Podvod zvaný inflace

Inflace je přímým důsledkem narůstajícího nekrytého objemu peněžních zásob oproti celkové materiální produkci. Otázka zní, kde se v ekonomice najednou vezme tolik nekrytého platidla? Vyvážené rozumné lidské jednání v oblasti výdajů a příjmů říká, že nelze utratit více peněz, než si člověk vydělá. Pokud se jednotlivec, rodina, nebo firma neřídí těmito zodpovědnými pravidly, většinou skončí v exekuci. Ta je ve své podstatě brzdícím mechanizmem a nástrojem k znovunastolení rovnováhy. Problém je ale v tom, že stát vůči sobě samému žádné brzdící mechanizmy v Ústavě zakotvené nemá.

Státní deficit

Jediní, kdo můžou nežádoucí inflaci rozpoutat, jsou ti, kdo na trh vpustí více peněz, než je společnost schopna výrobními prostředky vyprodukovat. Stát a jeho politická reprezentace napříč politickými stranami již celá desetiletí nepřetržitě navyšuje státní dluh, který na konci září 2022 činil neuvěřitelných 2 890,4 miliard Kč. Jen v letošním roce se současné vládě podařil dluh zvýšit o 424,6 miliard. V následujícím roce hodlá vláda utratit dalších téměř 300 miliard, které si musí opět na úkor státu, tedy nás, občanů, půjčit. To ale bude náš stát již dlužit téměř 3,2 biliónu Kč. Všechny tyto půjčené finanční prostředky pustili politici do oběhu, aniž by je byli schopni vybrat na daních, a to formou rozdávání úplatků převážně těm, od kterých očekávají, že je budou volit.

Především se politici zaměřují na oblast státní správy, na kterou mají přímý politický vliv. Zde již výše platů přesáhla výši ve výrobní sféře a ve službách. To je nevídaný jev, který nutí soukromou sféru (aby jim zaměstnanci neutekli do státních kanceláří) dorovnávat mzdu do úrovně státních platů, která ale čerpá z daní vytvořených soukromou sférou. Aby výroba a služby razantní a neustávající nárůst mezd ustály, musí logicky zvedat ceny svých produktů a služeb. Nic navíc se nevyrobilo, ale peněz v oběhu razantně přibylo a ty tlačí ceny všeho stejným tempem rostoucího dluhu nahoru. A to je inflace.

Stejným způsobem se stát chová i v oblasti minimálních mezd, které nařizuje firmám zvedat, bez ohledu na reálnou produkci, hlavně proto, aby zakryl propast mezi platy státních zaměstnanců a výrobou, kterou sám způsobil. Výsledkem tohoto tlaku je další nárust cen všeho. Stejný vliv na zvyšování cen má i navyšování důchodů, který kopíruje inflaci vyrobenou podvodem. Dále sociální dávky a všechny další podpory co nejširšímu spektru voličstva, kterými si politici voliče kupují.

Jádro pudla je v tom, že si na vše politický establishment půjčí od bank a ty jim to ochotně za mrzké úroky, které jsou mimo jiné také nekrytou měnou, půjčí. Banky si půjčí od centrálních bank a ty, aby pokryly zvýšenou poptávku, si je po miliardách bez uzardění jednoduše natisknou. Kruh se uzavřel. Přetlak nekrytých peněz ve společnosti zvyšuje poptávku, a ta automaticky svojí podstatou podněcuje razantní zvyšování cen všeho, co společnost ke svému životu potřebuje.

A když celá tato tragikomedie vyšroubuje ceny všeho do závratných výšin, politici sami sebe pasují do role zachránců národa a začnou rozdávat další a další záchranné (půjčené) milodary národu, který sami politickou dluhovou korupcí předtím zbídačili. Žádná z vlád doposud neusilovala o snížení veřejných výdajů, všichni dělali přesný opak. Babišova vláda navýšila státní aparát o více než 45 tisíc nových úředníků.

Inkluze prosazená ČSSD, která skončila v politickém propadlišti dějin, nám po sobě zanechala cca 21 000 nových školních asistentů. A stále slyšíme, že nemáme naplněné stavy úředníků, soudců, policistů, vojáků, hasičů, zdravotního personálu a učitelů. Vše se přesouvá do procesu vládního přerozdělování, tedy k socialistickému principů hospodaření, kterému jsme v osmdesátém devátém odzvonili.

V současnosti dosahuje velikost státního sektoru v EU 53%. Veřejné výdaje na HDP v ČR narostly na 47,2 %, ještě kousek a budeme moct odzvonit, pro změnu, zase kapitalizmu. Průměrná mzda se ve třetím čtvrtletí z důvodů inflace propadla nejvíce v historii ČR, a to o 9,8% Naši zákonodárci táhnou naši ekonomiku svojí přerozdělovací socialistickou podstatou a dluhem doleva, tedy dolů a to jenom proto, abyste je zase zvolili.

Mějte na paměti, že vše, co stát rozdá na dluh, se přímo úměrně projeví na růstu cen všeho a znehodnotí vaše příjmy a úspory se stejnou razancí, jakou se stát zadlužuje. Tak, jak vše na tomto světě má začátek a konec, i tento inflační podvod, ze kterého mají prospěch jen politici, dospěje jednou ke svému koci. Pokud se ohlédneme do minulosti, končí tyto dluhové vládní hazardy válkou, hyperinflací, státním bankrotem, nebo měnovou reformou.

Přeji vám všem, kdo čtete tyto řádky a celému našemu národu, aby se stal zázrak a nic z mého prognostického závěru se nenaplnilo.

Petr Havlíček