Kdo pohne světem? Zpráva BIS v širších souvislostech
- Podrobnosti
- Blogy / Emil Kalabus|
- 10. prosinec 2018|
- Emil Kalabus|
- 5689 x
Emil Kalabus
Nebudeme si nic nalhávat. Západ je na ekonomickém ústupu. Nikdo už
nepochybuje o tom, že se vynořují nové mocnosti s ambicí doposud úspěšný Západ a jejich vedoucí činitele nahradit.Tím se objevuje napětí mezi mocnostmi, jejich satelity a nově vznikajícími ekonomickými bloky.
Ruku v ruce s tím jde zájem politicky i ekonomicky ovlivňovat dění v různých zemích a částech světa či ekonomických blocích, které by náš vlastní vývoj mohly ohrozit. Také proto se těmito souvislostmi zabývá Bezpečnostní informační služba – BIS.
Ekonomická expanze Číny je patrná snad nejvíce. Čína nahrazuje ekonomicky doposud vládnoucí Spojené státy.
Příkladem může být Afrika. Zatímco Američané a Evropané vnímají Afriku jako zdroj nestability, migrace a terorismu, Čína v ní vidí v první řadě příležitost. V roce 2009 se stala největším obchodním partnerem Afriky a sesadila z tohoto postu zmíněné Spojené státy. Podle odhadů Světové banky míří do Číny asi 16 procent produkce subsaharské Afriky, naopak Čína má na dovozu do Afriky podíl zhruba 21 procent.
Čínské firmy (odhadem 80 procent z nich jsou státní) si zajistily přístup k africkým ropným polím a nalezištím drahých kovů. Peking v rámci své zahraniční politiky nevměšování čile obchodoval i s autoritářskými a zkorumpovanými režimy typu Súdánu a Zimbabwe, za což jej západní vlády i lidskoprávní organizace opakovaně kritizovaly.
Do Afriky ovšem nemíří pouze velké společnosti, ale i tisíce obyčejných Číňanů v naději, že tam naleznou lepší příležitosti k podnikání. Odhaduje, se že v současnosti v Africe působí kolem milionu čínských podnikatelů.
v roce 2000 se obchod mezi Čínou a Afrikou pohyboval kolem 10 miliard amerických dolarů. Do roku 2014 se jeho objem zvětšil víc než dvacetinásobně, na 220 miliard dolarů, a do roku 2020 by se chtěl Peking přiblížit 400 miliardám.
Podle Financial Times znamená čínská přítomnost pro Afriku velký benefit – tím je možnost volby. Desítky let setrvávaly africké vlády ve vztazích se zahraničními dárci, které neslibovaly pro jejich země žádnou perspektivu. „A díky Číně se tradiční rozdělení rolí dárce-příjemce významně změnilo,“ říká zambijská ekonomka Dambisa Moyová. „Africké země potřebují obchod a investice. A Čína, nebo kdokoliv další včetně Indie, Ruska, Turecka či Brazílie, přináší do Afriky nové obchodování a investiční příležitosti. A to je dobrá zpráva.“
Logicky však narůstá vliv těchto států a to se nelíbí Západním zemím, které v oblasti ztrácejí svůj vlastní vliv. Jde především o USA a EU.
V posledních letech probíhá v Africe skrytý boj mezi Čínou a Západními mocnostmi. Čína je vytlačuje z jejich pozic. Prakticky každé zostření situace v Africe je následkem tohoto boje. Čína pro rozšíření zóny svého vlivu nepotřebuje bojovat. K vytváření přátelských geopolitických oblastí využívá ekonomiku. Vliv na Afriku začal v říjnu 2008 po čínsko-africkém fóru pro spolupráci, pořádaném v Pekingu. Zúčastnilo se ho přes 50 hlav afrických států a zplnomocněných zástupců afrických vlád. Na tomto fóru byly potvrzeny dobré vztahy s asijským gigantem.
Současná nová vlna studené války se nevede o demokracii, o způsob volby a charakter politiky. Vede se ze strachu o budoucí přežití. Jde o zdroje. Současná zpráva BIS je taková jaká je. Je jisté, že čínský vliv dnes přesahuje nejen hranice Afriky, ale všech států světa včetně západních zemí.
Čína zažívá zlaté ekonomické období. Její HDP od zavedení prvních ekonomických reforem v roce 1978 vzrostlo třicetinásobně a z poměrně zaostalé Říše Středu se během dvou generací stala největší ekonomika světa. Aby si Čína tuto pozici světového lídra udržela i v budoucnu, oživuje bájnou Hedvábnou stezku, která spojovala Čínu s Evropou.
Dle nedávno zveřejněného akčního plánu si Peking od tohoto projektu slibuje, že "díky rozvoji států ležících na obou stezkách, suchozemské a mořské, dojde ke změně světového politického a ekonomického prostředí". A nejen to, Si Ťin-pching na 'Boao Forum for Asia' prohlásil, že jeho země očekává, že během pouhých deseti let roční objem přepraveného zboží přesáhne 2,5 bilionu dolarů.
Obává se snad Západ spolupráce s Čínou, Ruskem a jinými zeměmi v tomto přínosném projektu? I když tvrdíme, že o spolupráci s Čínou nestojíme, skutečnost je poněkud jiná. Dokladem toho je nemalá účast západních zemí v čínském projektu AIIB.
