„Evropa páchá sebevraždu. Nebo alespoň její lídři se rozhodli spáchat sebevraždu," napsal před pár dny Douglas Murray pro deník The Times. „Evropa už nechce plodit potomstvo, ani bojovat za sebe či dokonce už ani stát si za svým." Murray tyto paradoxy popisuje ve své knize Podivná smrt Evropy (The Strange Death of Europe) a nazývá je existenční civilizační únavou.
Angela Merkelová udělala fatální rozhodnutí otevřením dveří milionu a půl migrantů, aby tak zmírnila demografický propad své země. Není náhodou, že Merkelové, která sama nemá děti, dali přezdívku matka migrantů. Merkelové evidentně nevadí, že masivní příliv migrantů změní německou společnost, pravděpodobně již navždy.
Nově zvolený francouzský prezident Emmanuel Macron odmítá tvrzení Francoise Hollanda, že Francie má s islámem problém. Je proti odpírání občanství džihádistům, a trvá na tom, že Islámský stát vlastně není islámský. „To, co je problémem dnes, není islám, ale jisté chování, které můžeme definovat jako náboženské a potom toto chování přiřazujeme k osobám, které praktikují toto náboženství".
Macron hlásá jakýsi multikulturní bufet a otevírání hranic. A samozřejmě nemá děti. Proč by vlastně mělo Merkelovou, Rutteho, Macrona a jiné trápit, že na konci jejich života už Evropa nebude Evropou?
Trápit by to ovšem mělo jejich voliče! Proč se tak neděje, je poněkud nepochopitelné!