Vypalování porostů je jako ruská ruleta - může jít o život

Přímé vypalování trávy je však v České republice ZAKÁZÁNO hned třemi zákony. Zákonem o požární ochraně 91/1995 Sb., zákonem o myslivosti 23/1962 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákonem o ochraně přírody a krajiny 114/92 Sb. Vypalování je přestupek a za něj fyzickým osobám hrozí pokuta do tisíce korun na místě. Ve správním řízení můžete "vyfasovat" pokutu od čtyř do dvaceti pěti tisíc korun.

Nejen, že tento způsob není při zmlazování trávy nikterak účinný, navíc zahynou tisíce rostlin, brouků, savců a leckdy i ptáků. V neposlední řadě také samozřejmě dochází k materiálním škodám a k ohrožení lidského zdraví. Existuje spousta případů, kdy v důsledku vypalování trávy uhořel člověk. Problém je falešný pocit jistoty, že nám se to nemůže stát.

Míra škodlivosti vypalování trávy je dána ročním obdobím. V zimním období a brzy z jara jsou škody na rostlinách a živočiších menší než ve vegetační době a na podzim. Velký žár, který při hoření trávy vzniká (až 800. C) může způsobit zničení většiny vývojových stádií hmyzu (larvy, kukly, vajíčka) nebo dokonce jejich úplné vyhubení, kouřové zplodiny ohrožují živočichy sdružující se na stromech a keřích až do výšky tří metrů. Na živočichy, kteří se pohybují pomalu, má vypalování trávy největší dopad. Jde o měkkýše, obojživelníky, plazy a některé druhy mravenců. Ohněm může dojít ke zničení nejen přirozených stanovišť živočichů, ale také jejich koridorů, po nichž migrují, líhnišť v rostlinných zbytcích a úkrytů.

Z výsledků studie zkoumající vliv vypalování travního porostu na populaci ještěrek obecných vyplynulo, že po tomto zásahu hustota populace klesla na méně než polovinu. Na vypalování trávy doplácejí i chránění čmeláci, kteří přezimují v mělkých myších dírách. Pokud vypálíme určité místo s klíšťaty, zahubíme také jejich přirozené nepřátele, kterými jsou zástupci hmyzu - mravenci, draví brouci, pavouci - hlavně skákavky, ale také létavý hmyz jako jsou nejrůznější druhy dravých vážek, much nebo vos. Řadě lidí se osvědčilo denně užívat tabletku B-komplexu jako nejvhodnější prevenci nejen proti komárům, ale i klíšťatům.

Pokud užíváte tyto vitamíny, pak hmyzu nevoníte a tudíž se vám vyhne obloukem. Osobně mohu potvrdit, že to funguje. Negativní dopad vypalování trav se netýká pouze živočichů, ale také rostlinných společenstev a půdních mikroorganizmů. Vypalováním se ničí především kulturní a kvetoucí rostliny, a naopak se zvýhodňují nežádoucí druhy travního plevele, jako jsou šťovík, jitrocel, smetánka lékařská, sítina, pýr aj. Výsledkem vypalování trávy je snížení biodiverzity (druhové rozmanitosti) jak společenstev rostlin, tak živočichů, mikroorganizmů a zvýšené riziko vzniku požáru. Mnoho zahrádkářů argumentuje tím, že popel, který takto vznikne je dobrým hnojivem a že tím naopak obohatí půdu o živiny. Popel je však velmi často rozfoukán větrem nebo jej splaví déšť, takže se potřebné živiny do půdy nakonec nedostanou.

Žďáření je způsob získání zemědělské půdy pomocí vypálení lesního porostu nebo křovin. Původ žďáření sahá do počátku zemědělství.

V zemědělské krajině však žďáření pozbylo svůj význam. Vypalování mezí a luk se tak stalo nepovolenou a nebezpečnou činností, kterou ohrožujeme sebe i okolí.

Na rozdíl od stepních oblastí v Asii či Americe, kde dochází přirozeně k vypalování travních společenstev (působením abiotických činitelů - blesku), u nás k tomuto samovolnému vzplanutí lučního porostu nedochází a ani to není žádoucí. Nevíme o jediném případu zapálení louky bleskem. Příčinou vzniku požáru je tedy výhradně lidský faktor.

Nepovolené vypalování trávy, může svým způsobem připomínat tzv. ruskou ruletu. Většině lidí, kteří znají adrenalinovou hru „ruská ruleta“, přeběhne mráz po zádech. Jedná se o smrtelnou hru, kdy má člověk v zásobníku revolveru jedinou střelu, zatočí válcem, otočí hlaveň proti sobě a stiskne spoušť…

V letech 2007 až 2009 došlo při vypalování trávy v kraji Vysočina k 139 požárům, které měli tzv. „hospodáři“ zpočátku pod kontrolou. Poryv větru pak způsobil, že zprvu kontrolované vypalování trávy se začalo rozšiřovat do míst, kam si to občan vůbec nepřál. Vznikly tak zbytečné škody na majetku nejenom tzv. hospodáře, ale i na majetku sousedů. V uvedených letech došlo ke škodě převyšující částku 727 000,- Kč. Majetkové škody jsou ovšem bezvýznamné proti poškození lidského zdraví, či dokonce ztrátě života. Těžko rovněž vyčíslit škodu na životním prostředí. Zejména starší lidé mohou, úměrně svému věku a svým pohybovým možnostem, v takovém okamžiku podlehnout panice nebo ztrátě orientace v zakouřeném prostředí.

Jen málokdo si uvědomuje, že vypalování suché trávy může skončit tragicky a že se jedná o nebezpečnou činnost viz. video v následujícím odkazu.

http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/cernakronika/pri-vypalovani-travy-na-zdarsku-zemrel-starsi-muz.html

Zdroj: http://www.lesni-park.cz/co-zpusobujeme-prirode-kdyz-vypalujeme-travu/