Jako první ze zemí Západu projevila zájem o členství Velká Británie. Britské ministerstvo financí pak uvedlo, že se bude snažit zajistit, aby AIIB „ztělesňovala nejlepší standardy v účetnictví, transparentnosti a řízení“.
Poté, co o členství v AIIB projevila zájem Velká Británie, neváhaly se přidat další západní státy. Často jde o velmoci a spojence USA: Francie, Německo, Itálie, Lucembursko, Švýcarsko a další.
Zdá se, že mnoho zemí je stále více unaveno americkými svévolnými ekonomickými sankcemi, mícháním politiky do systému SWIFT, manipulacemi s dolarem a komoditami, škrtícími úvěry MMF a Světové banky s nerovným zastoupením v těchto institucích. A to nemluvě o bezohledném násilí používaném na ochranu tohoto systému.
Čína je unavena čekáním na to, že ji bude poskytnuta větší pravomoc v mezinárodních bankách, takže si vytváří vlastní příležitosti po celém světě. Je zapojena do vytváření rozvojové banky BRICS, alternativy SWIFTu, budování kanálu v Nikaragui konkurujícímu Panamskému kanálu, a nyní vévodí nové Asijské infrastrukturní rozvojové bance (AIIB).
S ekonomickou silou Číny, která soupeří s USA, a rozvíjejícími se ekonomikami, které dohromady vytvářejí minimálně polovinu světové produkce, vzniká nutnost, aby architektura světové ekonomiky byla aktualizována na nové poměry a dostala novou formu.
Sílící Rusko a sílící Čína jsou svými politickými systémy i ekonomikami pro západní kapitalismus stále nebezpečnou alternativou. Jsou to politické systémy, které si nehrají na absolutní oddělení moci výkonné, zákonodárné a soudní...Rusko navíc disponuje obrovskýmizdroji surovin o které měl Západ vždy obrovský zájem. Proto je a musí být Rusko nepřítelem číslo jedna pro Západní země. Není to proto, že má Putina, je to proto, že má zdroje a suroviny, které jsou pro Západ v současnosti téměř nedostupné. Dá se říci, že s odchodem Jelcina ruské zdroje vyschly.
Ve světle toho, se dá chápat i zpráva BIS za rok 2017.
Osobně nemám k veřejné zprávě BIS žádné výhrady. Odborníci, kteří jisté výhrady měli, dávno nedostatky zprávy za rok 2017 popsali.
Zřejmě je logické, že BIS se zaměřují více na Rusko a Čínu, nežli naše spojence. Ale...
Architektura světové ekonomiky byla aktualizována na nové poměry a dostala novou formu a tato forma se podle mne odráží i ve vyšších aktivitách jmenovaných států.
Bývalý americký ministr financí a prezident Harvardské univerzity Lawrence Summers nedávno uvedl, že doba, kdy Spojené státy ovládaly svět, přichází ke svému konci. Důvodem pro to je, podle něj, neúspěšný pokus Washingtonu, aby odvrátil své spojence ve vstupu do Asijské banky založené a vedené Čínou.
Evropské státy, tedy alespoň některé z nich, jasně chápou, že AIIB představuje základ čínské strategie Nové hedvábné stezky, jejíž nedílnou součástí je i Rusko. Někdejší francouzský premiér Dominique de Villepin na počátku března 2015 v podnikatelském listu Les Echos konstatoval, že Hedvábná stezka nabízí Evropě příležitosti k lukrativním dohodám ve sféře dopravy a městských služeb. „Je nyní úkolem zmobilizovat Evropskou unii a její členské státy, ale také místní správu, obchodní komory a podniky, nemluvě o univerzitách a think-tancích.“
Evropa, přinejmenším podle Villepinova článku, chápe, že vstupem do AIIB napomůže především čínským (a ruským) zájmům, protože banka bude zajišťovat především „pružný rámec, který může pomoci řešit problémy, jimž Čína čelí“, ale na druhé straně „v nejistém a vratkém finančním světě je nezbytné přijmout ten správný přístup k dlouhodobým projektům užívajícím mnohostranné nástroje“, vysvětluje někdejší francouzský premiér. Jinými slovy, čínská ekonomika sice aktuálně netrhá rekordy růstu, ale ta americká je na tom mnohem hůř.
Ať jsou závěry BIS, jakékoli je jasné, že USA se dobrovolně zřekly projektu Hedvábné stezky. Za rozhodující nástroj zahraniční politiky pokládají stále armádu. Více nabídnout nemohou a nechtějí. O tuto americkou stezku do pekla, jak se ukazuje rozumné státy nemají zájem a dávají přednost mírovému čínskému projektu.
https://hlidacipes.org/hlavni-zprava-z-vyrocni-zpravy-bis-je-ze-o-rusku-a-cine-cteme-stale-totez/
https://www.bis.cz/public/site/bis.cz/content/vyrocni-zpravy/2017-vz-cz.pdf
https://www.czechfreepress.cz/emil-kalabus/hedvabna-stezka-giganticky-projekt.html?hitcount=0
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
- Zapomněli vypnout mikrofon.
- Lidová tvořivost nejen na téma fialové žumpy (X.)
- Děsivý horor, který byl zatím částečně odložen.
- Putin nabídl Západu „high-tech souboj“
- Lidová tvořivost nejen na téma fialové žumpy (XI. - Vánoční)
- Z Russkoj Vesny (20.12.2024): Odvetný úder na nepřátelské objekty na Ukrajině
Související články
