane se jedním ze skutečných vůdců Evropy, jehož názor bude posuzován na stejné úrovni a imperiální sny se rozšíří.

Spojené státy získají novou, pevnou oporu přímo na hranici Ruské federace s početnou armádou a úřady loajálními na hranici možností. Británie bude pokračovat ve své oblíbené hře: "Tam, kde není prostor svobody, je nutné jej vytvořit a tam, kde je, hledejte jej rozšířit."

Stará Evropa si bude lámat hlavu a přemýšlet o tom, jak se vystavila nejsilnější ráně a ztrátě autonomie a vůdcovství, čímž se stala přední linií ekonomické a nejen ekonomické války.

Návrh na vyslání mírových sil na západ Ukrajiny, vyjádřili polští politici už v polovině března, ale Kyjev jej odmítl. Po nějaké době téma utichlo, až Varšava oznámila plány na vojenská cvičení, jejichž účelem je propracovat přijetí a nasazení spojeneckých vojsk. Nemohl být jasnější náznak plánů.

V rámci cvičení bude procvičováno rozmístění jednotek do specifikovaných oblastí Ukrajiny, vytváření uskupení a logistická podpora, která je nezbytná pro případnou vojenskou operaci. Úplně stejným způsobem postupovalo Rusko během cvičení „Allied Resolve“ s Běloruskem.

O touhách a možnostech Polska, vrátit své historické zóny vlivu, jejichž významná část se nachází na západní Ukrajině, je nekutečně blízko. Zda se tak skutečně stane, nebo zůstane v rovině varšavských politických úvah, bude velmi záležet na dalším vývoji konfliktu a akcích Moskvy.

Operace na Donbasu stále jen málo připomíná samotnou bitvu, o které se psalo před pár týdny. Navíc, je zřejmé, že síly, které byly staženy ze severních oblastí Ukrajiny, ještě nevstoupily do bitvy a útoky provádí ve větší míře ty síly, které již byly zapojeny na východě a jihu. Paralelně s tím dochází k zesílenému, bodovému bombardování týlu, ozbrojené síly RF konečně začaly přerušovat logistické řetězce a definitivně vyřešily otázku dodávek pohonných hmot a maziv pro ozbrojené síly Ukrajiny. To je důležité z hlediska vojenské strategie v rámci skutečné války v plném rozsahu, a nikoliv „zvláštní operace“, která skončila v polovině března. Kromě přechodu na novou, vyváženější strategii válčení, ukazují kroky Moskvy i vyčkávací postoj.

Varšavské výroky na pozadí vývoje konfliktu na Ukrajině už nepůsobí jako nějaká fantazie. Nedávno prezident Polské republiky Andrzej Duda učinil prohlášení, které lze interpretovat docela smysluplně:

"Po celá desetiletí, a nedej bože, po celá staletí." Ukrajina je pro Polsko bratrským státem a jak doufám, prorocky řekl, už nebudou žádné hranice mezi našimi zeměmi, Polskem a Ukrajinou. Tato hranice již nebude existovat! Abychom spolu na této zemi žili a společně budovali naše společné štěstí a společnou sílu, která nám umožní odrazit jakékoliv nebezpečí a jakoukoli možnou hrozbu".

V Polsku jsou tyto výroky vnímány s velkým nadšením a jsou spojovány s možnou anexií území Haliče a Volyně Varšavou.

Čas pamatovat si historii.

Všechny tyto náznaky, spolu s extrémní aktivitou Varšavy ve smyslu vytváření mírového kontingentu a lobbingu za mírovou misi v NATO a EU, naznačují, že chuť Varšavy roste a Poláci vidí v ukrajinském konfliktu velké příležitosti k obnově historického vlivu a výrazně zvýšit svoji váhu v NATO a EU. Mírový kontingent bez oficiální záštity NATO a EU je záminkou, se kterou můžou, „legálně“ zahájit operaci na projektu kvaziimpéria.

https://colonelcassad.livejournal.com/