Stačí pouhé dva zákony a rozpočet je v plusu

Nejprve je třeba si vysvětlit, že sestavování státního rozpočtu není zdaleka jen o látání děr, které politici v rozpočtu svými neuváženými kousky předtím sami vytvoří. Ať již na:

· stránce příjmové (nesmyslná privatizace všech podniků, z jejichž možná jedné třetiny dnes dostáváme do rozpočtu 19 % z jejich zisku, zatímco dříve to bylo 100 %, a to ze všech, které zisk vytvářely). Dnes tyto výpadky státních příjmů od podniků mají ve zvýšené míře dohnat občané formou platby přímých a hlavně nepřímých daní, což má při omezené kupní síle většiny z nich své limity. K příčinám omezení příjmů státní poklady ale patří též setrvalá faktická nepodpora malého a středního podnikání u nás, které potřebuje českou banku poskytující peníze na financování činnosti českých podnikatelských subjektů z uvedené kategorie a nikoliv úřad předstírající bankovní činnost (ČMZRB) ani dotace z Bruselu. Je to též stachanovské úsilí naší sněmovny, která stále mění zákony a tím i podmínky pro podnikání, zvyšuje jeho administrativní náročnost a odvádí podnikatele od jejich základní, tj. podnikatelské činnosti;

· stránce výdajové (kde sponzorujeme kdeco a kdekoho, zatímco přitom blahosklonně přihlížíme každoročním stamiliardovým únikům zisku od nás do ciziny (ať již z titulu jeho vyvádění zahraničními firmami z podnikání u nás (8,4 % HDP za r. 2017, tj. cca 420 mld. Kč) nebo z titulu registrace mnohých (a to především českých) firem v daňových rájích.

Sestavování státního rozpočtu je totiž především o financování mandatorních výdajů a dále potřeb a souvisejících investic tohoto státu. Zmiňuji-li se o potřebách státu, nemám tedy na mysli mandatorní výdaje, jež jsou mimo veškerou pochybnost, nýbrž potřebu státních infrastrukturních investic, investic do životního prostředí vč. retence vody v krajině, do výstavby sociálního bydlení a další. Je-li zkalkulováno, že tyto investice se státu v obvyklé době (podle druhu) navrátí a pak již budou produkovat jen zisk, není o čem přemýšlet. Až na jednu maličkost, kde na ně vezmeme peníze, které již i tak chybějí. A jsme rázem u kořene věci.

Rozumný hospodář by si nejprve udělal základní rozvahu reálných zdrojů a výše příjmů a proti tomu i nákladových položek v dělení na nezbytné a zbytné. Do těch nezbytných by postupně zařazoval též investice potřebné pro tento stát, a to podle žebříčku priorit. Ne všechny potřeby státu lze přitom zafinancovat najednou. A s cílem dostat státní rozpočet na potřebnou úroveň (nemusí být vždy kladný, pokud v jednom roce hodně investuji do potřeb státu s tím, že se mi takové investice v dalších letech bohatě vrátí) by takový hospodář podle toho začal krátit nákladové položky zbytné. Souběžně s tím by uvažoval o navýšení položek příjmů. Ne tam, „kde již vcelku nic není a kde ani čert nebere“, nýbrž tam, kde „po čertech je“ a kde jsme to zatím blahosklonně přehlíželi.

A protože rozumného hospodáře aby u nás pohledal a v dřívějších pravicových vládách ani nemělo smysl ho zkoušet hledat (tehdy na ministerstvu financí při prognózování rozpočtu, jak známo, si pletli znaménko plus a minus), nezbývá tedy, než abychom si poradili sami. Jak? Zcela jednoduše.

Stačí k tomu pro začátek odsouhlasení a urychlené zavedení dvou zákonů do praxe. Jde o:

· nostrifikační zákon, který byl u nás zaveden již po vzniku 1. republiky, kdy oficiální sídla mnohých našich firem (velkých továren) byla v Rakousku, kde tyto firmy též platily daně, tak aby došlo k potřebné nápravě a tyto podniky zdaňovaly tam, kde odvíjejí svoji hospodářskou činnost. Tedy v tehdejší ČSR.

V současné době zavedení tohoto zákona přispěje k nápravě situace, kdy kvůli zřízení papírového sídla mnohých našich firem v daňových rájích ročně přicházíme z titulu daňových úniků o 100 – 150 mld. Kč. Jeho zavedení tedy výrazně vylepší situaci našeho státního rozpočtu na straně příjmů

a současně o

· zákon FARA, podobný tomu, který mají zavedený již řadu let v USA a který byl nedávno zaveden např. v Rusku. Týká se politických neziskovek, zastavení jejich financování z našich zdrojů, kontrola jejich financování ze zahraničí, kontrola jejich hospodaření atd. s tím, že tyto neziskovky se musí povinně označovat jako cizí agenti. Dle dostupných informací náklady státního rozpočtu na jejich financování jsou pro r. 2019 rozpočtovány ve výši 19 mld. Kč. Ačkoliv již více než polovina této částky byla těmito neziskovkami vyčerpána, zachránit se letos ještě něco dá, od příštího roku pak celá částka. Jeho zavedení bude znamenat výraznou úsporu na straně výdajů.

Realizace těchto kroků lze považovat za nutné minimum v rámci prvního kola nápravy stávající situace rozpočtu.

Za situace, kdy stranám dem(ag)obloku leží náš rozpočet tolik na srdci, není pochyb o tom, že tyto zákony projdou oběma komorami parlamentu zcela hladce.

Pak musí přijít nutně na řadu další opatření spočívající v zavedení:

· sektorových daní v některých sektorech hospodářství a jinde pak

· pásmových (strukturovaných) daní z příjmu (podle výše zisku) v odvětvích dalších.

Nelze totiž nadále pokračovat v nesmyslných úvahách, jak tady mají zahraniční banky či obchodní řetězce a další „proinvestovat část svého nadměrného zisku“, takže:

- naši lidé budou nadále odíráni na mzdách a platech, zatímco

- zahraniční obchodní řetězce zde budou stavět další supermarkety a zahraniční banky své další pobočky, čímž se problém jen znásobí, avšak nevyřeší.

Za zamyšlení též stojí i to, kdo z našich spoluobčanů a proč tam bude chodit při stále zhruba třetinové kupní síle většiny našeho obyvatelstva oproti dalším zemím EU a při stejných či dokonce ještě vyšších cenách u nás.

Krom toho vzrostou-li mzdy a platy našich zaměstnanců, vzrostou v absolutních částkách i jejich odvody na zdravotní a sociální pojištění, a to při zachování stávajících procentních sazeb. Učiníme-li tyto kroky, stane se důchodová reforma nepotřebnou. Tu totiž nevyřešíme různými triky či nápady, ale nalitím chybějících peněz z odvodů do systému. A o to tu jde.

Jak snadné ač stále neřešené. Ptejme se již konečně proč. Situace k tomu již více než nazrála.